Robot své názory nemění: Britský lid rozhodl, to platí, druhé referendum by bylo výsměchem demokracii. Pokud však sněmovna nechce schválit vyjednanou dohodu o rozvodu, musí hlasovat znovu a znovu, až na to kývne. Roli robota znovu potvrdila britská premiérka Theresa Mayova, když po páteční porážce o 58 hlasů naznačila, že chce stejný návrh předložit i v pondělí, vlastně v době, kdy už měli být Britové z EU dávno venku.

Mayová vyhrožuje novou lhůtou „pádu z převisu“, která byla odsunuta na 12. dubna, ale ta znovu propadne, protože předseda Evropské rady Donald Tusk hned minuty po páteční porážce Mayové svolal naléhavý summit EU27 na 10. dubna, kde by se mělo jednat o dalším odkladu. Nikdo nic míti nemá nikdy za definitivní, praví Voskovec a Werich v jiné veselohře k popukání. Smích nás však brzy přejde. Tady se hraje i o nás.

Onoho 10. dubna zřejmě dojde k dlouhodobému odkladu Brexitu, takže Britové se zúčastní voleb do Evropského parlamentu. A jestliže se bude jejich reprezentace držet dosavadní logiky, že této výjimečné zemi musí všichni vždy a všude ustupovat, pámbu nás potěš. Zvlášť pěkné by to bylo, kdyby evropské volby vyhráli lidovci, kteří by mohli použít brexitýry jako páky pro erozi dosavadních práv. Tento stav se pak může stát trvalým, alespoň v daném volebním období, pokud nové britské referendum prosadí, že žádný Brexit nebude.

Připomeňme, že Brexit zpočátku prosazovala jen malá menšina v konzervativní straně, a k tomu jen proklamativně. Pěstovala si to jako atraktivní téma, které jí může léta nahánět hlasy. Pro tehdejšího předsedu Konzervativců Davida Camerona to byl problém 6 procent strany. Bál se, že těch 6 procent mu bude ve volbách chybět, a tak je chtěl uklidnit slibem referenda. Tento slib však byl dost neuvážený. Nejprve způsobil, že ve sněmovně se objevilo mnohem silnější zastoupení brexitýrů, než jaké bylo ve straně před volbami. Referendum, které mělo řešit vnitrostranický problém, tak okamžitě prokázalo schopnost přilévat benzín do ohně.

Většina sněmovny byla i po volbách pro setrvání v EU, čemuž se nelze divit, brexitýrová propaganda o obnově britské moci z časů impéria byla ze světa snů. Tím se sněmovna dostala do rozporu s nepatrnou většinou britských voličů, kteří Brexitu uvěřili. K těm, kdo uvěřili, však nepatřili samotní tvůrci této politiky. Jak se ukázalo hned po referendu, neměli nic připraveno. Referendem tak stranu zavázali, aby realizovala něco, čemu nevěří jak oni sami, tak většina strany. Rozdělená je však i opoziční Labouristická strana. Poslanci z opuštěných regionů, kde lidé protestovali spíše proti netečnosti Londýna než aroganci Bruselu, drží s voliči basu. Proto se tak špatně hledají nějaké jasné sněmovní většiny.

Většina labouristických poslanců by byla pro opakování referenda, kde věří ve vítezství hlasů pro setrvání v EU. Předseda Jeremy Corbyn však chce využít historické příležitosti zbavit se neoliberálního chomoutu, který současná EU členským zemím nasazuje. Věří v „měkký Brexit“ s doprovodem zásadních sociálních a hospodářských reforem, jaké nejsou v neoliberální EU možné. Chce oslovit jak voliče zklamané Bruselem, tak ty, které rozhořčil Londýn. S tím by chtěl vyhrát volby, i když dosavadní průzkumy nejsou moc nadějné.

Tohle už vycítila premiérka Mayová a začala být nakloněna tomu, že pokud ani v pondělí její návrh rozvodové dohody s EU neprojde, přijdou nové volby, a to volby hned. Komentátoři to odvozují z jejího pýtického prohlášení po pátečním prohraném hlasování, že „tento parlament už pomalu vyčerpává své možnosti“.

V pondělí by měl být vládní návrh ve sněmovně předložen znovu, ale tentokrát do soutěže s poslaneckými návrhy, kde nechybí druhé referendum, volby, účast v celní unii nebo Corbynův „měkký Brexit“. Když projde cokoliv z poslaneckých návrhů, je to důvod pro dlouhý, roční nebo dvouletý odklad Brexitu. Ve hře teď je hlavně to, co se bude dít během této prodlužené doby. Corbyn by možná dal přednost tomu, aby nejprve proběhlo druhé referendum, ve kterém by vznikl mandát pro nové jednání s EU, avšak s jeho „měkkým“ návrhem, který je vstřícnější k zachování dosavadních vztahů. Vytvořil by větší prostor pro případné levicové vládní politiky Londýna.

Kdyby byly dříve volby, Labouristé mohou prohrát. Také v tomto případě bude Brexit dlouhodobě odložen. Konzervativci však toho nemají moc k nabídnutí. I oni by museli přistoupit k druhému referendu, kde by se hlasovalo o stávající vládní dohodě s Bruselem, kterou podle Mayové „poslanci nechtějí lidu poskytnout“, nebo o odchodu bez dohody. Ale mezitím se může pokusit o štěstí i třetí síla „nezávislých“, která vzniká ve sněmovně ze zástupců obou hlavních stran, jednajících v rozporu se stranickým vedením.

Pokud však konzervativci vyhrají v předčasných volbách, ponesou odpovědnost za hospodářský rozvrat, který přináší už samotná vyhlídka Brexitu, blokující výrobní obory navázané na nepřetržité evropské dodávky a evropský trh. V takovém případě se může v referendu prosadit i třetí možnost, a sice zůstat. Pak by byla poražena konzervativní strana.

V zásadě nám celý Brexit ukazuje, jak to dopadne, když si stranická politika vezme za rukojmí osudy celé země, a možná i EU. Jestli bude europarlament obohacen o tuto partu a EU začne podléhat jejímu vlivu, zachraň se, kdo můžeš.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.