Jeden – ten nejmenší, stojí v nepřístupném prostoru za tréninkovým stadionem Sparty – s tím není žádný problém. Zato další dva se nacházejí v těsné blízkosti obytné zástavby – první na pražské Ořechovce kousek od rodinných domů a druhý v letenské ulici Nad Královskou oborou. Za ním je sice úžlabina s železniční tratí, ale přímo naproti stojí domy – činžáky a také hotel.

Pro vaši představu – nejde o žádnou rourku: válec má průměr dvacet metrů a výšku rovněž dvacet metrů, to je velikost čtyřpatrové budovy. Výhled z okna rodinného domu (v případě Střešovic) nebo domu činžovního či hotelu (v případě Bubenče) nebude tedy vábný, spíš naopak.

Kdysi mne zarazilo, že v projektu chybí návrh na výtvarné zpracování, které by ta monstra nějak polidštilo. Prý se s něčím takovým nepočítá. Maximálně udělají v betonu nějaké drážky.

Argumentoval jsem tím, že i větrák tunelu může být ceněným artefaktem – ostatně jeden takový stojí v nedalekých Letenských sadech. Na konci 60. let ho známý výtvarník Zdeněk Sýkora pokryl černobílou mozaikou a dnes je dokonce zapsán jako nemovitá kulturní památka!

Žádný efekt to však nevyvolalo.

Založili jsme tedy s občany dotčené oblasti Bubenče občanské sdružení a začali s projektanty Blanky, zástupci Magistrátu i radnice oficiálně jednat. Totéž učinili občané Ořechovky.

Zprvu jsme měli pocit, že ta věc nikoho nezajímá. Postupně se ale situace zlepšila. Dokonce nám navrhli, ať si vybereme sami nějakého výtvarníka a oni že s ním jsou pak ochotni spolupracovat.

Stalo se – oslovili jsme jich několik a pak vybrali jednomyslně návrh, který nám přišel výtvarně skvělý a navíc vtipný. Jako jediný totiž neřešil věc tím, že se válec natře barvami, a tím se jaksi polidští. Brzy by totiž přišli sprejeři a začali výsledný výtvor upravovat po svém. Vzhledem k těsné blízkosti fotbalového stadionu by se tak stalo velmi rychle. Nakonec by betonovou plochu pokrývaly různé klikyháky a bylo by to tristní.

Námi vybraný návrh, který byl dílem známého výtvarníka Federica Díaze, byl postaven na jiném principu. Autor by obří válec pokryl kovovými elementy, které by na něm byly upevněny. Pomáhají rozbít obludný tvar a skutečně dělají z větráku umělecké dílo.

Večer se dá struktura podsvítit a vytvořit tak osobitý prvek. Když jsem viděl Díazovy vizualizace, říkal jsem si, že by nakonec z toho mohla být skvělá plastika, možná ještě lepší než výdech v Letenských sadech.

A spolupráce stavitelů tunelu s výtvarníkem se skutečně slibně rozběhla. Proto jsme byli šokováni, když jsme se nedávno dozvěděli, že položka „výtvarné zpracování výdechů tunelu Blanka“ byla z důvodu šetření zrušena.

Nyní se hovoří o tom, že bude alespoň betonový válec upraven tak, aby se mohla konstrukce namontovat někdy později.

Bojím se ale, že k tomu už nikdy nedojde – jakmile stavba oficiálně jednou skončí, těžko se na takovou věc budou hledat peníze. Přitom v rozpočtu Blanky jde o nepatrnou částku.

Vím, že je třeba šetřit, ale zrovna tady mi to nepřipadá rozumné. Navíc to jen posiluje dojem, že občané mají být raději zticha, do ničeho se neplést a nekomplikovat si život.

Protože všechno to úsilí nakonec stejně nemá smysl. 

Publikováno se svolením vydavatele.