Nemusíte být politický génius formátu Otto von Bismarcka nebo Benjamina Disraeliho, aby vám došlo, že nouzový stav je choulostivé téma, které vzbuzuje velké emoce. Ostatně samy strany současné vládní koalice z něj dokázaly vytřískat politický kapitál, když byly v opozici.
To schéma je jednoduché. Ve složitých chvílích, jako je pandemie koronaviru, válka na Ukrajině spojená s migrační vlnou nevídaných rozměrů nebo třeba teroristický útok, potřebuje jakákoli vláda vládnout. To znamená, potřebuje mít schopnost dělat rychlá rozhodnutí a moc se nemuset omezovat a trápit nejrůznějšími regulacemi, které dávají za normálních okolností smysl.
Jednoduše proto, protože naléhavost problému a nutnost ho řešit převyšuje přidanou hodnotu složitých a komplikovaných procesů, které za normálních okolností zaručují vyšší míru veřejné kontroly.
Pro jakoukoli opozici je pak z principu obtížné přistoupit na to, že by se měla dobrovolně vzdát kontroly vlády, a je pro ni i přirozené proti nouzovému stavu vystupovat, protože je to nepopulární opatření, na kterém může opozice uhrát snadné politické body.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Michal Bok