Ještě zvláštnější je, když se vrátí, aby si Vás prohlédli. Jak Vás tak znovu míjejí, přemýšlíte, jestli by chtěli ochutnat Vaše ploutve.

Bylo by to ostatně jenom spravedlivé. My jim to děláme pořád. Jedna z nejodpornějších “rybářských” praktik je tak zvaný “shark finning”. Chycený žralok je zaživa horkou čepelí zbaven ploutví, které mají největší tržní hodnotu. Ploutve se následně usuší a prodají převážně na černém trhu. Žraločí maso ale není v porovnání s ploutvemi tak vysoce ceněnou komoditou, a proto se hodí “zbytek” žraloka jako ”odpad” zpět do moře. Není výjimkou, když do vody padají ještě živé rybí trupy. Pomalou a bolestivou smrtí udušením umírají stovky tisíc žraloků. Nechutné? Ano, ale není nic co by člověk neudělal, když za to je dost peněz.

Proč by se tím měl zabývat Evropský parlament? Jednoduše proto, že největší počet žraloků tímto způsobem likvidují, díky nemožnosti reálných kontrol, některé členské země Evropské unie. (Ne, projednou za to nemůže “zlotřilá” Česká republika, ale “zpropadené” Španělsko a Portugalsko.)