Přímo mě iritovala suma 475 milionů korun, vydaných v roce 2023 na odškodnění obětí nesprávných úředních postupů (ZDE). Ve spojitosti s ní vyvolává smích částka osmi milionů korun jako úspora nákladů, dosažená omezením používání přísedících v soudních senátech (ZDE). Takovou úsporu by dle mého laického názoru mohl ministr spravedlnosti získat zeštíhlením svého úřadu, kterého by dosáhl propuštěním těch úředníků, jejichž práce nepřináší žádný užitek.

Koalice opět jednou „převálcovala“ opozici přijetím novely, která ponechá rozhodování na okresních soudech v rukou samosoudců. Nedbala námitek opozice, nejvýrazněji tlumočených pozměňovacím návrhem, předložených poslankyněmi Helenou Válkovou a Zuzanou Ožanovou. Helena Válková je profesorka trestního práva a bývalá ministryně spravedlnosti. Vzít její námitky na lehkou váhu bylo neodpovědné. Přísedící v senátech jsou pozůstatkem právního uspořádání, zděděného po předlistopadovém režimu, v němž byli označováni jako soudci z lidu. Tento institut měl být nástrojem kontroly občanské společnosti nad činností justice. K popření účelnosti kontroly není žádný rozumný důvod.

Pokud ministr spravedlnosti Pavel Blažek soudí, že tento systém již nefunguje tak, jak byl původně zamýšlen, a přináší pouze komplikace, má možná pravdu. I když jsem hodně starý, nevím z vlastní zkušenosti, zda se skutečně osvědčili soudci z lidu v předlistopadové justici. Mám pouze poznatky ze současnosti. Pohled na spící přísedící je odpuzující a vede k domněnce, že jsou zbyteční. Také je pravda, že doplňování souboru přísedících soudy zatěžuje. Problém ovšem spočívá spíše v kvalitě souboru přísedících. Viděl jsem pracovat velký počet senátů. Jsou senáty, jejichž přísedící se aktivně účastní projednávání případů a přispívají k bezchybnému objasnění případů, a předcházejí tak vzniku škod, za které musí později stát platit odškodnění. Nikdo neprokázal, že dobře fungující senáty nechrání justici a následně občany před přešlapy.

Ministrovo úsilí by proto mělo spíše směřovat k tomu, aby dobře fungovaly všechny senáty. Není to nesplnitelný požadavek. Bylo by třeba zpřísnit kritéria výběru přísedících. Neobešlo by se to ovšem bez úpravy jejich odměňovaní, protože získávat zájemce o funkce s nedůstojným odměňováním je pokus o řešení kvadratury kruhu. Dosažení žádoucího cíle kvalitní práce všech senátů by vyžadovalo velké pracovní úsilí na straně resortu spravedlnosti, ale i samosprávných orgánů, jež volí přísedící. Neobešlo by se to bez zvýšení nákladů.

Zrušení přísedících je samozřejmě bezpracné, finančně úsporné. Na místě jsou ale obavy, že přenechání na samosoudcích okresních soudů trestního řízení na 1. stupni, tedy tam, kde se zahajuje nejvíce případů, může vyvolat zvýšení nákladů na odškodňování odsouzených za nesprávně vedená řízení. Úspora osmi milionů může takto být zcela znehodnocena. Protože znám přístup ministra Pavla Blažka k jeho pravomoci univerzálního kárného žalobce a povinnosti ji vykonávat, soudím, že právě tento důsledek zrušení prvostupňových senátů u okresních soudů ho neznepokojuje: Poškozených občanů víc nebo méně je „malina“.

Ponechání projednané právní úpravy v její původní podobě by bylo ospravedlnitelné pouze tehdy, pokud by ministr spravedlnosti přiznal, že zásadní zlepšení úrovně souboru přísedících není v silách ministerstva teď ani v nejbližší době.

Přijetí novely „převálcováním“ opozice by mělo být podnětem k zamyšlení pro senátory a případně pro prezidenta republiky.

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Na webu ZDE jsem uveřejnil druhý díl. Ten již ale vyšel i v „papírové“ formě a je dostupný v knihkupectvích.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.