Před časem mě překvapilo jeho rozhodnutí podat dovolání v neprospěch bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové   proti zprošťujícímu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.ledna 2018. Nedosti na tom, že dovolání argumentačně stojí na nepravdivých skutkových zjištěních, přičemž údaje v její prospěch zamlčuje nebo vykládá nesprávně. Pan nejvyšší státní zástupce totiž navíc nedomyslel  důsledky opravy výrokové věty sdělení obvinění, obžaloby a prvostupňového rozsudku, kterou provedl odvolací soud. Podle vyšetřovatele Pavla Pinky, žalobce Radka Mezlíka a soudce Aleše Novotného  chomutovské fotovoltaické elektrárny Saša Sun a Zdenek Sun v majetku rodinného klanu Zemků získaly 31.prosince 2010 licence protiprávně. V uvedených dokumentech se uvádí, že elektrárny nebyly dokončeny ani zčásti.  Vrchní soud slova ani zčásti z výrokové věty rozsudku vypustil. Tím nepřímo připustil pravdivost obhajobou uváděného a důkazně bezvadně podloženého tvrzení, že ke dni 31.prosince 2010 byly na investici za 1,3 miliardy nedodělky za 60 tis. Kč a elektrárny byly schopné provozu. Následně žalobci poskytli veřejnosti důkaz, že v době vyvolání „křižování“ obžalovaných měli k disposici stejné fotografie z družice NASA ze dne 26.prosince 2010, které má obhajoba. Ty potvrzují vysoký stupeň dokončenosti elektráren.

V uvedených  dokumentech se dále uvádí, že elektrárny vydáním licencí získaly nárok na zvýhodněnou výkupní cenu vyrobené elektřiny, která jim bude vyplácena po dobu 20 let a tím vzniká obrovská škoda.  Vrchní soud v Olomouci nebyl ale důsledný a možná jeho soudci ani energetické problematice dostatečně nerozuměli, proto nevyvodil v neprospěch obžaloby závěry ze zjištění, že elektrárnám ve skutečnosti nárok na zvýhodněnou výkupní cenu nevznikl, takže omračující výpočet škody je holý nesmysl.

Shrnu-li důsledky opravy výrokové věty a zjištění o skutečném nároku na výkupní cenu, jako laikovi se mi jeví sdělení obvinění, obžaloba a prvostupňový rozsudek proti Aleně Vitáskové, zcela nevinné Michaele Schneidrové (odsouzené na 7 let vězení a k peněžitému trestu 250 tis. Kč, v současnosti vykonávající trest v domu smutku na vtipné adrese Rozkoš 990) a dalším jako křivé obvinění. Dovolání v neprospěch Aleny Vitáskové tím nabývá povahu absurdity.

Další „vývrtkou“ je opakovaný návrh NSZ na kárné řízení České advokátní komory s pěticí obhájců obž. Shahrama Abdullaha Zadeha (dále jen SAZ), protože údajně nedostatečně upozorňovali na překročení povolené délky koluzní vazby, zaviněné dozorujícím státním zástupcem Michalem Galátem. Zprávu o tom přinesla Česká justice dne 23.září 2018. Podle ní náměstek nejvyššího státního zástupce Jiří Pavlík  oslovil  znova Českou advokátní komoru s vědomím, že s opakovaným návrhem nejspíš neuspěje. Jeho zatvrzelost působí dojmem zastrašování obhájců. V souvislosti s kauzou SAZ to je druhá mrzutost, která postihla Českou advokátní komoru. Předchozí jí způsobil ministr spravedlnosti Jan Kněžínek zamítnutím návrhu na kárné stíhání soudce Michala Kabelíka, jenž hrubě zasáhl do práva obžalovaného na obhajobu a soukromí manželů Zadehových tím, že nepovolaným osobám zpřístupnil obsah paměti iPadu a iPhonu pana obžalovaného včetně záznamů komunikace s obhájci a zejména choulostivých rodinných fotografií.

Nebudu posuzovat, zda obhájci v případě neoprávněného prodloužení koluzní vazby postupovali s přiměřenou usilovností. Mohu ale na jejich obhajobu uvést, že podmínky pro plnění jejich úlohy jsou poněkud zvláštní. Jejich klient je silná osobnost. Čas ve vazbě tráví studiem právních předpisů a judikátů. Úrovní právnických znalostí převyšuje průměrné obžalované o několik  hlav a závidět by mu v některých bodech mohl i leckdo z těch, kdo se věnují trestnímu právu z povolání. Taktiku své obhajoby  řídí osobně a požaduje, aby se obhájci s ním radili o podáních, která podávají v jeho prospěch. Může se stát, že některé zákroky obhajoby se proto poněkud zdrží. Ale také je možné, že padne rozhodnutí, že reakce na příkoří se uplatní až později ve spojení s něčím dalším. V daném případě ostatně obhájci věděli, že probíhá pokus o vyvolání kárného řízení se státním zástupcem Michalem Galátem právě kvůli prodloužení koluzní vazby. „Pánbíček patrně nebyl doma“, proto byl pokus úspěšný: kárný soud potrestal Michala Galáta mírným krátkodobým snížením platu a také byl odvolán z dozoru v této kauze.

