„Miroslava Němcová se dlouho pohybuje na nejvyšších úrovních české politiky a proto přitahuje pozornost svými činy a rozhodnutími. A to nejen ve své ‚rodné straně‘, téměř od jejího vzniku a vzniku svého členství v ní od roku 1992,“ předesílá věcně politolog Zdeněk Zbořil. Poukazuje na to, že je Němcová pro veřejnost zajímavá nejen svými zkušenostmi a pamětí, co se za vlády ODS a jejích koalic odehrávalo už od roku 2002. „Pamatuje, kdy a o čem, ale také proč se v Poslanecké sněmovně hlasovalo a rozhodovalo v době, kdy se postupně přiblížila nejvyšším funkcím v ČR a zdála se být vhodnou kandidátkou na funkci předsedkyně vlády. Někteří její obdivovatelé, a vypadalo to, že i ona sama věřila, že by mohla být budoucí hlavou státu,“ připomíná.

Senátorka na sebe upozornila v uplynulých dnech předpokladem, že Rusko „se sune přes Maďarsko a Slovensko k nám“ a nařčením ANO i předsedy ČMKOS. Konkrétně na sociální síti uvedla: „Slovensko: exministr obrany Naď informoval o platbách z Ruska pro Smer na ovlivnění voleb. Rusko se sune přes Maďarsko a Slovensko i k nám. Asi proto byl Babiš u Orbána. Proto ANO, Středula a ke zradě vždy připravení komunisté eskalují napětí a chtějí svrhnout naši vládu.“

Obdivovaná, stejně jako až nenáviděná politička

Podle doktora Zbořila se proto nelze divit, že s ohledem na její vzpomínky na politickou minulost svou a svých obdivovatelů, stejně jako oponentů až nepřátel, kteří se obávají své budoucnosti, se stala obdivovanou, stejně jako až nenáviděnou političkou. „Zejména její zlidovělá kritika na tzv. sítích je, hlavně v poslední době, až nevybíravá. Snad je to i proto, že patří mezi tři vysoce postavené ‚ženy ve funkcích‘, jako jsou např. předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR, ministryně obrany ČR a další, ačkoliv dnes je „jen“ v postavení senátorky. Také ona, jako její kolegyně, se někdy dívá do blízkého i vzdálenějšího zahraničí, zejména dnes, kdy se v Senátu vyžaduje projevování souhlasu se zahraniční politikou české vlády,“ analyzoval.

Nadbytečné, legitimní. Kritici opakují stejný refrén

Politolog konstatuje, že její občasné komentáře zahraniční politiky ČR vzrušují její kolegy a partnery natolik, že když někdy použije svůj charakteristický slovník, hned se volá po jejím potrestání. „V případě, že sice nadbytečně, ale nikoliv nelegitimně, varovala, podobně jako ředitel BIS, před ‚ruským nebezpečím‘ a jeho ‚tažením na Západ‘, a použila mj. slovo ‚zrada‘, nijak neobvyklé mezi českými politiky a v českých médiích, propukla až koncentrovaná nenávist vůči jejím politickým názorům a mezinárodně politickým postojům, všech, kteří se, také zbytečně, obávají, že jsou cílem zášti,“ varuje.