Donald Trump začal před necelými dvěma týdny úřadovat za hlasitých protestů aktivistů či aktivistek. Čemu to přisuzovat? Jeho obhroublosti, jeho odchýlení se od minulé agendy, jeho údajnému rasismu? Co na jednom člověku může miliony lidi tak iritovat, že jdou do ulic násilně protestovat?

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá, jedná se totiž o relativně nový fenomén. Tradičně měly velké demonstrace v USA, ale i v západní Evropě, spíše povstalecký, antisystémový charakter. Novum je to, že většina demonstrantů nejsou nějací anarchisté nebo levicoví radikálové. V amerických městech se jedná spíše o fanoušky poražené kandidátky, kteří se nesmířili s porážkou jejího politického a ideologického tábora. Je to situace, kterou v České republice od prvních přímých prezidentských voleb známe velmi dobře. Jedná se o fenomén, který Václav Bělohradský trefně nazval „majdanismus“, s tím, že exportéři této praktiky si tuto praktiku importovali přímo domů. Ano, Donald Trump je očividně větší buran než paní Clintonová, ale překvapující je, že demonstranti, kteří demonstrují za toleranci vůči menšinám, nejsou schopni tolerovat prezidenta, který má, řekněme, venkovský vkus. Je to vážná věc, která nakonec může být důkazem, že to aktivisté nemyslí s tolerancí tak vážně, jak deklarují.

Zastánci Trumpa tvrdí, že je jen trestán liberálnimi, multikulturními a globalistickými kruhy za to, že jde proti právům menšin či gayů a že nechce po světě šířit lidská práva a demokracii. Dokonce se mluví o angažmá George Sorose, coby jakéhosi čarodějného ochránce obamovského uspořádání. Jak takové úvahy vysvětlit? Je neziskový sektor ve vleku odcházející politické reprezentace?

Už před 2500 lety čínský filosof Lao- c’ poukazoval na podobné druhy organizací a jednotlivců, kteří už tehdy působili ve staré Číně. To, že mnohé úseky tzv. neziskového sektoru fungují jako měkká moc politické reprezentace, je známá věc, a člověk nemusí být příznivec Trumpa, aby nepoznal tuto evidentnost. Ohledně Sorose, sám vícekrát deklaroval své politické přesvědčení i koho chce financovat a koho ne. Což je samozřejmě jeho právo. Vážná věc je ale to, že mnohé aktivity George Sorose se nedají definovat jako transparentní. Proto první, kteří by se měli od něho distancovat, a dokonce odmítnout jeho peníze, by měli být samotní příjemci jeho podpory, pokud tedy opravdu věří na transparentnost, a zase, alespoň tak, jak deklarují.

Někteří pozorovatelé tvrdí, že provázanost médií, univerzit a neziskovek vytváří systém oborů typu gender studies, multikulturních studií, kulturologie a dalšich oborů. Je to křivda vůči univerzitám? Projde v důsledku vlny „Trump, Brexit a buhvíco ještě“ proměnou i vzdělávací systém?

Univerzity na západě jsou založené na principu svobody. Sám jsem učil kulturologii v Praze; a v žádném případě bych neřekl, že by existovala na katedře jakákoli forma cenzury nebo mainstreamový proud. Pravda je, že můžete najít nějakého profesora nebo vedoucího katedry, který si vezme za asistenty nové zaměstnance více politicky angažované, například v českém kontextu ze Strany zelených nebo TOP 09. Ale pak máte i jiné, kteří si vezmou Svobodného nebo komunistu. Chci říci, že naštěstí mezi vysokými školami existuje určité konkurenční prostředí, a tak mohou studenti, pokud jsou dobře informováni, jít klidně studovat do Plzně za Markem Ženíškem, prvním místopředsedou TOP 09, nebo do Ostravy za europoslancem Janem Kellerem a podobně. Problém je ale jiný: pedagogové by měli dostat místo na vysokých školách, ne protože sledují nějaký mainstream, ale protože umí učit a publikovat. Nikde ve světě to tak ale úplně nefunguje a myslím si, že ani prezident USA nemá sílu změnit stávající stav. Proto jediná naděje pro nás je ta, aby byly vysoké školy více liberalizovány. Ale zatím žádný náznak k této tendenci není.