Mimo jiné i díky své práci o Marxově teorii potřeb. Ale není Heller jako Heller.  To je tak na okraj, když Šimon Heller tvrdí, že se o Marxe zajímají jen zbytky levicové inteligence. Opak je pravdou, Marx je zpátky a jeho vliv na vzestupu. To se ovšem Šimon Heller z českého tisku nedozví. Když jsem byl před časem v Londýně v prodejně Waterstones, viděl jsem tam oddělení věnované marxismu, kde bylo asi pět set nových titulů o Marxovi a marxismu.

 Pokud jde o revoluční násilí, opakuji znovu, v tehdejší Evropě byla parlamentní demokracie omezena jen na Británii a Švýcarsko. V samotné Velké Británii i volební reformě z roku 1832 bylo volební právo omezeno a několikrát byl suspendován Habeas Corpus Act. Britové měli za sebou nejen střlení do dělníků (Peterloo), rozmach petičního hnutí (chartisté), ale i famine, hlad v Irsku, tak strašný hlad, že z 8 milionů Irů po masové emigraci, nemocích a hladomoru zbyly miliony dva. Famine je pomník liberalismu, protože potraviny byly, ale vláda se řídila čistotou tržních zásad, totiž že řešení má zajistit trh. Dodnes je FAMINE součástí kolektivního vědomí Irů. A po této zkušenosti vzniklo hnutí Repeal (O´Connor), které inspirovalo i Čechy. Podobu Evropy tehdy určovaly velmi neosvícené absolutistické monarchie. To byla půda, ze které se rodila revoluce roku 1848.

Pokud jde o Marxe a Engelse, v Komunistickém manifestu je mnoho nerealistických očekáván, ale také hlubokých myšlenek o povaze kapitalismu a roli buržoasie, kterou Marx s Engelsem nevidí jen černě. Pro nastávající revoluci komunistům a socialistům předložili oba vousatí klasikové návrh staregie spolupráci s levým křídlem buržoasie v revoluci. Tato koncepce selhala. V mém textu v Novém čtení Marxe je celý příběh vzniku a ohlasu Komunistického manifestu vylíčen.

Pokud jde o násilí, opakuji znovu, že jen blbec by mohl vidět v Marxovi a Engelsovi rasistu. Jejich hodnocení národů v roce 1848 padá jen z dobové revoluční perspektivy. Informovanost slovanských zemích byla i u Němců, nemluvě o dalších národech Západní Evropy, naprosto nedostatečná a omezená. Tak třeba o Palackém, protože i své Dějiny národu českého psal nejdříve německy a teprve od roku 1848 začal vydávat český text jako první, německý následoval jako překlad, Engels napsal, že je to vlastně německý profesor, kterému pouze přeskočilo v hlavě. To vše ovšem na základě dobového německého tisku.