Stručně a výstižně je popsal např. v editorialu s názvem Vyvěšování vlajek cizích států časopisu Právo a bezpečnost č. 2, ročník 2022 pan docent Zdeněk Koudelka, předseda jeho redakční rady.

Dovolím si citovat: „Vyvěšování státních vlajek upravuje právo a vexilologie – nauka o vlajkách. Vyvěšení vlajky vyjadřuje svrchovanost státu nad územím. Podle mezinárodního a vexilologického obyčeje cizí státní vlajka může být na území jiného státu vyvěšena jen s vlajkou státu, kterému území patří. Přitom se domácí vlajka vyvěšuje na čestnějším místě. Samostatně se cizí státní vlajkou označují diplomatické a konzulární úřady či budova, v které dočasně pobývají zahraniční představitelé, například při návštěvě cizí hlavy státu. Avšak naším zákonem o užívání státních symbolů je upraveno jen, že vyvěšuje-li se naše vlajka státní a vlajky jiné, naše vlajka musí být na čestnějším místě, což je z čelního pohledu na vlajky vlevo při vyvěšení dvou vlajek, uprostřed při vyvěšení tří nebo pěti vlajek, v prostřední dvojici vlevo při vyvěšení čtyř vlajek, první či poslední v řadě při vyvěšení více než pěti vlajek. Nedodržení tohoto pravidla je přestupek s pokutou do 10 000 Kč. Naše právo nereguluje samostatné vyvěšování vlajky cizího státu. A protože platí ústavní zásada, že co není zakázáno, je lidem dovoleno, mohou lidé a právnické osoby vyvěšovat samostatně vlajku cizího státu, byť je to v rozporu s mezinárodním i vexilologickým obyčejem. Je to důsledek toho, že zákonodárce nenapadlo, že by se u nás samostatně vyvěšovaly vlajky cizích států. I v době totality 1948–89 byly vlajky Sovětského svazu vyvěšovány vždy s vlajkou československou, která byla na čestnějším levém místě.

Jen v době ohrožení Československa Německem stát reagoval na hromadné vyvěšování německých vlajek sudetskými Němci a zákonem o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů v roce 1936 vázal vyvěšování cizích vlajek na souhlas zemského úřadu. Tento zákon byl zrušen v roce 1960. Ovšem státní orgány mohou jen to, co jim právo výslovně umožňuje. A protože žádný zákon neumožňuje státním orgánům vyvěšovat cizí vlajku samostatně, činit tak nemohou. Občanům a právnickým osobám za samostatné vyvěšování vlajky cizího státu nehrozí pokuta, je to však neslušné vůči státu našemu, zvláště činí-li tak veřejné instituce financované ze státních peněz.“

Na soukromých i veřejných budovách našich měst a obcí jsme mohli vidět, a někde ještě stále vidět můžeme, nejrůznější vlajkovou výzdobu. Samostatně visící ukrajinská vlajka, vlajka České republiky visící samostatně či v kombinaci s vlajkou ukrajinskou, ukrajinská vlajka v kombinaci s „vlajkou“ Evropské unie, podobizna ruského prezidenta Putina ve vaku na mrtvoly mezi českou a ukrajinskou vlajkou, v rychlém sledu na jednom domě vlajka ukrajinská – izraelská – česká.

Ani Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích nebylo dlouhodobé vlajkové výzdoby „ušetřeno“. Po krátké epizodě se samostatnou ukrajinskou vlajkou se na průčelí historické budovy usadila i vlajka česká, správně vlevo, jak to má formálně být.

Ale proč na Jihočeském divadle takováto vlajková výzdoba neustále visí, když na historické budově českobudějovické radnice, symbolu Českých Budějovic, které jsou zřizovatelem Jihočeského divadla, takovouto kombinaci vlajek nenajdeme, to je bezesporu otázka pro jeho ředitele.

A někdy v první polovině letošního října se mi na tento dotaz naskytla nenadálá příležitost. Pan ředitel stál před služebním vchodem a rozmlouval s nějakými lidmi. „Dobrý den, pane řediteli. Můžu se zeptat, proč na divadle visí ukrajinská vlajka?“, otázal jsem se přímo. „Protože je tam pořád válka, na Ukrajině“, zněla stručná a jasná odpověď.“

A protože je dnes už více než zjevné, že si někteří lidé okamžité příměří a následná mírová jednání nepřejí, tak válka trvá, zbytečně dál trpí a umírají lidé, dochází k obrovským materiálním škodám a vlajky na Jihočeském divadle stále visí.

Z právního hlediska se tomu asi nedá nic vytknout, žádný zákon zřejmě porušován není. Co však je zarážející, že za celé měsíce nebylo Jihočeské divadlo schopné upravit vlajky tak, aby na svých místech visely důstojně a ne omotané kolem žerdi jako nějaké onuce.