Diskutuje se o tom, že volbami může zamíchat Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran. Považujete vznik takového úřadu za správnou cestu? Tedy že by měl omezit náklady na kampaň, a vyrovnat tak podmínky pro politické strany?

Vznik úřadu je naprosto správný. Volební kampaně se u nás vedly divokými způsoby. Zažili jsme financování nebo organizování kampaní prostřednictvím soukromých firem či časopisů, které zaskakovaly za strany, rozvěšovaly billboardy. Zažili jsme neexistující nebo mrtvé sponzory. Strany mají tendenci volební údaje zahrnovat do jiného účetnictví a samotné hospodaření politických stran a jejich financování je poměrně zajímavá šedá ekonomika. Mě překvapilo, že strany byly ochotny si samy na sebe uplést bič tím, že úřad vznikl. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran to bude mít těžké, protože daná legislativa není dokonalá, ani co se týká kompetencí, ani co se týká samotných kampaní.

Dá se očekávat, že některé verdikty mohou být politickými stranami napadeny a poputují až k soudu, ale nebojím se, že by zásadně rušil volby, oddaloval výsledky nebo je komplikoval. Bude to zhruba podobné jako v současnosti, kdy padají různé námitky na řádnost voleb, výsledky a soudy se s tím vypořádají správně. I když potřeba jakéhosi precizování legislativy je neoddiskutovatelná.

Co byste tedy na legislativě změnil? Co je třeba precizovat?  

To by mnohem lépe popsali lidé z daného úřadu, kde začínají narážet na mantinely. Nejznámější případ je, jaké výdaje lze zahrnout do volební kampaně ať už stran, nebo prezidentských kandidátů. Jedna věc je, že kampaň by měla být kontrolována okamžikem, kdy jsou volby vyhlášeny. Avšak v okamžiku, kdy jde o ústavního činitele, který vykonává svůj mandát, se obtížně rozlišuje, co je výkon mandátu a co volební kampaň. Svěřit rozhodnutí úřadu může být vnímáno jako problém a věc, se kterou se politické subjekty třeba nebudou ochotny smířit. Tímto směrem by precizace volební legislativy mohla postoupit.

V souvislosti s tím se různí odborníci přou o to, zda Zemanovy cesty po krajích a setkání s občany během nich jsou součástí výkonu funkce prezidenta, nebo jeho volební kampaň. Jak to vidíte vy?

Já bych to oddělil. V okamžiku, kdy prezident jedná s jinými orgány veřejné moci, to znamená běžná a každodenní agenda, ta se vydávat za kampaň nedá, a to ani v okamžiku, kdy ji medializuje na tiskové konferenci. Jde o věc, která se od jakéhokoliv politického reprezentanta očekává. Setkání s občany je věc správná, bohulibá, ale netýká se výkonu funkce, spíše se týká získávání a udržování podpory politika. Týká se to Zemana stejně jako premiéra Sobotky, když vyjede do krajů a najde si čas na mítink nebo setkání s občany, to se vymyká klasickým pracovním povinnostem. Mítinky a setkání s občany a jejich organizace by podle mne měly být zahrnuty do kampaně, obzvláště v době, kdy jsou volby vyhlášené.

Druhá věc je financování podobných akcí, protože i zákon očekává, že takové náklady budou zahrnovány do volební kampaně a hrazeny z volebních účtů. V období mimo kampaň je jedno, jak jsou hrazeny, ale přijde mi v případě prezidentských voleb, že je lépe, když akce hradí kancelář prezidenta, než aby se nechal vozit.

Slýcháváme, že Zeman žádnou volební kampaň nepotřebuje, protože už ji právě díky svým cestám má v podstatě za sebou, a tím i snižuje šance protivníků. Jsou jeho cesty po regionech právě tím, co mu pomůže k případnému vítězství?

Samozřejmě je to velmi chytré. Kdybych byl na místě Zemana, dělám to samé. Jezdit často a pravidelně do regionů od okamžiku zvolení a udržovat kontakt je ta nejjednodušší kampaň, vídáte se s lidmi pravidelně a bavíte se s nimi o všem možném. O jejich životě, práci, a nemusíte říkat: volte mě, já jsem kandidát. Tak by to udělal jen hloupý kandidát. Ten chytrý s lidmi průběžně komunikuje, a to je Zemanův historický dar, který v sobě má. Proto si myslím, že on už další formy kampaně ani nepotřebuje, protože má do značné míry už odpracováno a lidé vnímají, že je s nimi více než s novináři či protivníky. Podobně svoji kampaň dělal i Donald Trump a nyní Andrej Babiš.

Komentátor Bohumil Pečinka varoval před mocí, která se úřadem dostala do rukou pětice politologů. Nebojíte se takového rizika?

Protože jde o kolektivní orgán, tak se nebojím. Byli zvoleni jednotlivě a o každé jméno se vedl politický spor. Najdeme mezi nimi nominanty politické i nominanty, které můžeme označit za odborné. Není to parta, která někam nastoupila společně, musejí se mezi sebou poznávat, oťukávat. Je pravda, že mají poměrně velkou moc, ale tak už to u kontrolních institucí bývá. Podobná podezření se týkala Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen NKÚ, pozn. red.), tedy zda nebude svých pravomocí zneužívat. V případě NKÚ jde o instituci, která se chová odpovědně, je pod veřejnou kontrolou a informuje o výsledcích, takže si vybudovala respekt. Podobnou šanci by měl dostat i Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran. Zda ji správně využije, můžeme hodnotit až později.

Pečinka také upozorňuje, že „rozhodnutí voličů je nadřazeno čemukoli a může být zpochybněno politology, kteří dostali shůry úřad a nyní si užívají svou moc“. Neobáváte se přece jenom problémů se zneužitím takové moci?

Nedokážu odhadnout, co se může stát, a stejná otázka přichází v úvahu, kdybychom hovořili o současném znění i stížnostech na volební výsledky v době, kdy už se to nemůže svést na sčítání hlasů. V určitém okamžiku může dojít k soudnímu zpochybnění, a jak často jsme něco podobného zažili a kolik bylo úspěšných pokusů zvrátit výsledky? Pokud by tak rozhodl soud, znamená to, že došlo k porušení pravidel, a to nelze vyčítat ani soudu, ani úřadu, ale kandidujícím subjektům, které porušily zákon. Jednou z hlavních věcí novely je, aby se omezila tendence překračovat čáru a hrát za čarou, a tím spíše si budou dávat větší pozor.