„Vláda i státní správa na úrovni krajů nevyžaduje důsledně dodržování zákonných limitů prašnosti. Dlouhodobě je tak  porušováno základní právo občanů na ochranu zdraví. Čistota ovzduší je přitom natolik mnohostranný ekologický, ekonomický, zdravotní a sociální problém, že bez trvalé součinnosti vlády a krajských úřadů, ale i Úřadů práce a Zdravotního ústavu nelze tento problém vyřešit. Pro orgány státní správy však čistota ovzduší není prioritou. Současné situaci neprospívá ani omezování integrovaných kontrol, které jsou důležité právě pro velké znečišťovatele,“ říká člen předsednictva Strany zelených Ladislav Vrchovský.

"Částečné zlepšení situace by od příštího roku mohlo přinést zavádění nízkoemisních zón. Je však zapotřebí již při přípravě rozpočtů na rok 2013 zohlednit nutné investice do moderní veřejné dopravy tak, aby dopravní obslužnost ve městech nebyla v důsledku zavedení nízkoemisních zón omezena," říká člen předsednictva SZ Ondřej Mirovský.

Podle bývalé ředitelky České inspekce životního prostředí Evy Tylové je předpokladem snížení emisí řádné chování podniků. „Bohužel se stále objevují nekázně a porušení požadavků v povoleních, provozních řádech a dokonce i ustanovení v právních předpisech,“ říká Eva Tylová a dodává: „ Snižování objemu prostředků pro ČIŽP každý rok o 10% od roku 2010 se přirozeně promítlo i do četnosti a hloubky kontrol. Dále je ČIŽP nucena úplně rezignovat na prevenci, která např. v Moravskoslezském kraji měla zvláště velký význam. Inspekce totiž vzhledem ke svým znalostem reálného  provozu podniku na straně jedné a na znalosti právních předpisů na straně druhé dokázala často najít rezervy, které podniky měly i v činnostech, které přímo zákonu nepodléhají.

Příkladem je úklid areálu Accelor Mittal od prachu, jednalo se o stovky tun toxického prachu na zemi, který se při větru zvířil a šířil do okolí.“