Generál Jiří Šedivý nedávno zmínil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jestli chceme někam vrážet miliardy eur, tak nejlépe do uprchlických táborů na pomezí Turecka a Sýrie. Je potřeba pro ty lidi nalézt jednoduchou výrobu, třeba něčeho, co se bude používat na obnovu rozbitého území Sýrie.“ Co si o tom myslíte?

Poskytovat humanitární a rozvojovou pomoc uprchlíkům přímo na místě by mělo být nepochybně jednou (nikoli jedinou!) ze součástí racionální odpovědi Evropy na současnou krizi.

„V době, kdy se stává situace v Evropě kritickou a migrační vlna neustává (spíše naopak), tak s vytvářením uprchlických táborů již na severoafrickém území rozhodně souhlasím,“ uvedl jste před časem. S postupem času, zdá se vám právě možnost vytváření uprchlických táborů v severní Africe jako správné řešení? A co dělat s tím, že státy jako Maroko nebo Tunisko odmítají v této věci spolupracovat…?

Nevím, jak moc Maroko a Tunisko odmítají spolupracovat, kdo s nimi opravdu vážně jednal a co bylo součástí takových případných jednání. Evropa je každopádně natolik hospodářsky silným hráčem, že si rozumnou míru spolupráce může v krajním případě i vynutit. Dle mého názoru mají evropští představitelé dokonce povinnost se zeměmi, odkud nebo přes které k nám uprchlíci proudí, jednat. Tyto země od nás často něco chtějí, a nyní chceme něco my od nich. Dohoda je nepochybně možná.

To, že nyní Evropa čelí náporu uprchlíků, je výsledkem evropské politiky, která je určována Velkou Británií a Francií. V rozhovoru pro server Novinky.cz to uvedl syrský chargé d’affaire v Česku Bašár Akbik. „Prostředky, které poskytují evropské státy na jednoho uprchlíka, pokryjí potřeby minimálně šesti až sedmi uprchlíků v jejich vlasti. Kdyby jim adresně pomohly, mohli by zůstat ve své kultuře, ve své vlasti. Jenomže Evropa má politiku dvojího metru,“ kritizuje diplomat. Co vy na to?

V tuto chvíli vidím spíše jako problematickou politiku Německa než Francie a Velké Británie. Z Německa slyšíme protichůdná prohlášení, která ve svém důsledku spíše uprchlíky k cestě do Evropy vybízejí. Souhlasím s tím, že bychom měli směřovat pomoc do krizových oblastí a do zemí, přes které do Evropy lidé utíkají. Musí to být však jen jedna část naší odpovědi. Nemysleme si, že jediným problémem je nedostatek humanitární pomoci nebo výše peněz, které z Evropy do krizových oblastí proudí. Těch problémů je daleko více a samotné navýšení humanitární pomoci nebo posílání peněz nic nevyřeší.

Zaznívají argumenty o tom, že integrace uprchlíků bude pro nás prospěšná, ať už s ohledem na jejich vzdělanost, nebo jejich přínos po pracovní stránce. Jaké informace máte vy o kvalitě uprchlíků?

Souhlasím s tím, že určitá míra imigrace je prospěšná. Záleží vždy však na motivaci a na schopnostech migrantů, na jejich kompatibilitě s prostředím, kam směřují, na úrovni jejich vzdělání. A záleží také na absorpčních schopnostech jednotlivých cílových společností. Obávám se, že síla a dlouhodobost současné migrační vlny absorpční schopnosti jednotlivých evropských společností výrazně překračuje. Zároveň platí, že etnická a náboženská skladba současných migrantů je téměř totožná s etnickou a náboženskou skladbou těch skupin imigrantů, jejichž integrace do evropských společností byla často velmi problematická.

Německá televize ZDF vydala dokument, který ukazuje na problémy s integrací cizinců v Německu. Vlastní světy, neznalost jazyka, paralelní právní systém, naivita, neochota a přehnaná byrokracie. To jsou všechno faktory, které celou situaci jen zhoršují. Co s tím?

Ano, přesně tak to často je. Zároveň platí, že čím větší množství cizinců v jednu dobu na jednom místě, tím je situace složitější. Integrovat jednotlivce je vždy jednodušší než integrovat celé skupiny. Čím je každá etnicko-náboženská skupina větší, tím zároveň žije více sama vlastním životem. V první řadě je důležité si uvědomit limity vlastních schopností a zároveň o vlastních limitech a s nimi spojených problémech otevřeně hovořit. Nestrkat hlavu do písku a přiznat si, že nemůžeme zachránit celý svět. Bezbřehou naivitou přímo ohrožujeme vlastní existenci.

Do jaké míry považujete za problém negativní zkušenost s imigranty. Někteří jsou usvědčováni ze lži, protože tvrdí, že jsou ze Sýrie, a není to pravda….

Ti, kdo v rámci azylového řízení lžou, by měli automaticky ztratit právo na azyl a být obratem deportováni. Fakt, že někdo lže, však také neznamená, že lžou všichni. Dokázat, že má někdo právo na azyl, je na straně žadatelů. V dnešním světě pak není až zas tak těžké zjistit, jestli dotyční mluví pravdu. Každá žádost musí být posuzována individuálně.

Lze alespoň rámcově odhadnout, jaké procento lidí, kteří míří do Evropy, má na azyl nárok a jaké ne?

To odhadnout nedokáži a záleží, odkud skutečně přicházejí. Většina příchozích dle mého odhadu právo na azyl nemá. Z Albánců například prakticky nikdo, z Pákistánců spíše jednotlivci a mezi Syřany je lidí s právem na azyl nebo na dočasnou ochranu po dobu konfliktu jistě více.

Česká republika je terčem kritiky za to, že uprchlíkům odebíráme peníze a zadržujeme je v detenčních zařízeních, přitom oni chtějí pouze jet do Německa. Co si o tom myslíte?

Že se nakonec stejně naprostá většina z nich dostane do Německa. Měli bychom lpět na dodržování pravidel a zákonů. Při vymáhání dodržování pravidel bychom zároveň měli vždy používat selský rozum a ptát se po podstatě.