Účastníci procesu, jehož druhé kolo po rozhodnutí odvolacího soudu začne u zlínské pobočky Krajského soudu v Brně právě v ten den, si na výstřel z Aurory a jeho následky nevzpomenou, ale den 7. listopadu  budou vnímat jako mimořádně významný.

O prvním kole procesu jsem psal dne 30.března 2018 v článku „Hororový příběh od zlínského soudu XI“. Vyjádřil jsem se v něm neuctivě o rozsudku senátu Radomíra Koudely. Na závěr procesu o skutkovém ději, připomínajícím špatně napsaný scénář kriminálního filmu, soud odsoudil věřitele Jaroslava Novotného, jeho manželku a jejich údajné najaté pomocníky  k vysokým trestům za vydírání dlužníka Pavla Buráně s pomocí násilí. V jejich sporu šlo o více než 300 milionů Kč. Údajní vyděrači měli skutečného dlužníka přinutit, aby se tři měsíce před vypršením lhůty splatnosti podpisem zavázal, že dluh splatí do tří let, ale zajistí jej zástavou nemovitostí. Vyjádřil jsem se,  že neobvykle stručné odůvodnění rozsudku mělo povahu pohádky, která by se dobře poslouchala, kdyby v ní nechyběl deus ex machina, který by překlenul několik děr v příběhu. Předpověděl jsem, že se děj rozsype, až se ukáže, že jeho svorníkem je falešný důkaz, který jsem ze zlomyslnosti vůči panu soudci nespecifikoval, abych mu nepomohl v písemném vyhotovení rozsudku jej zastřít. Nyní již mohu prozradit, že jím bylo jeho viditelně nepravdivé tvrzení, že si věřitel sám napsal dopis, jímž dlužník projevil ochotu dát věci do pořádku. Mylnost názoru senátu je tak nápadná, až připomíná přísloví, že přání je otcem myšlenky. Nekompetentnost  v interpretaci záznamů v paměti počítače pana obžalovaného je naprosto neuvěřitelná. Nakonec jsem v článku projevil naději, že rozsudek neobstojí v odvolacím řízení.

Nemýlil jsem se. Vrchní soud v Olomouci usnesením z 28.května 2019 zrušil rozsudek a vrátil jej Krajskému soudu v Brně k novému projednání. Písemné vyhotovení sepsal velmi důkladně a trvalo to dlouho, takže do rukou odsouzených se dostalo až v poslední třetině měsíce září. Ale výsledek stojí za dlouhé čekání. Již dlouho jsem neviděl tak důkladné rozmetání prvostupňového rozsudku odvolacím soudem jako v tomto případě.

Na 32 stranách odvolací soud podává přehled o průběhu řízení a zejména o výhradách odvolatelů.  Na zbývajících pěti stranách se vypořádal s Augiášovým chlévem nepřístojností v rozsudku. Je to ponuré čtení, neboť z něj vyplývá, že obžalovaní možná mohli být ušetřeni trápení, které je  tíží již přibližně pět let.

Vrchní soud rozhodl, že rozsudek je zatížen vadami, jež opravňují k jeho částečnému zrušení ve věci všech obžalovaných. Řízení, jež předcházelo vydání rozsudku, bylo podle odvolacího soudu natolik chybné, že to znemožnilo správné objasnění skutečností a způsobilo takové krácení práv obhajoby, že to mělo vliv na chybná rozhodnutí v rozsudku. Pochybností o správnosti skutkových zjištění je tolik, že je není možné napravit dokazováním před odvolacím soudem a nezbývá než vrátit případ nalézacímu soudu k doplnění dokazování a napravení jeho vad.