Z oblíbených úvah o životu po životě oprašme obavu, že bude jiný. Řeč je o ekonomice po pandemii, a ne všichni s vyhlídkou změny souhlasí. Třeba Evropská komise si slibuje, že hospodářský růst bude ještě rychlejší, než jsme čekali. V letní makroekonomické prognóze zvýšila odhad letošního růstu HDP v EU na 4,8 procenta. Krásné číslo, ale je to proti loňsku a nabízí srovnání s časy dřepění u oken s pohledem na sanitky navážející sousedy do přeplněných nemocnic.

Rostou nejen hospodářské předpovědi, ale také odhady, co spáchá nová mutace delta, která se nekorektně označovala jako indická. Novým jevem je zvyšování počtu případů mezi mladými, zejména těmi v olympijském věku 20 až 29 let. Ti mají být přece nesmrtelní! Stačí, když si vzpomenu, jaký já byl tenkrát pašák, a to byli i lepší! Když tihle padnou, také hospodářství zvadne jako … Ani se mi myšlenku nechce rozvíjet.

Víc mladých nemocných možná ohlašuje efekt očkování. Mezi seniory nad 70 let je proočkovanost kolem 75 procent. Z těch mladších do 30 let dostalo aspoň jednu dávku jen asi 30 procent. Mladí se také častěji vzájemně osahávají a virus má hned kudy. Problém může být jen v čase, neboť většina očkování na deltu zabírá. Nechte se ďobnout, a jste z toho venku, radím těm nešťastníkům. A dodávám pro jistotu: místo pařby a festivalu dejte bačkory a Bohdalku na ČT3.

Kdoví, jestli poslechnou. Tady se musím odkázat na stížnosti, které byly poprvé zaznamenány klínovým písmem na hliněných tabulkách, že s těmahle mladejma by to takhle dál nešlo. Ale i kdyby mě poslechli, nejsme z houští venku. Stačí se podívat na vývoj českého průmyslu v květnu, kdy sice vyletěl proti loňskému lockdownu o 25 procent a zakázky stouply skoro o polovinu, ale trochu to vypadá, že každý by něco chtěl a není kdo a z čeho by to vyrobil.

„Zakázky tuzemským výrobcům tedy nechybí, ale další růst průmyslu začíná limitovat nedostatek dílů a surovin. Průmyslová produkce mezi dubnem a květnem poklesla. Podstatně se na tom podílel automobilový průmysl, kde součástky chybějí nejvíce,“ uvedl v informaci ČSÚ Radek Matějka, ředitel odboru statistiky zemědělství a lesnictví, průmyslu, stavebnictví a energetiky.

To jsou slova, která stojí za mimořádnou pozornost. Zásek pandemie je hlubší, než by napovídala jednoduchá čísla srovnávající stav dnes a před rokem. Třeba výroba automobilů vzrostla proti loňskému květnu, kdy stála, o 60 procent, ale teď začíná stát znovu. Automobilky organizují odstávky, protože nemají čipy a spoustu dalších dílů, které dříve dostávaly z globálních dodavatelských řetězců.

Automobilový průmysl v Česku má i nadále velký problém s nedostatkem čipů, které se používají v palubní elektronice, hlásí ČT. Podrobnosti má na regionálním zpravodajství: „Například Škoda Auto musela už dříve zaparkovat tisíce nedokončených vozidel na letišti v Hradci Králové, kromě toho ale omezuje i další výrobu. To se dotýká i subdodavatelů Škodovky, kteří dodávají výrobci aut další potřebné komponenty.“

Je to jasné, automobilka, která nevyrábí, ani nebere. Problémy má například družstvo Sněžka Náchod, které vyrábí opěrky hlavy do osobních aut a muselo nechat doma desítky zaměstnanců. „Už v březnu musela kvůli nedostatku čipů zastavit produkci také kolínská Toyota. Výrobní linky se tehdy musely zastavit až na dva týdny. Nedostatek čipů však není jenom v Česku, podle odborníků na automobilový průmysl jde o globální problém. V případě české Škodovky je však výraznější,“ varuje ČT. (ZDE)

