„Kardinál Beran byl a zůstává symbolem. Snad právě proto, že byl i hříšníkem a nikoli jediným spravedlivým jako někteří jeho nástupci. A proto si zaslouží úctu, která mu byla po tak dlouhém mlčení prokázána,“ říká k událostem minulých dnů doktor Zdeněk Zbořil. Ostatky kardinála Josefa Berana, které přivezla 20. dubna delegace církevních a státních představitelů z Vatikánu, byly přeneseny do baziliky Panny Marie v areálu Strahovského kláštera v Praze. Zde zůstaly přes noc a v sobotu vyšlo procesí s rakví směrem na Hradčany. V pondělí 23. dubna bude rakev v katedrále sv. Víta uložena do nově zřízeného sarkofágu v kapli sv. Anežky.
„Ještě si pamatuji dlouholeté diskuse okolo osudu tehdejšího arcibiskupa Josefa Berana, kterému jedni vyčítali, že sloužil Te Deum v chrámu sv. Víta na Hradčanech Klementu Gottwaldovi po jeho zvolení prezidentem v roce 1948. Druzí to chápali jako akt na obranu katolické církve a vzhledem k Beranovu uznání památky Jana Husa také jako projev vlastenectví,“ upozornil politolog. „Zejména katoličtí kněží, kteří byli souzeni a odsuzováni v často vykonstruovaných politických procesech, se domnívali, že Josef Beran  ustoupil politické moci až příliš. Páter Plojhar to vzal oproti Beranovi z gruntu a spolupracoval s komunistickým režimem nejen jako katolický kněz (později exkomunikovaný), ale dokonce jako předseda Čsl. strany lidové byl součástí Národní fronty. A jiní, kteří z různých důvodů působili v katolickém hnutí  Pacem in terris, nacházeli pro svou spolupráci s režimem také své důvody. Konečně i populární kardinál Tomášek, se kterým jsme prožívali politické změny v roce 1989, hledal způsoby, jak ochránit církev a věřící, ale to už režim nebyl dávno tak bezohledný jako na začátku padesátých let,“ dodal.

Měli bychom si bez předsudků prostudovat…

Repatriací se plní poslední vůle zesnulého kardinála, jehož tělo spočívalo od jeho smrti v roce 1969 v podzemní kapli vatikánské baziliky sv. Petra. Československý komunistický režim mu návrat do vlasti znemožnil za života i po smrti. Přemístění ostatků povolil počátkem letošního roku papež František. Mši ke cti sv. Vojtěcha, úzce spjatého s kardinálem Beranem, sloužil v sobotu v katedrále sv. Víta pražský arcibiskup, Beranův nástupce v této pozici, kardinál Dominik Duka. Připomněl, že ve chvíli, kdy se v katedrále vzpomíná osud politického vězně dvou totalitních režimů, účastní se prezident Miloš Zeman sjezdu komunistů. „Je jistě náhodnou souhrou okolností, že ve chvíli, kdy my zde vítáme kardinála Berana, je prezident republiky hostem na sjezdu komunistické strany, která se přes volební porážku dožaduje stále většího podílu na moci. Je to velmi zřetelné znamení hodiny, v níž se náš národ nachází. A o to větší zodpovědnost připadá hlavě státu, aby zaznělo rozhodné slovo,“ řekl Duka a sklidil bouřlivý potlesk. A zda z jeho slov vyplývá, že prezident Miloš Zeman naštval i kardinála Duku? „Myslím, že to není tak dramatické, jak se někteří zpravodajové a komentátoři ze slov pana kardinála domnívají. Všichni přece víme, že Miloš Zeman byl členem KSČ a vystoupil nebo byl vyškrtnut až v roce 1969. Byl sympatizantem ‚socialismu s lidskou tváří‘, jak konečně o tom mluvil právě na včerejším sjezdu KSČM,“ reagoval Zbořil. „Pan prezident si jistě mohl odložit svou návštěvu sjezdu komunistů až na jeho závěr a nic by se nestalo, kdyby vzpomenul údělu 16 let internovaného arcibiskupa Berana. Komunistům mohl jít holdovat jiným způsobem. Když už je tolik potřebuje k sestavení vlády (a není jen jeho vinou, že se to nedaří). Jenom ta slova pana kardinála o tom, že se komunisté ‚dožadují stále většího podílu na moci‘, se mi nezdají přesná. Komunisté by se ‚nedožadovali‘, se svým miniaturním úspěchem či neúspěchem v parlamentních volbách vlastně ani nemohou: Podíl na moci jim nabízejí, tak jako v minulosti politické strany, které se považují za demokratické a které jsou stejně bezradné, jako byli jejich předchůdci v roce 1948. Měli bychom si někdy bez předsudků prostudovat ‚manuál Února 1948‘, abychom pochopili, proč by se komunisti mohli dostat k moci. Rok 2018 samozřejmě není rokem 1948, ale trochu sebereflexe by neškodilo i kritikům a zavilým nepřátelům Miloše Zemana,“ dodal. 

To, že se prezident Miloš Zeman neúčastnil v sobotu uctění památky kardinála Berana a přijal pozvání na sjezd komunistů, bylo ostře kritizováno řadou politiků. „Jak už jsem řekl, pan prezident mohl celou věc vyřešit diplomatičtěji, ale zřejmě už nepotřebuje střádat popularitu pro nový volební termín. A také mohl zvážit, zda nedává svým až fanaticky zaujatým kritikům další argumenty,“ uvedl Zbořil. „Nezdá se mi, že by se česká až příliš ateistická veřejnost cítila velmi dotčena, ale mnozí moji přátelé, a většina z nich nejsou věřícími a členy nějakých náboženských sdružení, si to jistě budou pamatovat. A snad by si i na Hradě mohli vzpomenout, že kapka nerozbíjí skálu jedním kápnutím, ale stálým padáním,“ dodal.