Nejčastěji se zde objevují otázky čí a komu je to vlastně dárek. Mohlo by se zdát, že pan prezident se rozhodl dát české společnosti – sice trochu opožděnou – nadílku v podobě propuštění několika tisíc vězňů na svobodu.

Stejně tak to může být i dárek Václava Klause pravicové vládě Petra Nečase v tom, jak se vyrovnat s přeplněnými českými věznicemi a s faktem naprosto neadekvátního rozpočtu nejen pro oblast vězeňství, ale pro celý resort ministerstva spravedlnosti. Ať už byl motiv prezidenta republiky k tomuto kroku jakýkoli, s příliš velkou podporou ze strany veřejnosti se nesetkal, o čemž svědčí i vlna protestů, kterou rozsáhlá amnestie způsobila. A kdo za to celé vlastně může?

Premiér tvrdí, že prezident a prezident říká, že v tom „jedou“ společně s premiérem. Pravda je taková, že toto rozhodnutí prezidenta si dle Ústavy vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Ať už byl tedy motiv Václava Klause jakýkoli, je více než zřejmé, že Petr Nečas si „účastí“ na tomto aktu nadělil vánoční dárek v podobě vyřešení přeplněnosti věznic (tím, že otevře jejich brány) a nějaká ta úspora se při snížení počtu vězňů bezesporu také dostaví. Jak jednoduché bylo tedy nalézt klíč k dlouhodobému problému českého vězeňství. Ale určitě to nebyla cesta až tak snadná, vzpomeňme si kupříkladu na léto 2012, kdy premiér Nečas s pompou odvolával populárního ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (který se dnes vrací na vrchol politické scény jako místopředseda Poslanecké sněmovny) právě proto, že údajně nezvládal svůj rezort a také v něm obsažené téma vězeňství. Proč na amnestii nahlížím v takto širokých souvislostech? Protože, tak jako u všeho, co jsem zde popsal, jde i zde o výsledek politické dohody mezi úřadem vlády a Hradem.

Ať už měla na amnestii vetší, či menší zájem kterákoli z uvedených mocenských skupin, zřejmě je nezajímá názor těch, kteří se budou muset s dopadem amnestie potýkat nejvíce. Jsou to obyvatelé naší země a nejen oni, ale celý systém, který nebyl a ani nemohl být na tak rozsáhlou amnestii připraven. Chci jen věřit, že ústřední orgány státní správy na nastalou situaci zareagují tak promptně, jak reagoval pan prezident na požadavky premiéra Nečase koncem roku 2012 (postoj k dnes již bývalé ministryni obrany Karolíně Peake nebo rychlý podpis změn DPH,  aby k 1. lednu 2013 nabyly účinnosti) možná právě výměnou za spolupodpis amnestie.