Tzv. migrační krize je stále zřetelněji a hlasitěji „odhalována“ a pojmenovávána jako plánovaná a řízená invaze bojeschopných a bojechtivých mladých mužů do Evropy, na hranicích mezi státy schengenského prostoru jsou zaváděny kontroly a stavěny vysoké ploty s ostnatým drátem (vzhledem k nedávným událostem ve španělské Ceutě je možná jen otázkou času, kdy budou „pod proudem“), přímořské země (především Itálie) odmítají přijmout lodě se „zachráněnými migranty“.

Lidé se pomalu probouzejí z Bruselem naordinovaného falešného snu o blahobytné, multikulturní a všeobecně se milující Evropě pod křídly Evropské unie. Je zřejmě jen otázkou času, kdy některé státy po vzoru Velké Británie vyhlásí referendum o vystoupení z EU. Lze jen doufat, že jejich „…exity“ budou úspěšnější než ten Spojeného království.

Stále více realistických politiků volá po zrušení sankcí a po dialogu s Ruskou federací.

Zatím poslední „těžkou ránu“ pokrokářům zasadil nedávný summit prezidentů Spojených států a Ruska v Helsinkách. Zde se sešli „nenáviděný“ prezident jinak „přátelských“ USA Donald Trump s „nenáviděným“ prezidentem „nepřátelské“ Ruské federace Vladimírem Putinem.

Pánbůh nás netrestej, oni spolu mluvili. Celé dvě hodiny a mezi čtyřma očima.
A následovala další „nehoráznost“. Donald Trump pozval Vladimíra Putina do Bílého domu.

Však už byl nejvyšší čas, aby tito „první mužové světa“, kteří mají na dosah to pověstné jaderné tlačítko, nechali své rádce rádci, a promluvili si osobně.

Lze jen doufat a věřit, že jejich politická, ale i reálná moc bude větší, než moc těch, kteří si mír nepřejí.

Pod tíhou dalších a dalších důkazů, že se svět nevyvíjí podle jejich přání, docházejí pokrokářům argumenty. Ztrácejí půdu pod nohama a tak přitvrzují. Zatím většinou „jen“ verbálně. Ale jak dlouho ještě „jen“?

Uchylují se k demagogii, osočování názorových oponentů z propagace různých ismů (např. rasismu, fašismu, nacionalismu, …), xenofobie, populismus, urážejí je kvůli jejich vzhledu, sprostě jim nadávají, jsou vulgární.

Několik příkladů z poslední doby

„Ladislav Jakl – pán s koňským ohonem na hlavě“

Asi nejčerstvější příklad tohoto nebezpečného a zavrženíhodného chování předvedl v pořadu ČT Události, komentáře (čtvrtek 19. 7. 2018) Igor Lukeš, profesor historie a mezinárodních vztahů Bostonské university. Ten v debatě prostřednictvím telemostu na téma Donald Trump terčem kritiky v USA, které se ve studiu účastnil Ladislav Jakl, ztratil nervy, nebyl schopen věcné argumentace a uchýlil se k osobním urážkám.

Moderátor Michal Kubal byl z podlé reakce tohoto dlouhodobého „českotelevizního amerického guru“ zjevně zaskočen.

O tomto extempore ale bylo napsáno již tolik komentářů, že nebude od věci připomenout si některé starší příklady.

„Protimerkelovské komentáře časopisu ECHO 24 a nenávist kardinála Dominika Duky“

V prvním tabletovém deníku Dotyk z 11. 8. 2016 prezentuje v článku „Zbavme se strachu, zachováme si svobodu volby“ své názory Luboš Dobrovský.

Kromě jiného:

„Pro předsedu ODS Petra Fialu a pro politiky hlásící se k jeho straně, je nepřítelem blaha každý, kdo usiluje o naši hlubší integraci v rámci Evropské unie. Podobně jako Václavu Klausovi jsou politikům ODS nositeli zla zejména podporovatelé politiky německé kancléřky Angely Merkelové. A opět tu máme místo pozitivního programu návrh na definici nositele zla, jehož je nutno odstranit. Útočnými protimerkelovskými komentáři tohle vytváření nepřátel z Němců podporují i na stránkách jinak solidního a prodemokratického Echa 24 Daniel Kaiser a Lenka Zlámalová, oba nepochybně nadprůměrně nadaní žurnalisté.“

nebo

„Pozitivní programové slovo bez definování nepřítele zazní občas z úst představitelů lidovců. U slov bez činů však zůstává proto, že nemohou odolat, aby se nestali vládním koaličním partnerem kohokoliv, nehledě na vzájemnou neslučitelnost hodnotových východisek politických programů. Jejich občasné pozitivní programové úsilí jako straně křesťanské kazí svými hrubými a ničím nepodloženými výroky vůči jinověrcům hlava katolické církve, kardinál Dominik Duka, podporující nikoliv porozumění, jak by bylo lze u křesťana předpokládat, ale nenávist podobnou té, kterou vůči křesťanům svého času provokovali komunisté nebo vůči Židům nacisté.“

Prezident Blaník v 8:15 na ČT 1

Na základě přečtení jakéhosi článku jsem si ze záznamu pustil několik prvních minut filmu Prezident Blaník, který odvysílala v neděli 8. 4. 2018 ve 20:15 na prvním programu Česká televize. A nevěřil jsem vlastním uším. Tolik vulgarit v tak krátkém čase, to jsem snad neslyšel ani na vojně.

