Oceňuji současně, že Miloš Zeman jako galantní muž nevyjmenoval mezi nekompetentními  ministry Janu Černochovou, která určitě nesložila aspoň takovou vysokoškolskou státní zkoušku z vojenské vědy, jakou skládali po čtyřech letech studia vysokoškoláci, připravovaní na získání hodnosti záložního důstojníka. Kdoví, zda právě nevzdělanost ve věcech vojenství a její nahrazení zkušeností z působení v různých parlamentních orgánech není důvodem, proč často „drhne“ její vztah s náčelníkem generálního štábu. Nechci se zamýšlet nad kořeny její vstřícností k obchodním zájmům USA.

Jsem ale v rozpacích, odkud Miloš Zeman čerpá optimismus, s nímž v závěru projevu vyzývá občany k politické aktivitě, vedoucí k zásadní změně politických poměrů. Vlastně nabádá občany, aby v parlamentních volbách smetli současnou vládní koalici a uvolnili opozici cestu k moci. Měl by vědět, že špatnou vládu vystřídá vláda, která bude pouze špatná jinak. Přesto předpokládá, že každá vláda, jež vystřídá tu současnou, bude lepší. Pokud  občané podlehnou jeho svádění, nenabízí se jiná alternativa k Fialově asociální vládě než vláda vedená hnutím ANO.

Je pravda, že kolem Andreje Babiše je vidět několik silných osobností a on sám je výraznou vůdčí osobností, takže jako případný předseda vlády by si asi Zemanovu výtku nevysloužil. Na rozdíl od Petra Fialy s odvoláním Ivana Bartoše by se neloudal.  Mám ale pochybnost, zda bývalý prezident posuzoval možný vývoj ze všech možných úhlů pohledu. Řekl bych, že pro něj jako pro politika a prezidenta zvlášť byl resort spravedlnosti „španělskou vesnicí“. Úspěch podvodu na voliče, spáchaného velikášským hlásáním hesla „čisté ruce“ můj dojem nevyvrací.  S božským darem práva udělovat milost zacházel hanebně (s výjimkou omilostnění Jiřího Kajínka). Pochybuji proto, že se dostatečně zamýšlel nad tím, co případná změna vlády přinese pro vládu práva a spravedlnosti a pro poměry v justici.

Vyhlížeje pravděpodobnou změnu vlády, předjímanou exprezidentem Milošem Zemanem,  dělají mi především starosti její důsledky pro resort spravedlnosti.

Neštěstím resortu spravedlnosti je ideologizace justiční politiky, která vedla ke kastovnictví a obecné neodpovědnosti vykonavatelů spravedlnosti. Dále je to bezkoncepčnost a časté výměny ministrů spravedlnosti.

Do prvních vítězných voleb šlo hnutí ANO s koncepcí opatření v resortu spravedlnosti, jejichž uskutečnění by poměry v justici změnilo k lepšímu. Na tvorbě koncepce se významně podílela prof. Helena Válková, která se právem stala první ano-istickou ministryní spravedlnosti. Andrej Babiš ji ale brzy přiměl k resignaci a na  koncepci se zapomnělo. Její nástupce Robert Pelikán byl sice velmi zdatný, ale měl úplně jiné priority a také jeho se Andrej Babiš brzy zbavil. Jan Kněžínek byl slušný člověk a jistě dobrý odborník, ale hodil ručník do ringu dříve, než se znelíbil. Záchranou pro ANO pak byla exprokurátorka Marie Benešová, jejíž působení v resortu jako laik hodnotím negativně. Tento způsob zacházení s funkcí ministra spravedlnosti resortu spravedlnosti  neprospěl.

Netuším, kdo ze současných politiků ANO by měl naději na funkci ministra spravedlnosti. Nečekám, že před Andrejem Babišem budou stát  zástupy zájemců, protože působení ve funkci ministra spravedlnosti v jeho vládě bude  rizikovým povoláním, pokud tedy předseda hnutí ANO svůj vztah k resortu nezměnil.

Asociální vláda Petra Fialy se obešla bez výše kritizovaného častého střídání ministrů spravedlnosti. Po celou dobu jejího panování řídí resort spravedlnosti „kingsmaker“ Pavel Blažek.

Pavel Blažek byl ministrem již ve vládě Petra Nečase, v které ku prospěchu věci nahradil vyhozeného Jiřího Pospíšila. Má za sebou úspěšnou advokátní praxi a je velmi vzdělaný. Nepochybně je odborně na výši nároků, kladených na funkci ministra spravedlnosti. Nicméně jako laik s dlouholetou praxí občanského aktivisty soudím, že neměnnost obsazení hlavy resortu nepřinesla zlepšení stavu proti dřívějšímu střídání ministrů. Ostatně k jeho konání jsem vyslovil řadu veřejných i neveřejných výhrad. Udržení Pavla Blažka ve funkci po další volební období by nemělo být důvodem pro další zachování vlády Petra Fialy. Nezbývá, než aby se voliči v souladu s radami Miloše Zemana vrhli do nejisté budoucnosti.

Připomínám, že v určitém období politická kultura sousedního Rakouska vedla kdysi k prosazení požadavku, aby ministr spravedlnosti nebyl svázán s žádnou politickou stranou. Právo a spravedlnost mají být přece nadstranické. Rakousko nám může být do jisté míry vzorem, protože podíl vězňů na populaci má velmi nízký, a ve vězeňské komunitě převažují cizinci, zatímco my, Češi, si na ostudu stačíme téměř sami. Zvažme následování dobrého příkladu.