Návrh ministra školství na školné na vysokých školách tak, jak je předložen, zakládá spoustu rizik pro samotné studenty i státní rozpočet.MŠMT dosud nemá pevný názor na financování a splácení školného. Nejdříve bylo navrhováno odložené školné s tím, že student bude splácet až po dosažení průměrného platu. Nyní se navrhuje, že bude platit už po dosažení dvojnásobku minimální mzdy, tj. 16 tis. Kč.

Školné již nebude odložené, ale bude se platit hned a „na dřevo“. Studentům, kteří nejsou dostatečně ekonomicky zajištěni, nebo nemají bohaté rodiče, stát umožní čerpání „výhodných půjček na vzdělání“.

Podívejme se tedy na tyto „výhodné půjčky“ podrobněji. MŠMT uvádí, že jeden semestr VŠ by neměl přesáhnout 10 tis. Kč. Absolvování celého studia by tedy stálo asi 100 tis. Kč. Jelikož žijeme v ČR, víme, že jakmile se nějaké platby zavedou, vždy se najde zdůvodnění, proč je zvýšit (viz.zdravotnictví, dálniční známky, mýtné apod.). Pro příklad nemusíme chodit daleko. Anglie, kolébka demokracie, zavedla školné na veřejných vysokých školách ve výši 3 tis. liber ročně. Dnes, po několika málo letech, toto školné činí 9 tis. liber ročně. Labouristé v případě vítězství ve volbách slibují snížit školné na 6 tis. liber ročně.

Vraťme se ale k našim nemajetným studentům. Zatím nevíme, za jakých podmínek budou banky půjčky na vzdělání poskytovat, jaký bude úrok, jaké poplatky za spravování účtu, apod. Jak jsem již uvedl, po absolvování vysokoškolského studia bude jistina dluhu 100 tis. Kč plus úroky, jejichž výši ještě neznáme. A právě zde je první riziko v tom, že absolvent nenajde okamžitě práci a bude nějakou dobu nezaměstnaný. Největší procento nezaměstnaných v USA ve věkové kategorii 25-30 let jsou vysokoškoláci. Dalším rizikem je vážná nemoc, úraz, invalidní důchod apod. Úroky z úvěru nám (bankám) utěšeně narůstají. Za jistých nepříznivých okolností se může stát, že výše úroků přesáhne jistinu. Nezaměstnaný nebo nemocný absolvent se dostává do dluhové pasti. V době, kdy má zakládat rodinu a zajistit bydlení pro sebe a své děti, musí řešit splácení školného a financování tohoto bydlení a pochopitelně jako zodpovědný rodič již chce šetřit na vzdělání svých děti.

Otázka zní, jaký má mít příjem, aby toto všechno ufinancoval. Pokud bude generálním ředitelem ČEZu nebo ČD, nemá problém. Když bude učitelem, zdravotníkem, vědeckým pracovníkem nebo konstruktérem, má problém. A veliký. Ale neklesejme na mysli. Z ministerstva školství nám nesměle přislíbili, že by snad stát ručil bankám za úvěr.

Nyní se vrátím k rizikům, která vznikají pro státní rozpočet. Co když mnoho studentů nebude schopno úvěr na vzdělání splácet? Opravdu zasáhne stát a bude bankám platit? Z těchto otázek mi vychází, že jediným, kdo bude mít ze školného prospěch, budou banky, a v tom nejčernějším případě exekutoři.

Na mysl se vkrádá drzá otázka „za koho vlastně ministr školství lobbuje“. Za financování vysokých škol nebo za „pomoc“ bankám? A kdo, že je vlastně tím parazitem?

Po nástupu pravicových vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase dochází k prudkému snižování firemních daní a daní z příjmu fyzických osob. Rovněž zastropování zdravotního a sociálního pojištění u vysokopříjmových osob se podepisuje na příjmech státního rozpočtu, neboli na tvorbě jeho deficitu. Levicové strany v parlamentu, a také mimoparlamentní SPOZ, tvrdě odmítají školné. Ve svých programech mají jako prioritu bezplatné vysokoškolské vzdělání. Po parlamentních volbách se může stát, že opětně bude vládnout levice. To, že přijde ke snědenému krámu, nikoho nepřekvapí.

Jak tedy ufinancovat vysoké školství? Nejjednodušším opatřením by bylo zvýšení daně z příjmu všem absolventům vysokých škol, kteří jsou již v aktivním pracovním procesu o jedno procento. Financování vysokého školství by bylo průběžné – dnes vyberu, zítra vyplatím, nepodléhá inflaci, těžko se tuneluje, neparazitují na něm různí prostředníci (banky). Byl by to podobný systém jako financování důchodů. Po nástupu do zaměstnání se vysokoškolák prokazuje nabytým vzděláním. Mzdová účtárna jej rovnou zařadí do daňového pásma pro vysokoškoláky (administrativně velmi jednoduchá operace). Při předpokládané délce zaměstnání 35-40 let tak vysokoškolák za své vzdělání zaplatí a nemusí se cítit jako parazit na společnosti, jak prohlásil prezident Klaus na VŠE v Ostravě. Jelikož počet vysokoškoláků v aktivním pracovním procesu je vyšší než studentů, je jisté, že rozpočet MŠMT pro vysoké školství se brzy stane přebytkovým. Lze jej využít pro granty vysokých škol nebo stipendia pro nadané studenty. Tímto průběžným financováním školství odpadá nebezpečí zadluženosti absolventů. Pokud je nezaměstnaný, nemocný, nebo v invalidním důchodu – nic neplatí.

Se zvyšováním příjmu v průběhu života, se také zvedá nominálně platba do systému. Platbě se bohužel asi vyhnou lidé, kteří odejdou po absolvování VŠ do zahraničí, ale možná i to je řešitelné. Dávám to jako téma k diskusi.

Každopádně tento návrh je sociálně nejcitlivějším řešením financování vysokoškolského studia. Mám jen obavu, že ministr financí Kalousek s ministrem Drábkem prohlásí, že je to nesystémové opatření, a že je to trestání těch „pracovitých a úspěšných“. Pokud by se jim nepodařilo tento návrh zamítnout, prosadí třeba zastropování, jako se to podařilo v případě zdravotního a sociálního pojištění. Ono totiž to „školné“ by se jich týkalo také, včetně pana prezidenta. Jsem velice zvědav, jaké použijí argumenty, proč to nejde!

Pavel Pabjan, předseda MO SPOZ Ostrava Jih