Ale možná některým z těch, kteří církevní restituce tlačí nehledíc napravo - nalevo a odmítajíc jakoukoliv diskuzi s veřejností či opozicí, jde právě o toto.  

To je však pro církve a jejich skutečné poslání medvědí služba. Stejně tak vzbuzuje otazníky aktuálně zveřejněné uzavření smluv vládních stran s církvemi, které jsou - kulantně řečeno - v demokracii velmi nestandardním postupem.

Podle dosavadních kroků vláda P.Nečase považuje zřejmě církevních restituce za svou „soukromou“ záležitost, ke které  nikoho jiného nepotřebuje. Je nepřijatelné, že na rozhodnutí vydat mnohamiliardové majetky nepanuje společenský konsensus, nepanuje elementární shoda napříč politickým spektrem a podle posledních událostí nepanuje shoda ani napříč vládní koalicí!

Diskuse o tom, jaký plán na vydání církevních restitucí je ten nejlepší možný, by však měla být velmi široká a měla by se od ní zapojit skutečně celá veřejnost. Není možné protlačit řešení na základě aktuální politické převahy pravicové vlády s tím, že se zatíží státní rozpočet na dalších třicet let!

Vládní návrh nemá obsahovat přesný výčet majetku, který má být vydán. Představme si však situaci, že některý horlivý úředník  vydá pozemek  nebo objekt, o který  některá církev přišla již před rokem 1948. Tím se otevře Pandořina skříňka. Začnou platit pravidla mezinárodního práva – Úmluvy OSN i smlouvy EU, které zakazují diskriminaci. Podle těchto pravidel nesmí být nikdo diskriminován. Pokud tedy bude navrácen majetek někomu z vlastního rozhodnutí státu, pak musí být navrácen všem, tedy i Sudetským Němcům.

Opravdu je připravena vláda P.Nečase vystavit se tomuto riziku?    

Sociální demokracie již předložila a je připravena diskutovat o svém návrh na vypořádání křivd vzniklých po roce 1948 církvím, který toto nebezpečí eliminuje. Návrh sociální demokracie  zaručuje církvím podporu jejich činnosti, které si velmi vážíme. Zajišťuje také odblokování mnohých pozemků, na které je vznesen nárok a jejichž nevypořádání blokuje další rozvoj mnoha obcí. Návrh na vznik fondu  řeší současný nedostatek státních financí, které by církevní restituce ještě velmi prohloubili. Co je však nejdůležitější, eliminuje velké nebezpečí, které plyne ze současné podoby vládního návrhu, a tím je prolomení Benešových dekretů.

Vláda P.Nečase je však k těmto rizikům a hrozbám zvláštně hluchá i slepá.

Alena Gajdůšková, místopředsedkyně Senátu PČR