Nemusíte být politický génius formátu Otto von Bismarcka nebo Benjamina Disraeliho, aby vám došlo, že nouzový stav je choulostivé téma, které vzbuzuje velké emoce. Ostatně samy strany současné vládní koalice z něj dokázaly vytřískat politický kapitál, když byly v opozici.

To schéma je jednoduché. Ve složitých chvílích, jako je pandemie koronaviru, válka na Ukrajině spojená s migrační vlnou nevídaných rozměrů nebo třeba teroristický útok, potřebuje jakákoli vláda vládnout. To znamená, potřebuje mít schopnost dělat rychlá rozhodnutí a moc se nemuset omezovat a trápit nejrůznějšími regulacemi, které dávají za normálních okolností smysl.

Jednoduše proto, protože naléhavost problému a nutnost ho řešit převyšuje přidanou hodnotu složitých a komplikovaných procesů, které za normálních okolností zaručují vyšší míru veřejné kontroly.

Pro jakoukoli opozici je pak z principu obtížné přistoupit na to, že by se měla dobrovolně vzdát kontroly vlády, a je pro ni i přirozené proti nouzovému stavu vystupovat, protože je to nepopulární opatření, na kterém může opozice uhrát snadné politické body.

Vtip je v tom, že vláda je vládou díky tomu, že má v Poslanecké sněmovně většinu. To je trochu rozdíl oproti minulému volebnímu období, ve kterém Babišova vláda byla menšinová a ve Sněmovně se opírala zejména o podporu KSČM. Kdyby většinu měla opozice, nebyla by opozicí, ale vládou.

Nouzový stav prostě bude prodloužen

Takže je zřejmé, že prodloužení nouzového stavu ve Sněmovně projde. Právnické kličky o tom, jestli Sněmovna může prodloužit jen o 30 dnů, nebo o delší dobu, jak chce vláda, jsou z politického pohledu poměrně bezvýznamné. Protože vláda zjevně má pro nouzový stav ve Sněmovně většinu.

A opozice se může (a asi i bude) bránit u Ústavního soudu, který jako jediný může ústavu vyložit. Výkřiky o tom, jak je prodloužení nouzového stavu o více než 30 dnů protiústavní, jsou hezké, ale do rozhodnutí Ústavního soudu mají nulovou váhu.  Navíc pokud by vláda ve Sněmovně většinu pro nouzový stav ztratila, může Sněmovně tento kdykoli sama zrušit.

Pokud vláda předem ví, že nouzový stav bude potřebovat déle než měsíc, je fér, že to Sněmovně předem říká. Jednak totiž je ta potřeba zjevná. Máme u nás tři sta a více tisíc ukrajinských běženců a téměř jistě je u nás budeme mít i za měsíc. Ale hlavně, prodlužováním každý měsíc o další měsíc by vláda akorát stavěla jeviště pro opoziční exhibicionismus.

Ostatně sám Andrej Babiš svého času slavně prohlásil, že je Parlament jen žvanírna, a teď se jeho vlastní poslanci téhle žvanírny domáhají. Protože jak by vypadalo projednávání nouzového stavu? To přece všichni víme.

Několik hodin by se u pultíku střídali nejrůznější řečníci. A to včetně poslanců, jejichž existenci jste nikdy nezaznamenali. Ona by to totiž přenášela televize, takže by všechny tyhle více či méně zbytečné existence vzplály touhou užít si svých pět minut slávy a hlavně předvést se před svými voliči, že v těch malostranských palácích skutečně něco dělají.

V praxi by sice většina z opozičního, ale i vládního tábora dopadla tak, že by si ty jejich bláboly nevybrala televize ani pro sestřih vysílaný ve tři hodiny ráno, ale to by stejně nezabránilo, aby jejich ega nepropadla představě o vlastní genialitě.

No a po několikahodinovém žvanění by prostě vládní poslanci odmávali prodloužení nouzového stavu a šlo by se domů. A pak by se všichni mohli plácat po ramenou, jak srdnatě bojovali za své voliče. Tohle je samozřejmě problém způsobený dost špatným jednacím řádem Poslanecké sněmovny, ale to je zase jiný příběh.

Nápad za jedna, provedení za pět

Nelze se proto vládě divit, že tuhle trapnou hru s opozicí nechce hrát. Vládní rozhodnutí prodloužit nouzový stav rovnou o delší dobu než 30 dnů je v tomhle ohledu strategicky správné. A vláda tím dělá službu nejen sobě, ale i naší demokracii, protože neexistuje větší antireklama na Parlament než se v televizi koukat na tuhle přehlídku zmaru. Taktické provedení je však úplně mimo. Skoro mi to připadá, jako kdyby vládní komunikaci plánoval někdo po dvojnásobné lobotomii.