Evropa změnila tvář. Přitažlivou zůstala už jen pro nové přistěhovalce, které láká štědrými sociálními dávkami. Byly časy, kdy jsme toužili zbořit hranice mezi Východem a Západem, protože jsme chtěli vidět Paříž, Řím, Stockholm... Tak moc jsme chtěli svobodně cestovat a volně dýchat. Kdo by si byl pomyslel, že jednou budeme ještě rádi poznávat naši pěknou zemi, že budeme celí šťastní trávit dovolené v bývalém východním bloku a do té západní Evropy se nám nebude chtít. Není tam totiž bezpečno.

Hořící ubytovny v Německu

Je načase konečně si uvědomit fakt, že imigrantům z třetího světa je naše kultura cizí. Neproudí do Evropy, aby se něco naučili o naší historii, aby se přizpůsobili našim tradicím, nemají to v plánu a ani to nevědí. Přicházejí se obohatit na náš úkor, ne obohatit nás. Většina dnešních imigrantů přichází do Evropy parazitovat na sociálním systému vyspělých evropských států.

Za pomoc, kterou dostávají, nejsou vděční, chtějí všechno a hned. Pokud je jim poskytována pomoc a nezdá se jim dostatečně kvalitní či rychlá, okamžitě se bouří. Například takové Německo, které přijalo více než polovinu migrantů na své území - denně čelí vandalismu a kriminalitě nejen v uprchlických centrech.

I v kdysi tichých a klidných koutech Německa začínají problémy s uprchlíky nabírat na obrátkách. Starostka třicetitisícového města Garmisch-Partenkirchen na jihu Německa požádala bavorskou vládu o neodkladnou pomoc. Sigrid Meierhoferová upozornila vládní politiky, že situace v uprchlickém středisku Abrams se výrazně zhoršuje, a pokud se něco nezmění, město bude nuceno zastavit přijímání nových imigrantů. Ve středisku je ubytováno asi 250 žadatelů o azyl, z nich čtyři pětiny tvoří svobodní mladí muži. Výtržnosti a bitky jsou na denním pořádku, rostou i škody na majetku.

Stejné je to i v podobných táborech v okolních městech. Meierhoferová varuje, že pokud se něco nezmění, tak do města přestanou jezdit turisté, což by byla katastrofa, protože turistický ruch představuje pro občany regionu zásadní zdroj příjmů.

A jiné to není ani v dalších částech Německa. V uprchlickém táboře v okrese Reinickendorf na severu Německa opilí migranti zdemolovali majetek ubytovacího zařízení a zaútočili na personál. V západoněmeckém Düsseldorfu zapálili muslimové velké uprchlické centrum, protože je nikdo neprobudil, aby se během ramadánu stihli najíst před východem Slunce.

570 trestných činů denně

Německá statistická studie kriminality Kriminalität im Kontext von Zuwanderung (Kriminalita v souvislosti s přistěhovalectvím) vyhodnocuje policejní zprávy z 13 spolkových zemí za rok 2015. Statistika uvádí pouze řádně objasněné trestné činy, neobsahuje ani statistiky z Hamburku, ani ze Severního Porýní-Vestfálska, což je nejlidnatější spolková země a zároveň má nejvyšší počet nových migrantů. To znamená, že ve statistice nejsou započítané ani útoky v Kolíně nad Rýnem, k nimž došlo během silvestrovských oslav.

Podle této zprávy spáchali migranti 208 344 trestných činů, což je o nárůst o 80% oproti stejnému období za rok 2014. Vychází to průměrně na 570 trestných činů spáchaných migranty za jeden den!

Nejen Německo nezvládá integraci. V roce 1975 se švédský parlament jednomyslně rozhodl změnit tehdy homogenní Švédsko na multikulturní zemi. Uplynulo čtyřicet let a dramatické důsledky tohoto experimentu ilustrují i ??následující údaje: násilná kriminalita se zvýšila o 300%, počet znásilnění však stoupl o 1472%! Švédsko je na druhém místě v světovém "žebříčku" znásilnění. Překonává ho už jen jihoafrický stát Lesotho.

Proměna evropských metropolí

Romantické ulice Paříže se mění na africké slumy. Některé části vypadají jako po válce civilizací - a je zřejmé, kdo vyhrál. Plazivá nicota postupně zaplňuje i nejkrásnější části francouzské metropole s vyhledávanými historickými památkami. Je jen otázkou času, kdy se celá Paříž změní k nepoznání. Výjimečný stav jen trochu oddálil neodvratnou budoucnost. Internetem koluje množství obrazových svědectví, na nichž se v centrálních ulicích města mezi odpadky povalují a potulují černí imigranti, rozmáhá se prostituce, prodávají se drogy, kvete černý obchod.

A i tam, kde ještě vypadá, že je vše postaru, se zavádějí nové pořádky. Podle svědectví českého turisty Martina Kohouta, jehož zážitky zveřejnily Parlamentní listy: Dát si sklenici vína v malém pařížském bistru může být problém. Když si s přáteli objednali víno, zamračený vousatý majitel odněkud z Alžírska se rozčílil, že on ve své zemi alkohol prodávat nebude a přidal ještě pár nadávek na adresu křesťanů. Tak vypadá muslimská tolerance v praxi.

V této souvislosti stojí za zmínku i nedávná příhoda z Itálie. Rozsáhlou diskusi zde vyvolala moderátorka italské veřejného právní televize RAI 1 Marina Nalessová, které během moderování zpravodajské relace visel na krku růženec s křížem. Prý zneužila své postavení moderátorky na náboženskou propagandu. Koho tento symbol v katolické Itálii uráží? Odpověď je zřejmá.

Saranče změní směr

V sousedním Rakousku většina spolkových zemí kvůli vysokému počtu migrantů snížila žadatelům o azyl sociální dávky. Hlavní město však takové opatření neudělalo, a tak se uprchlíci nyní ve velkém přesouvají do Vídně, kde dostávají 914 eur na měsíc. Ve spolkových zemích Dolní Rakousy a Horní Rakousy byly tyto dávky sníženy na 520 eur měsíčně na osobu, což je stále částka, o níž může většina našich důchodců pouze snít. Však i někteří rakouští důchodci, kteří celý život přispívali do sociálního systému, dostávají menší penze, než činí "sociální dávky" pro přistěhovalce.

Řeknete si, to je Rakousko, tam jsou ty dávky nastaveny jinak. Chyba! Evropská unie přichází s plánem, aby každý azylant kdekoli v EU dostával sociální dávky ve stejné výši. Eurokomisař pro digitální ekonomiku a společnost Günther Oettinger se domnívá, že by země EU měly sjednotit své azylové právo, a to včetně výše dávek pro uprchlíky. Pak by prý nebylo nutné zavádět kvóty na jejich přerozdělování.

A tady je skutečně čeho se bát. Protože pokud dostanou uprchlíci stejnou částku všude, bude pro ně samozřejmě atraktivnější země, kde jsou nižší ceny. Neboť saranče vždy ví, kde se dobře napást.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.