Na příkladu onkologicky nemocného odsouzeného, jemuž soud opakovaně odložil výkon trestu, a nebýt omilostnění trápil by jej pořád dál, lze dokázat účelnost zachování institutu milosti prezidenta republiky v našem právním řádu. Dlouhodobé udržování nemocného v obavách, že přece jen nakonec bude muset nastoupit trest, má blízko k psychickému týrání. Soud by asi nakonec také dospěl k rozhodnutí o upuštění od vykonání zbytku trestu. Jen by odsouzený do té doby psychicky stále strádal. Prezident zdlouhavost justičního postupu rázně uťal.
V řadě případů je možné dosáhnout standardním justičním postupem výsledku, požadovaného žádostí o milost. Např. „muž s vagínou“, o jehož případu jsem psal 16. února 2025 v článku „Odmítnutá milost“ (ZDE), se dostal na svobodu cestou podmíněného propuštění z výkonu trestu za tři měsíce po zamítnutí žádosti o milost. Ale s přihlédnutím k hodnotě života na svobodě by i v takových případech mělo omilostnění dostávat přednost před zdlouhavým justičním řešením. Podle mého názoru byly humanitární důvody pro jeho propuštění z vězení tak zřejmé, že by asi nikdo prezidentovi nevyčítal, že nepřenechal rozhodnutí o jeho osudu justici.
Líbí se vám, jak Elon Musk vystupuje k politickým tématům?Anketa
Omilostnění pěti odsouzených lze pouze uvítat. Zůstává ale smutnou skutečností, že četnost prezidentových rozhodnutí je nepřiměřená přívalu žádostí, jež přicházejí do jeho kanceláře. Prezidenti přicházejí a odcházejí, zájem o omilostnění je během let přibližně stálý. Kdo má skvělou pravomoc udílet milost, měl by ji užívat přiměřeně odůvodněné poptávce.
Rozdíly v počtech udělených milostí jednotlivými prezidenty jsou vysvětlitelné pouze rozdílnosti jejich subjektivních přístupů. Počet žádostí, které dorazily na Hrad v době působení Václava Klause byl asi řádově srovnatelný se současným. Bývalý prezident uděloval v průměru přibližně 40 milostí ročně. Jsem si jist, že nerozdával milosti lehkomyslně. A s odkazem na toto srovnání si dovoluji usuzovat, že také v souboru nevyřízených žádostí, s nimiž se žadatelé obrátili na prezidenta Petra Pavla, by se našly další, jež by v případě jiného subjektivního přístupu vedly k omilostnění.
Milosti prezidenta republiky jsou užitečným nástrojem pro zahlazování utrpení odsouzených a jejich blízkých v situacích, kdy vedlejší účinky trestu odnětí svobody na odsouzené a jejich blízké přesahují bezprostřední škodlivost souzeného skutku. Kromě toho milost prezidenta republiky je užitečná v případě, kdy z procesních důvodů není dosažitelná náprava justičních přehmatů standardními postupy. O tom, že k nim dochází a nápravu zasluhují, svědčí obrovské náklady na odškodňování obětí vadně vedených procesů.
Soudím prostě, že agenda milostí prezidenta republiky zasluhuje z jeho strany větší pozornost, než jí dosud věnuje. Chápu, že pojmy jako „soucit“ či „odpuštění“ nejsou ve slovníku vojáka nejdůležitější, ale funkce prezidenta republiky je převážně civilní.
V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru. Také druhý díl je dostupný.
Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
