Podle komentátora HN Jindřicha Šídla jsme na startu velké jízdy a už teď první schůzí vlády začíná volební kampaň, která skončí až v roce 2027, kdy nebudou žádné volby.

Ano. Teď bude kampaň střídat kampaň. Čekají nás volby senátní, krajské. Pak se velice rychle překleneme do počínajících sněmovních voleb. Ty budou spojeny s prezidentskými volbami. A už jsme zase u senátních voleb, poté komunálních. Takhle se to bude točit. Jestli až do roku 2027, nedokážu v tuto chvíli rychle dopočítat, ale čeká nás nekončící kampaň. Půjde o velké a zásadní volby. A tím, že už budou spojeny s přímou volbou prezidenta, dá se očekávat, že budou mnohem intenzivnější než volby sněmovní. Protože volby senátní a krajské budou zase předobrazem těch sněmovních. Vždycky jedna volební kampaň bude zkušební pro volební kampaně následující.

Nejbližší budou krajské?

Ano. Podzim 2016. A do jedné třetiny Senátu.  Zvláštní je, že se dá očekávat, že krajské volby budou hodně o celostátních tématech, ač se budou volit regionální představitelé. A sněmovní budou zase hodně o prezidentské volbě. To bude poměrně zajímavá zvláštnost. Trošku nefér vůči voličům. Témata nebudou tolik dirigována tím místem a kam se konkrétně volí, ale těmi důležitějšími volbami, které budou následovat.

V průzkumech říkají voliči ano nejvíce hnutí ANO, druzí jsou dlouhodobě sociální demokraté, kteří nyní tvoří koalici ve vládě. Bude to znamenat nějaké zvýšené pnutí mezi nimi?

Ono už probíhá. Dnes jsou to drobné kopance, přetahovaná, souboje. Střetů bude přibývat. Současné kauzy, které se objevily, jsou toho důkazem. V nich se střílí na ty nejmocnější. V jednom případě jde o byty OKD a tam se vlastně atakuje premiér. Zde to zatím Andrej Babiš sleduje zpovzdálí. Ale dá se očekávat, že hnutí ANO se do tohoto tématu mnohem více zapojí. Druhým ostřelovaným je první místopředseda sociální demokracie, blízký partner Bohuslava Sobotky, ministr vnitra Chovanec. V podstatě už intenzivní ostřelování probíhá.

A bude to rivalita v „mezích zákona“, tedy tak, aby se ukázali voličům, ale nezpřetrhali doposud úspěšnou spolupráci? Něco jako taková řízená rivalita?

Ano. Přesně tak. Ty střety se dají očekávat v nějakých limitech. Všichni zúčastnění se bojí banální otázky voličů – Tak proč jste společně ve vládě, proč kooperujete? Obě strany si uvědomují, že jakékoliv vyvolávání nějakého mimořádného stavu může znamenat potrestání od voličů. Volič nemá rád destabilizaci a politikaření. Pokud by ANO s ČSSD svoje souboje přepálily, volič by se mohl podívat po někom třetím. Podle klasického hesla, dva se perou, třetí se směje. Takže budou tu ataky, průběžné, nekončící. Ale dá se očekávat, že to bude takový zamrzlý konflikt. Kde bude jasné, kdo proti sobě stojí, ale nikdo ze zúčastněných nebude chtít jít do otevřeného souboje. Protože výsledek by byl nejistý. Volič by se mohl rozhodnout, že je oba potrestá.

Ze strany pravicové opozice budou asi čelit atakům hlavně kvůli elektronické evidenci tržeb. Myslíte, že na tom mohou ODS a topka získat nějaké výrazné politické body?

Je to pro ně jediná aktuální příležitost, jak se zviditelnit a získat nějaké politické body. Svým způsobem jim nic jiného nezbývá. Je to taktika i logická. Jejich skupinám sociálním a voličským není toto téma lhostejné a mohou na něj slyšet. Jsou ve zvláštní situaci, protože často když se začnou věnovat opozičním tématům, jsou velice rychle přebiti koaličními stranami. Tak trochu se někdy zdá, že opozice ani není třeba. Elektronická evidence tržeb je jedna z mála a svým způsobem nezbytnost tématu, kterému se musí kriticky věnovat vůči vládě. Protože jinak opravdu není těch příležitostí přehršle. Není kde brát.

Budou topka a ODS i pod vlivem okolností nějak blíže spolupracovat? Zatím se k tomu představitelé těchto stran staví hodně rezervovaně.

Dlouhodobě asi ano. V současnosti se ukazuje, že je to o souboji pozornosti. Oba dva subjekty se přetahují, kdo bude ten první, kdo se vytasí s argumenty, případně s kritikou. Do budoucna ale tady nedokážou fungovat vedle sebe dvě podobně vyprofilované politické strany. Dlouhodobě si neumějí udržet pozornost. Je to jen otázka času, kdy dojde k nějakému strategickému rozhovoru. Jestli to bude až po přesedlání v předsednictví u TOP 09 nebo v situaci nějakých výjimečných voleb, to se ukáže. Zatím je vidět, že to není ani tak o ideových tématech, ani o strategii, ale o personáliích. Jsou to žabomyší spory, pověstná Sparta versus Slavie. Jde to přes jména, přes osobnosti, ale nikoli přes nějaké principy. Ale dlouhodobě vedle sebe velmi podobné pravicové strany koexistovat nedokážou.

Určité rozdíly mezi ODS a topkou ale vidím. Třeba v zahraniční politice.

To je pravda. Jsou to ale jen relativní nuance. A když se podíváme na volby, tak český volič až na výjimku vstupu do EU se podle zahraniční politiky nerozhodoval. Dokud se neobjeví zahraniční politika s dopadem na vnitřní dění. To znamená migrace, euro, půjčky, bezpečnostní otázka. Případně, nedejbože, nějaká aktivita, jako je účast ve válce. V tom případě by se situace samozřejmě změnila. Ale zatím ten bezprostřední dosah nebyl tak velký. Teď se začíná objevovat. Ale tam si dovedu představit, že ty strany začnou také kooperovat v nějakém jiném půdorysu.

Jak se podle vás zachovají Starostové? Opustí topku? Navážou spolupráci s někým jiným? Jak to bude s nimi? Budou pomyslným jazýčkem na vahách?

Je to o velmi výrazné osobnosti. Tato situace může fungovat jen v situaci, kdy Starostové budou mít atraktivní tvář v čele a atraktivní témata. Pak budou atraktivní nevěstou. Nejprve si v tomhle musejí udělat jasno, aby mohli mluvit o tom, kdo bude jejich ženich. Bez této strategické úvahy všechny otázky, jestli to bude hnutí ANO, lidovci či někdo jiný, jsou velmi předběžné. Dokud tam není několik nejzákladnějších témat a atraktivních tváří, které samy zabodují. Mimochodem, to ukážou krajské volby, kdo jak zaboduje a je schopen oslovit své místní s tím, že by pak mohl mít přesah do celostátní politiky. Zatím jsou ty síly relativně roztříštěné a hnutí sází jen na to, že je tam to atraktivní pojmenování Starostové. Ale chybí tomu tvář. Ukazuje se, že moderní politika je velice silně personalizovaná. Osmdesát procent úspěchu v politice je osobnost. Takže Starostové si tuto tvář musejí určit a posléze ji musejí respektovat. To je stěžejní. Pak se teprve může hledat ženich.

Starosty asi zabrzdil „problém“ Martina Půty.

Starostové si musejí vyjasnit vztah k Martinu Půtovi, vůbec vztah k předsedovi, co je starostenská politika a čím má být charakteristická, a pak se dá bavit o tom, kdo tedy přichází v potaz jako partner.

Udělá něco s volebními preferencemi současný strach lidí z imigrantů? Posílí nějak významně lidé jako Okamura či Konvička?

Uvidíme podle vývoje. Tohle téma jednoznačně rezonuje společností. Bude to odvislé od toho, jak se zachová vláda. Jestli se opravdu vyprofiluje, zda ho začne věcně řešit s ohledem na latentní obavy a nejistotu veřejnosti. To je strašně důležité. Společnost není automaticky nevraživá. Je vylekaná. Očekává, že někdo začne její obavy pojmenovávat, sledovat, respektovat a předcházet jim. To znamená, že začne ten problém řešit a vnímat ho jako problém suverénního státu. Některé státy EU si tohle uvědomily a začaly tak postupovat. Bohužel u nás se tak zatím neděje. Do té doby, dokud bude vláda hluchá, bude sílit opozice, a to i mimoparlamentní. Dokonce i xenofobní nebo jenom protestní. Dnes se to všechno hází do jednoho pytle, což je špatně. Může se pak stát, že dojde k tiché  rebelii voličů, kteří řeknou – Nám se nelíbí, že z nás dělají hlupáky, že nás automaticky nazývají xenofoby, a mohou jít opravdu volit protestně. Anebo se toho vládní strany chytnou, začnou tohle téma řešit věcně, suverénně, s úctou k voličovi a jeho požadavkům. Nemusejí to být žádná xenofobní či radikální opatření, ale prostě věcná a hlavně suverénní. Pak se dá očekávat, že se voliči ke svým domovským stranám zase vrátí. Teď to mají v rukou premiér, ministr vnitra, ale i ministr financí a ministr obrany a mnozí další.

Na závěr se zeptám na prezidentské volby. Nyní děláme na ParlamentníchListech.cz seriál rozhovorů na téma prezidenta Miloše Zemana, který je teď přesně v poločase prvního mandátu. Zaslechl jsem i názor, že se prezident podbízí náladám veřejnosti, a tím pádem je vlastně neporazitelný, pokud se znovu bude ucházet o druhé prezidentské období. Myslíte si to taky?

Je to ještě hodně daleko. Neznáme ještě relevantní jména, která se postaví prezidentu Zemanovi. A to se pak těžko určuje, jak to dopadne. Pracuje s relativně stabilní voličskou skupinou. Na druhou stranu, když jeho protikandidát bude člověk respektovaný i lidmi staršími, konzervativnějšími, tradicionalističtějšími, z menších měst, venkova, lidmi středově a levicově uvažujícími, může mít Miloš Zeman velmi zajímavého a atraktivního vyzyvatele. Navíc není vůbec jisté, zda bude Miloš Zeman obhajovat. To je zatím věštění. Ale platí základní pravidlo – neměnné, železné, stabilní, předvídatelné. Je to vždycky o tom, jací jsou vyzyvatelé. Pokud jich naopak bude řada, budou vyhranění vůči Zemanovi, z opačného ideologického spektra a spíše z pravostředého městského prostředí, v tu chvíli je Miloš Zeman suverénem. Je to o tom, jestli budou kandidáti z jeho ideového spektra a zda budou schopni oslovit i jeho voliče. Pokud bude Miloš Zeman obhajovat. Což si nejsem zdaleka jist.