Jak se chová vláda v souvislosti s migrací, když povinné kvóty sice odmítla, ale pak se téměř stejný počet uprchlíků rozhodla přijmout, což se setkalo u části veřejnosti s nesouhlasem. Zvládla vláda ten postup dobře?

Je vidět, jak je to téma citlivé a jakým způsobem vláda i opozice reagují na obavy veřejnosti. Zároveň si musíme uvědomit, že tyto obavy jsou do určité míry uměle vytvářené. Ne že by migrace nebyla závažný problém, ale od počátku, co nastoupil prezident Miloš Zeman, se pořád hovoří o hrozbě islámu. To nebezpečí je velmi výrazně zesilováno. Nejde o to, že by se mělo nebezpečí migrace podceňovat, ale najednou to vede k tomu, že se nebavíme o tom, jakým způsobem rozlišit uprchlíky, to znamená odlišit situaci lidí, kteří prchají před násilím, hrozbou smrti, což je opravdu zásadní humanitární věc, a ekonomickými uprchlíky, kterým se moc dobře nežije v jejich zemi, ale nejsou v ohrožení života, chtějí prostě žít lépe. To jsou dvě různé věci, které se tady neuvěřitelným způsobem zmixovaly dohromady. Najednou je na stole otázka náboženství, voláme po tom, že budeme přijímat křesťany, ale nebudeme přijímat muslimy, což je v mnoha věcech zavádějící, protože bychom měli mít kritérium, že budeme přijímat lidi, kteří jsou v ohrožení života, a ne lidi, kteří chtějí jen zlepšit své ekonomické podmínky. A atmosféra ve společnosti je taková, že nechce přijímat vůbec nikoho, prostě chce, aby se nás migrace vůbec nedotkla.

Nepřispěl k této atmosféře i sám prezident Miloš Zeman, když říkal, že bychom neměli přijímat uprchlíky z odlišné kultury a odlišné víry?

My jsme oslavovali sira Wintona za jeho obrovský hrdinský čin, když zachránil židovské děti, a teď si představme, že by někdo v Británii říkal, my tady další Židy nechceme, my jsme křesťanská země. U nás se neustále hovořilo jen o povinných kvótách přerozdělování uprchlíků. A vláda občas vystupuje a říká, že chce, aby v souvislosti s migrací byly zajištěny ještě další věci: bezpečnostní, tedy aby se hlídaly hranice nebo aby se řešily otázky, jak to bude s návratem migrantů, kteří nezískají azyl. Ale když se podíváme na materiál, který předložila Evropská komise, tak tam všechny tyto návrhy byly, o kvótách hovořil jen jeden odstavec. Ale o těch dalších návrzích nikdo nemluví, jako kdyby obsahem byly jen kvóty. Prostě se to prezentuje tak, že Evropa přišla zase s nějakým nesmyslem – navrhla povinné kvóty. Ale to je obsáhlý materiál, který má různé aspekty, o těch už se nehovoří. Beru, že povinné kvóty jsou nepříjemná věc, asi je principiální, aby o počtech přijímaných uprchlíků rozhodovaly členské země a nešlo to zeshora, ale v návrhu je celá řada věcí, jak migraci řešit. Takže my jedeme do Bruselu s požadavky, co všechno chceme, aby se řešilo, a na čem budeme trvat, ale ono to v tom materiálu v zásadě je. Ten materiál prostě není o kvótách, ten materiál je o tom, jak celkově řešit migrační politiku v Evropské unii. My jsme mluvili o problému, který byl marginální.

Dokáže Evropa podle vás sílící vlnu migrace zvládnout?

Málokdo dokáže říci, že by Evropa různými opatřeními dokázala ten nápor uprchlíků zvládnout, ať už větší ostrahou, rozdělením uprchlíků do různých zemí, větší integritou atd., nebo to zvládne organizovaný zločin. Statisíce lidí jsou v situaci, kdy v podstatě nemají co ztratit. Když zůstanou na místě, tak zemřou, buď násilím, nebo hladem. My už vidíme, že přes tyto konflikty se strašně zesilují organizované skupiny, které na migraci vydělávají obrovské peníze. A jsou stále silnější. Čím více uprchlíků se bude moci pohybovat v legálním prostředí, za nějakých pravidel dostanou azyl apod., tím menší je riziko, že je bude využívat organizovaný zločin. Protože v momentě, kdy jsou v Evropě napůl legálně, jsou velmi zranitelní, kdokoli je může vydírat, dostávají se často do kriminálních aktivit. Maximální transparentnost a jasnost procedur a zvládnutí tohoto systému jsou strašně důležité, protože ti běženci se sem budou dostávat buď legálně, nebo nelegálně.