Ministerstvo spravedlnosti prošetřovalo jmenování a přidělení soudců na základě podnětu občana, který úřadu postoupilo Městské státní zastupitelství v Praze. Při shromažďování potřebných písemných materiálů ministerstvo oslovilo předsedu Vrchního soudu v Praze, náměstka ministra obrany pro personalistiku, Kancelář prezidenta republiky, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Úřad vlády České republiky. Justiční odbor ministerstva poté posoudil originály příslušných listin, především jmenovacích dekretů předložených dotyčnými soudci, a porovnal je s dohledanými kopiemi dokumentů.

Shromážděné materiály podle názoru ministerstva dokazují, že jmenování i přidělení všech šesti soudců Vrchního soudu v Praze bylo v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Z posuzovaných dokumentů vyplývá následující:

Soudci Hlaváček, Veselý, Roman a Klimáček byli do funkce soudce vojenského soudu jmenováni 11. prosince 1992. Podle tehdy účinného znění zákona o soudech a soudcích jmenoval soudce vojenských soudů prezident ČSFR na návrh ministra obrany. Prezident republiky Václav Havel však 20. července 1992 odstoupil. Zákon o československé federaci stanovil, že výkon funkcí prezidenta náleží v takové situaci vládě, která může výkonem některých prezidentských pravomocí pověřit svého předsedu. Tím byl od 2. července do 31. prosince 1992 Jan Stráský, který také v souladu s popsanou právní úpravou čtveřici soudců jmenoval. Ke stejnému postupu došlo i ohledně soudcovského slibu, který noví soudci složili nikoliv do rukou prezidenta, ale předsedy vlády Stráského. Svědčí o tom protokol sepsaný 21. prosince 1992 na Pražském hradě.

O přidělení vojenských soudců k určitému soudu v dané době rozhodoval ministr obrany, kterému zákon umožňoval přenést některá jeho oprávnění na náčelníka Správy vojenských soudů. Takto došlo především k přenesení pravomocí v personálních věcech. Náčelník přidělil zmíněnou čtveřici soudců k vojenskému kolegiu Vrchního soudu v Praze svým rozkazem ze dne 13. ledna 1993.

Soudci Tomašovič a Hnilica byli do funkcí soudců Vrchního soudu - vojenského kolegia v Praze jmenováni 24. února 1993. Oba jmenoval Václav Havel, který již byl v té době prezidentem nově vzniklé České republiky. Jmenovací dekret spolupodepsal předseda vlády Václav Klaus. Slib soudci v souladu s tehdejší právní úpravou složili do rukou ministra obrany 8. března 1993. O jejich přidělení k výkonu funkce rozhodl náčelník správy vojenských soudů příkazem ze dne 25. března 1993.

Vojenské soudy byly součástí soudní soustavy jen do 31. prosince 1993. Bývalí vojenští soudci se po tomto datu stali ze zákona soudci obecných soudů. Totéž platí i pro šestici soudců Vrchního soudu - vojenského kolegia v Praze. S jejich souhlasem a za souhlasu předsedy soudu je ministr spravedlnosti dnem 1. ledna 1994 přidělil jako obecné soudce k Vrchnímu soudu v Praze. 

Jediným formálním pochybením, které ministerstvo po posouzení nashromážděných materiálů zjistilo, je nesprávné označení soudcovské funkce v materiálech tehdejšího ministerstva obrany a Kanceláře prezidenta republiky, a tedy i ve jmenovacích dekretech všech zmíněných soudců. Nesprávně je uvedeno jmenování do funkce „soudce z povolání", ačkoliv ústavní zákon z roku 1991 toto označení zrušil a nadále zavedl jen označení „soudce". I přes toto chybné označení soudcovské funkce je ve všech dekretech uvedeno správné označení příslušného ustanovení zákona a soudcovská funkce je natolik jasně určena, že není pochybností o tom, o jakou funkci se jedná.

Tereza Palečková, tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti

Dále čtěte:
Potvrzeno: Tomáš Pitr má poslední šanci na záchranu
Tomáš Pitr má naději. Podal stížnost, která může vše změnit

##PROFIL 232##