Ještě ten den jsem napsal Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) stížnost:

Navrhuji prošetřit, zda se Česká televize odvysíláním pořadu Prezident Blaník nedopustila porušení zákona (viz níže)

Dle § 32 odst. 1 písm. g) zákona 231/2001 Sb., je provozovatel vysílání povinen nezařazovat v době od 06:00 hodin do 22:00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.

A odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Zde je:

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“) projednala na svém 8. zasedání, konaném dne 24. dubna 2018, Vaši stížnost na provozovatele vysílání Česká televize. Poukazujete na film Prezident Blaník, odvysílaný dne 8. dubna 2018 od 20.15 hodin na programu ČT1.
Jde o celovečerní film, vycházející z internetového seriálu o excentrickém lobbistovi jménem Tonda Blaník, intrikánovi a alkoholikovi bez úcty k čemukoli. Jeho postava je aluzí na některé negativní jevy tuzemské politické scény, především zákulisní korupci a lobbing. Děj je založen na fikci, že Blaník se chce stát prezidentem, která je naroubována do reálné situace nedávno proběhnuvších prezidentských voleb v ČR.
Rada obdržela na tento pořad celou řadu diváckých stížností. Diváci považují film obecně za nevkusný, neuctivý k prezidentským kandidátům atd. Z hlediska zákona ovšem není možno hodnotit úroveň politické satiry (přecházející v crazy komedii). Je to tvůrčí styl, který se vyprofiloval už u internetové série a byl jen přenesen do filmové podoby.
Mimořádná je ovšem frekvence vulgarismů, neboť řeč hlavního protagonisty se z nich prakticky výhradně skládá.
Rada proto v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) a § 59 odst. 1–3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, rozhodla upozornit provozovatele Česká televize, IČ 00027383, se sídlem Kavčí hory, Praha 4, PSČ 140 70, na porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 8. dubna 2018 odvysílal od 20:15 hodin na programu ČT1 pořad Prezident Blaník, který v čase před 22. hodinou obsahoval vulgarismy a nadávky.

A „bylo vymalováno“. RRTV se rozhodla upozornit provozovatele Česká televize … na porušení ustanovení §…

Žádná sankce, žádná pokuta.

Podle mého názoru ale nemohli odpovědní pracovníci v ČT nevědět, že uvedením „snímku“, který v čase před 22. hodinou obsahuje vulgarismy a nadávky toto ustanovení poruší.

A RRTV nemohla nevědět, že to nemohla nevědět ČT.

Ale za pozornost stojí i tento odstavec z vyjádření RRTV.

„Z hlediska zákona ovšem není možno hodnotit úroveň politické satiry (přecházející v crazy komedii). Je to tvůrčí styl, který se vyprofiloval už u internetové série a byl jen přenesen do filmové podoby.“

I jen z ukázek lze soudit, že film zdaleka není nestranně satirický na všechny strany. Zasahuje do živých osudů živých lidí a je jasné, komu z nich fandí a koho tupí. Tomu, kdo má stejné oblíbence a neoblíbence jako tvůrci filmu, to tak nepřipadá, protože ho film hladí po srsti.

Jednoznačná angažovanost filmu je vážnější věcí než vulgarismy. A to nebereme v úvahu, že tvůrci filmu neváhali zneužít i pietního aktu na Národní třídě.

Renata Kalenská 20. 5. 2018: "Výzvu Seznamu přijal spisovatel, politický komentátor a býval politickým vězeň Jiří Stránský. Dobrý den.“

V samém závěru cca pětadvacetiminutového rozhovoru došlo na poslední otázku.

Kalenská: „A máme demokratického prezidenta?“
Stránský: „No, já bych nejradši odpověděl tak jak jsem Vám odpověděl v tý knížce, ale to se tady asi nehodí.“
Kalenská: „Teď už nevím.“
Stránský: „No, vy jste se mě ptala, jestli je, jestli je rasista, a co ještě jste se mě ptala? A já to taky … nevím, jestli to můžu? Aby vás nezakázali kvůli …“
Kalenská: „Ne, povídejte.“
Stránský: „A jestli ..., že byl …xenofob.“
Kalenská: „Xenofob, ano.“
Stránský: „A já jsem říkal, to nevím, ale jedno vím bezpečně, že to je vůl.“
Stránského smích.
„Tak, a teď se s tím popasujte! Ale můžete to střihnout.“
Kalenská: „Já to nestřihnu a děkuji, že jste přišel.“
Stránského smích.
Stránský: “To je hezkej konec, co?“
Kalenská: „No, krásnej.“

O tom, že by se pokrokáři všeho druhu za své chování styděli, velmi pochybuji. Ale vím zcela jistě, že bychom si na ně měli dávat dobrý pozor. Abychom se jednoho rána neprobudili v nové totalitě.