Slavný Thomas Friedman z New York Times roku 2005 charakterizoval globalizaci obrazem, že Země je placatá, protože dneska je z každého místa všude vidět a lze se tam snadno propojit a zapojit. Dodávky kmitající světem jsou samozřejmostí, všimneme si jich, jen když nám uletí práce, která nás měla živit. Svou knihu Friedman charakterizoval jako stručnou historii 21. století ( The World is Flat, A Brief History of the Twenty-first Century). Byl však s tím stoletím hotov příliš brzy. Později dílo doplnil o zjištění, že Země jen nejen placatá, ale také horká, ale to bylo stále ještě před pandemií. Dokonce i britský The Economist píše, že svět po pandemii bude jiný, už proto, že nevíme, zda se vůbec zbavíme nových a nových variant nákazy.

Prolézám web a hledám zprávy o tom, že globalizace přestává fungovat. Kdybych hledal opačné, najdu je také, třeba v té prognóze Evropské komise. Ale víc je známek toho, že placatá Země teď připomíná spíše píchlou gumu, na které se daleko nedostaneme. Globalizace se rozpadá na digitálno a materiálno.

Digitálno funguje, zatím, než nám to nějací Koniášové ustřihnou. Množí se práce na dálku, ale taky digitalizace státu, například digitální osobní papíry. To nás odstřihuje od situace zvěčněné ve slavné silvestrovské scénce Volba královny krásy v Pidivajzlicích, kde nakonec vyhrál velitel od hasičů, protože kdyby ne, tak tu může všechno shořet a „zbyde ti jen holej život a hromádka legitimací“.

Nadšenci z Mobilmanie na Živě vypočítávají, co všechno už leze digitální trubkou: „Covid pas v mobilu byl jen první vlaštovkou, státní tiskárna cenin má v plánu do mobilů již brzy uložit i další osobní dokumenty jako např. cestovní pas, občanku , průkaz pro osoby se zdravotním postižením, povolení k pobytu nebo řidičský průkaz. Zastřeší je aplikace eDokladovka, která je prakticky hotová, čeká se jen na chybějící zákonnou legislativu pro využívání digitálních dokladů, která by celému projektu dala zelenou k jeho dopracování a zařazení mezi stávající eGovernment projekty v Česku.“ (ZDE)

Ale k tomu potřebujeme ty čipy, bez kterých digitálno nepoběží, a ty už jsou hmotné, proto jsou pandemickým rozvratem globalizace postiženy. Čipy chybí nejen pro auta, ale také pro televize, mobily, počítače, zkrátka všecko. Je tam přetahovaná, protože lidé zavření doma potřebovali víc mobilů a herních konzolí a televizí, zatímco auta stála, takže výroba se přelila za poptávkou. Podle listu Guardian to bude trvat ještě tak dva roky, než se situace usadí.

Stará pravda říká, že předpovědi jsou vždycky ošidné, zvlášť když jde o budoucnost. To platí i pro ty předpovědi růstu HDP. Ty mají další slabiny navíc. Tou první je zrovna to HDP. Když udeří tornádo na jižní Moravu, HDP roste, protože se to musí dát do pořádku a bude se stavět. Když pandemie víc zatíží nemocnice, čerpají více od zdravotních pojišťoven a vykazují větší výkon sektoru služeb. Když já strávím den a noc bojem muže proti plži, statistika si toho nevšimne, byť brambory budou zachráněny. Tím však poškodím HDP, protože budu vařit z vlastní řádky a nepomohu obratu maloobchodu. Svým vysilujícím úsilím oslabím sebe i lepší hospodářská čísla. Až padnu, bude líp - víc plžů, vyšší růst.