Je vůbec sporné, zda bylo nutné, aby obhájci plýtvali silami na upozorňování  na svévoli dozorového státního zástupce, když prodloužení koluzní vazby nebylo jediným ani nejdůležitějším projevem šikany jejich klienta. Hlavním problémem je samo jeho držení ve vazbě v situaci, kdy stát má na účtě rekordní kauci ve výši 150 milionů Kč, kterou rodina a přátelé vykoupili počátkem r.2016 jeho propuštění na svobodu. Proti nesmyslnému držení ve vazbě se pan obžalovaný s pomocí advokátů brání v pravidelném rytmu vazebních řízení. Proti tomu je prodloužení koluzní vazby maličkost. Ústrků ze  strany státních zástupců bylo více a snad všechny stížnosti obhájců proti nim a návrhy na kárné řízení končily zamítnutím. Příslušníci policejně-státnězástupcovko- soudcovského účelového uskupení, pronásledujícího SAZ, si vzájemně kryjí záda. NSZ k tomu  až dosud mlčelo s výjimkou vyhovění stížnosti na nezákonné prodloužení koluzní vazby.

Srovnávám vazební řízení proti SAZ s desítkami jiných, jež jsem v posledním desetiletí monitoroval: s takovým šlapáním po právech obviněného jako zde jsem se jinde nesetkal. Znepokojující je již skutečnost, že na začátku vyšetřování byl hlavním podezřelým jistý Petr Pfeifer, ale z toho se náhle stal spolupracující svědek (trestní řád takové postavení nezná), dokumentace z jeho vyšetřování zmizela a na jeho místo nastoupil SAZ.  Opakovaně dochází k porušování zásady nedotknutelnosti korespondence mezi obžalovaným a jeho obhájci. Státní zástupce Michal Galát kromě prodloužení koluzní vazby toho má na svědomí víc. Zejména zneužil zdravotnickou dokumentaci manželky pana obžalovaného k jejímu ostouzení a v manželův neprospěch. Státní zástupce Jiří Kadlec nechal SAZ zadržet policií bezprostředně po propuštění z vazby s úmyslem uvalit na něj časově neomezenou předběžnou vazbu kvůli „poptávce“ teheránské prokuratury po jeho vydání, ačkoli věděl, že českého občana nelze vydat bez jeho souhlasu, čili hledaný nemá důvod uprchnout nebo jinak mařit řízení. Na všechno si obhájci opakovaně stěžovali s výsledkem hrachu, házeného na zeď.  Stěžovat si, upozorňovat na problémy, nemá v případě tohoto obžalovaného žádný smysl. Policejně-státnězástupcovsko-soudcovské účelové uskupení bude dále šlapat po jeho právech a bude jej do nekonečna držet v nesmyslné vazbě.

Pan  náměstek Jiří Pavlík by se  měl zamyslet, jakou úroveň má vnitřní kontrola ve státním zastupitelství, když si mohou státní zástupci dovolit bezstarostně konat proti právu a dobrým mravům. Měl by veřejnost informovat, jaká opatření proti nim podnikne, aby v budoucnu neměli obhájci důvod si stěžovat.

Pro úplnost musím dodat, že po podání obžaloby přebrali od státních zástupců štafetu soudci, kteří si s nimi v neomalenosti v zacházení s právy pana obžalovaného a jeho rodiny nikterak nezadají. K odůvodnění jeho držení ve vazbě je jim dobré cokoli, včetně lži o pobytu manželky a syna v USA, kam by prý mohl uprchnout. Udělají cokoli, aby se mohli těšit vědomím, že mají ve své moci jak 150 milionů Kč, tak obžalovaného, v jehož prospěch rodina a přátelé obrovskou částku složili. Soudci si také osobují právo rozdat choulostivé fotografie manželky pana obžalovaného nepovolaným osobám. Vše s požehnáním kárných žalobců různých stupňů včetně ministra spravedlnosti.

Napsáno 28.9.2018 pro Security Magazin, kde vyšlo 29.9.2018. Další šíření povoleno.