Vláda se sama ocitla v pasti, a to zejména dlouhodobě špatně zvolenou hospodářskou politikou. Důkazem je příznivý vývoj vnějšího prostředí, na který „reaguje“ česká ekonomika stagnací a dokonce poklesem. Rozdíl mezi ČR a okolními zeměmi, včetně Německa, je alarmující. Účetní škrty současné vlády podlomily domácí spotřebu a veřejné investice. Vláda není schopna vybrat přímé daně a tento problém zakrývá zvyšováním daní nepřímých. A přesto, že máme nízké korporátní daně, nějak se k nám investoři nehrnou.

První otázkou je, proč zvolené pravicové recepty nefungují. Na rozdíl od panů Kalouska a Nečase jsem přesvědčen, že současný stav naší země je odrazem celosvětové hospodářské krize. Jsem přesvědčen, že růst brzdí přehnaná fiskální konsolidace, zejména proto, že přijatá opatření jsou špatná. A to jak z krátkodobého, tak dlouhodobého růstu. Logika nízkých daní a malé regulace neodpovídá stavu českého hospodářství. Nezaměstnaní mají problém nalézt práci, kapitál ze zisků firem odchází ze země, zhoršuje se konkurenceschopnost naší ekonomiky. Přesto, vláda se stále diví, že ji široká veřejnost i opozice neustále kritizují.

Druhou otázkou je, zda vláda využívá všech možností pro posílení hospodářského růstu. Nejenže vláda není schopna využít evropské peníze ze strukturálních fondů EU, ale zpráva Evropského účetního dvora jasně ukazuje, že úředníci Kalouskova ministerstva podváděli a falšovali auditorské zprávy. Pokud se tato nekalá praxe potvrdí, pak ČR může přijít o desítky miliard korun, které budou naší zemi scházet. Pak se prohloubí deficit veřejných rozpočtů.Vláda se v souvislosti s kauzou poslance D.Ratha snaží shodit vinu za problémy evropských fondů na kraje, nicméně odpovědnost leží na samotné vládě premiéra P.Nečase. 

Další otázkou je boj proti korupci a zodpovědnost současné vlády za efektivní vynakládání veřejných prostředků. Osobně podporuji snahu orgánů činných v trestním řízení rozkrývat korupci a to na všech úrovních. Nicméně poslední kauza kolem rozdělování evropských financí ve Středočeském kraji, financování projektů v Severních Čechách a na Karlovarsku, rekonstrukce jízdárny v Lednickém zámku spíše ukazují na selektivní výběr kauz před nadcházejícími volbami než na princip „padni komu padni“. Je otázkou, proč bývalý senátor a starosta Kladna A.Novák dostal za přijetí čtyřicetimilionového úplatku pouze podmínečný a směšný peněžitý trest, proč nebyly dořešeny kauzy exministrů Řebíčka, Drobila a Bartáka, proč s takovou intenzitou, jako v případě D.Ratha, nepostupuje státní zastupitelství a policie i v případech Opencard, Promopro, Izip, Pandury, Casa či hospodářských kauz ve firmách s majoritní účastí státu. A jakou roli v selekci kauz hraje Finančně analytický útvar na Ministerstvu financí.

Neposlední otázkou jsou důvody obrovské nedůvěry veřejnosti v politiku a politiky. Zejména z pohledu vývoje naší demokracie a občanské společnosti. Je otázkou, zda by proti korupční vláda neměla zadat veřejný „audit“ propojení byznysu a politiky od roku 1989, včetně vyvození politické a zejména trestně právní odpovědnosti. Ukazuje se totiž, že korupcí netrpí pouze „velký“ stát, jak nám doposud tvrdila pravice. Největším problémem české politiky jsou různé kšefty, hlídání politických pozic za každou cenu a všemi prostředky, úzká propojenost na podnikatele a lobistické zájmy a zejména nedostatečná kontrola veřejností. K tomu přičtěme špatné fungování veřejného sektoru a předstíranou nezávislost českých médií. To vše vede k poškození celého politického systému a k diskreditaci demokracie.