Ale je tu i to slovo „růst“. Hospodářský růst je vydáván za radostnou zprávu, ale specialisté vás upozorní, že drtivá většina přínosů hospodářského růstu jde na účty horního jednoho procenta. A ono horní jedno procento fňuká, že jim toho většinu shltne horní promile nebo ještě menší hrstka těch úplně nejbohatších. Ti dole bohatí být nejen nemohou, ale ani nesmí, protože by se jim nechtělo na ty nahoře pracovat podle podmínek, které jim budou nadiktovány. Hezky se to dalo sledovat při projednávání exekučního zákona ve Sněmovně, kde nakonec neprošel princip jeden dlužník, jeden exekutor, ani to, že exekutor je prodlouženou rukou soudu, nikoliv podnikatelský sup, který se pase na bídě druhých a dělá z hadrů a hladu zlato, jak to krásně popsal už Bertold Brecht v Žebrácké opeře.

Největším problémem růstu je to, že musí být za každou cenu. Smyslem kapitalismu není naplňování potřeb lidí, takže hospodářství by mohlo přibrzdit, když něčeho stačí. Jsou jím peníze, kapitál, maximalizace zisku a reinvestice, jejichž hodnota je zase posuzována jen podle míry růstu. Samotný zisk neznamená nic, jde jen o jeho růst, upozorňuje londýnský ekonomický antropologista Jason Hickel v knize Méně je víc – Jak odchod od růstu zachrání svět (Less is More – How degrowth will save the world, Cornestone 2021). Vlády zase potřebují růst ke snižování ceny dluhu, protože kdyby zvadl, úroky stoupnou a je zle. Planety se nikdo neptá. Jenže dnešní spotřeba materiálů a biomasy už by byla udržitelná jen v případě, kdybychom měli ty planety dvě.

Předpovědi jsou ošidné, svět je splasklý jako píchlá guma a růst škodí. Tohle je zhruba rozpis toho, co je třeba změnit. Pandemie vznikla z přetěžování přírody, takže dokud neskončí jedno, neskončí ani druhé. Musíme si zvyknout na to, že hospodářský vývoj po roce 1980 byl slepou uličkou, která ignoruje potřebu skutečně národního hospodářství jako základu, na který lze navěšovat doplňky, ale nikoliv pod diktátem, že v Bangladéši je to levnější. Růst zisku bez ohledu na stav potřeb je droga, která není pod kontrolou. Zkusme čistý život, aby měl smysl. Nefňukejme nad poklesy, jsou zákonité. Řešení není v růstu, ale ve spravedlivé distribuci a v podmínkách pro blízkou spolupráci.

Kapitalismus potřebuje chudé, upozorňuje Hickel, který nyní funguje jako poradce Green Deal for Europe. Postkapitalistická společnost musí být postavena na tom, že cílem hospodaření je uspokojení rozumných potřeb v míře, která stačí.

Placatost světa nevadí, digitální linky nás udržují v kontaktu s partnery kdekoliv a umožňují nehmotnou spolupráci. To je návrat další vymoženosti minulosti – občinového hospodaření, tentokrát v podobě digitálních commons. Kapitalismus mohl vzniknout, teprve když lidé byli zbaveni vlastních možností obživy, po ohrazení občin a vyhánění z majetku. Potřeboval taky zotročení a vydrancování kolonií. Kapitalismus může fungovat jen na diktátu velkých financí, kterému se podřizují i vlády.

Kapitalismus není totožný s trhem, ten fungoval před kapitalismem a může fungovat za jiného uspořádání, konstatuje Hickel. Tahle kniha by si určitě zasloužila co nejrychlejší překlad do češtiny.

Nesmíme být chudí, je to věc svobody. Za nejrevolučnější opatření současnosti proto považuji trend zvyšování minimální mzdy, jak jej prosazuje ministryně Maláčová a volební program ČSSD. V rychlém sledu za ním jsou lokalizace, družstevnictví, podpora samozásobitelství. Tak prosté to je.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele