Ještě před návštěvou Prahy, kde vzbudil mezi politiky pozdvižení, se tibetský duchovní vůdce dalajláma setkal se slovenským prezidentem Andrejem Kiskou. „Pan prezident Kiska je zvláštní typ politika, který přišel odnikud, když opomeneme jeho pracovní nasazení v USA, o němž píše ve svém CV, byl zvolen v přímé volbě Bratislavou a západním Slovenskem a ještě jsem neslyšel o jeho jediné kritické výhradě k politice EU a USA. V tom se dost podstatně liší od předsedy slovenské vlády a zdá se, že jeho snahou, či snad úlohou, je tuto vládu neustále kritizovat. Když se teď dovídáme, dokonce i z úst samotného dalajlámy, jaké on sám má názory na marxismus a odkud dostával peníze na svoje ‚duchovní poslání‘ – od CIA a Nadace Sasakawa – spíše by nás překvapilo, kdyby se pan Kiska (známý u nás až do svého zvolení jen podporou charitativních aktivit v ČR) choval jinak,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
„O žádného dalajlámu vůbec nejde, ten je většině lidí u zadku,“ okomentoval Miroslav Macek ve svém pravidelném glosáři návštěvu duchovního vůdce. Jde jen o další střet antizemanovců s prezidentem Milošem Zemanem a jeho příznivci a dalajláma slouží jen jako záminka. „Snad bychom to mohli říci méně prostořece, než činí pan doktor Macek, ale dodat k tomu víc nemůžeme. Ano, je to tak a kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde. Není první ani poslední a jen se zdá, že návštěva ‚Jeho Svatosti‘, jak jej dnes oslovují i dříve anarchističtí zelení, je jen druhým startem antizemanovské kampaně, tentokrát za účasti několika představitelů českých vysokých škol, o nichž si nemusíme myslet, že jsou tím nejlepším z řad tituly před jménem i za jménem ozdobených akademiků. Není to poprvé, a ani naposled. 28. října, 17. listopadu a snad i pod stromeček se nám dostane rad a poučení, jak se máme k prezidentu republiky a jeho instituci chovat. A pak už to půjde pořád dokola až do příštích prezidentských voleb,“ očekává politolog.
Herman si musí vybrat mezi vládou, které je členem, a dalajlámou
S dalajlámou se setkal „ve svém volném čase“ a na půdě svého úřadu ministr kultury Daniel Herman. Na tuto schůzku reagovali nejvyšší čtyři ústavní činitelé České republiky společným prohlášením, že naše země uznává politiku jednotné Číny a svoji politiku rozhodně nemění. Pod textem jsou podepsáni prezident Miloš Zeman, předseda Senátu Milan Štěch, předseda Sněmovny Jan Hamáček a premiér Bohuslav Sobotka. Tím na sebe přivolali kritiku z mnoha stran, přičemž se nešetřilo slovy o shrbeném hřbetu, patolízalství, ponížení. Některé vysoké školy reagovaly vyvěšením tibetské vlajky, padesátka zákonodárců dorazila do Senátu na setkání s dalajlámou. Hodně aktivní byla v tomto směru KDU-ČSL, přidali se Starostové především osobou svého předsedy Petra Gazdíka, překvapivě zpátky se držel Miroslav Kalousek, šéf TOP 09, od níž by se takový povyk čekal spíše než od lidovců.
„Doufejme, že to souvisí jen s obecnou neúctou k politickým institucím v ČR. Pan ministr kultury a jeho obhájci nás přesvědčují, že někdo může být členem vlády jen v pracovní době a o přesčasech se může stýkat, s kým chce a kde chce. To, bohužel, není pravda a pan ministr si musí vybrat mezi vládou, které je členem, a dalajlámou. Dokonce i tehdy, kdyby se dal na lámaismus, tak by musel podpořit stanovisko vlády, jejího předsedy a ministra zahraničí nebo z vlády odejít. Pokud jde o KDU-ČSL, s tou je to trochu podobné. Můžeme pochopit, proč ‚věřící‘ vedení této politické strany a její voliči chápou – a doufejme, že i znají – důvody popularity dalajlámy v části světa. Ale pokud si myslí, že jsme ‚součást Evropy‘ a spojenci USA, kde se právě vyhlašuje za největšího nepřítele hesla America first ČLR a Ruská federace, tak by svoje názory mohli projevit výrazněji než vyvěšováním vlajek,“ míní Zdeněk Zbořil.
Od organizátorů setkání nešlo o nic jiného než malou sebeprezentaci
Setkání některých poslanců a senátorů s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou mělo být odpovědí na prohlášení vrcholných ústavních činitelů z předchozího dne. „Pokud jde o setkání s dalajlámou v budově Parlamentu, tak tam mluvilo a diskutovalo už tolik lidí, že jeho pozvání není ničím neobvyklým. Spíše by se měl sám pozvaný host zamyslet nad tím, zda toto prostředí je právě hodno jeho důstojnosti. Pro zmíněné politické strany, které setkání organizovaly, to přece není nic jiného než malá sebeprezentace jakýchsi vzdálených a bez bázně bojujících za nové, jiné politické postavení Tibetu v rámci Čínské lidové republiky. Ale měli by dávat pozor, aby se nemýlili. No a pan Kalousek zřejmě už pochopil, že jeho vyhrožování tibetskou vlajkou čínskému prezidentovi během jeho státní návštěvy v Praze mu zrovna velkou popularitu nepřineslo,“ připomíná politolog.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník