Výsledky voleb ukazují rozpor v postojích mezi velkými městy a takzvaným venkovem, kdy v prvním případě bodoval Zelený profesor Alexander Van der Bellen, ve druhém pak Hofer. „Vnímám to celkově jako protest. Pokud by rakouská politika fungovala ke spokojenosti voličů, tak tam nemáme ani kandidáta Van der Bellena. To samo o sobě je u rakouské konzervativní politiky překvapivé, že se tam dostal kandidát Zelených,“ upozornil. Kubáček nevidí rozpory jenom mezi velkými městy a těmi menšími. „V Rakousku se to jmenuje nespokojenost, protest, tichý odpor, který se přenesl do podpory obou kandidátů,“ objasnil.

Rozpor mezi Vídní a zbytkem země

„Jak jsem se díval na výsledky, tak jde o rozpor mezi Vídní a zbytkem země. V tomhle pohledu je tato situace velmi podobná České republice při druhém kole prezidentských voleb, viz výsledky pro Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. To byla Schwarzenbergova Praha versus Zemanův zbytek republiky. V Rakousku je to dáno i tím, že pokud odečteme Vídeň a Štýrský Hradec (Graz), vše ostatní jsou města podobně velká našim krajským městům a zbytek jsou menší obce. Demografie je tam velice obdobná jako u nás,“ sdělil Jan Kubáček.

Kandidát Svobodných je našimi médii označován za populistického pravičáka. Je toto označení pejorativní? „Ano i ne. Označení ‚býti populistou‘ zajímavě ve své době definoval Jiří Paroubek. Když mu říkali, že je populista, konstatoval, že proti tomuto označení nic nemá. Protože to znamená, že naslouchá náladám a tématům ve společnosti, která byla dlouhodobě přehlížená, kvůli čemuž byla společnost frustrovaná,“ upozornil Kubáček.

Co se týče rakouských Svobodných, připomněl jejich temnější minulost. ‚Měli silnou inklinaci k neonacistům, neofašistům, pohrobkům druhé světové války. Byli vůči nim velice mírní a měli je dokonce i v členstvu. Na druhou stranu je dnes tato strana spíše protestně populistická v tom ohledu, že jde opravdu po tématech, která jakoby leží na rakouských ulicích. Jsou dlouhodobě přehlížená, přitom však rakouské voliče tíží a jsou pro ně důležitá. Nevnímal bych tedy toto označení jen pejorativně. Ale i jako vyjádření faktu, že jde o uskupení, které jde po tématech,“ vysvětlil.

Volat po návratu elementárního práva – co je na tom rebelského?

Jaký bude další vývoj? Protiimigrantské a protievropské strany evidentně posilují, nicméně ostatní části politického spektra se spojují proti nim. Bude tomu tak i nadále? „Je to velmi odvislé od toho, jak budou fungovat standardní kamenné matadorské politické strany. V případě Rakouska tedy lidovci a sociální demokraté. Pokud ta témata uchopí a budou se jim zcela vážně věnovat a řešit je, pak to bude vlna chvilková a znak krátkodobé nespokojenosti. Jestli se ale budou tvářit, že ten problém neexistuje a že to byl jen náladový vzdor voliče, pak se může stát, že už se úspěch bude dělit jen mezi více a méně protestní subjekty,“ ozřejmil. U standardních stran voliči dle něj očekávají, že se proberou a začnou věci řešit naprosto racionálně. „Protože volat po návratu elementárního práva a dodržování soužití a základních občanských práv – co je na tom protestního a rebelského? Je spíš něco neuvěřitelného, že se z toho začal dělat kvazi protest, něco iracionálního a nepochopitelného a vytlačilo se to z veřejného prostoru. Spíše čekáme návrat do normálu,“ uvedl politolog.

Vzájemná lidská animozita u protiimigračních uskupení v Česku je až neuvěřitelná

V Česku také panuje velká obava z migrační krize a i tady jsou různá protiimigrantská hnutí. Zdaleka však nemají takový vliv jako třeba Svobodní v Rakousku. Je to jejich rozhádaností? „Jsou dva důvody. Obrovská roztříštěnost a nekoncepčnost. Neschopnost překročit svůj stín a domluvit se spolu. Psychologická vzájemná lidská animozita mezi nimi je až neuvěřitelná. Kuriózně své jim odebírá i Miloš Zeman. Mnozí totiž říkají, my už máme svého politika v pozici prezidenta republiky, který odšpuntovává tato témata, udržuje je v kurzu a nutí zbývající politiky je aspoň částečně řešit a reagovat na ně. Takže nemají potřebu hledat nějakou radikálnější variaci. Jsou přesvědčení, že pokud toto naplňuje hlava státu, tak toho politika tam mají. Pokud by tam nebyl Miloš Zeman a stávající politický establišment se tvářil, že problém neexistuje, pak mohou posílit. Ale museli by se předtím sjednotit, shodnout, vytvořit důvěryhodné širší hnutí. Aby si volič řekl, že má smysl do nich investovat svůj hlas, protože jsou schopni něco konstruktivně reálně udělat. A ne, že to skončí v hašteření. Dnes kolikrát volič není schopen rozlišit, kdo je kdo,“ uzavřel politolog Jan Kubáček.