V poslední době se ve veřejném prostoru objevily výrazné názory na vývoj naší země po sametové revoluci. Hudebník a bývalý politik Michael Kocáb v XTV coby přímý účastník jednání v listopadu 1989 uvedl, že převzetí moci nebyl žádný obchod s komunisty, jak se v poslední době stále častěji objevuje. „U všech jednání jsem byl, nic takového se nedělo.“ Co o tom soudíte? Má pan Kocáb pravdu?

Netušil jsem, že dnes budou vaše otázky tak zábavné! U Kocába začíná platit, že co výrok, to perla. Už jenom to nabubřelé: „u všech jednání jsem byl“. To je k popukání. Zřejmě se Kocábovi definitivně přestává dařit, a tak se snaží připomenout veřejnosti. K tomu volí takové výroky, na které těžko nereagovat. To ostatně známe od podobných figurek ze všech okrajů politické scény – a tam také Kocáb patří. Když hrával jazz a vážnou hudbu, byl opravdu dobrý. Pak se mu však zastesklo po té polní trávě, jepičí slávě, navlékl si za tím účelem to srandovní fiží, aby se takto stal – podle svých představ – prý rockerem! Tak sám sebe ztrapnil a vážnosti už nikdy nezískal. 

Věcně k vaší otázce. Petr Pithart, ať si o něm kdokoliv myslí cokoliv, od počátku 90. let naprosto konzistentně používá výraz „předání moci“. Porovnáme-li jeho a Kocábovy životní zkušenosti a postavení v té době, vyjde nám mnohem plastičtěji Kocábova nabubřelost.

Jedna otázka prý Kocábovi stále není jasná. „I po 30 letech mi vyvstává otazník, proč Federální shromáždění jednomyslně zvolilo Václava Havla prezidentem, stejně jako že nás kooptovali za členy Federálního shromáždění. Náchápu to, že 300 bolševiků, kteří nás nenáviděli, aby každý bez výjimky zvedl ruku pro Václava Havla a pro nás kooptované poslance.“ Jak to podle vás bylo? Nechali se donutit?

Útočíte na mou bránici! Kocábovi prý není jasná jedna otázka! To je opravdu dobré. Zde se ukazuje, jak jeden jediný argument dokáže rozbít celou konspiračně sametovou teorii revoluce. Tak je tomu u všech dogmat: stačí jediný dobře mířený argument, a můžou si je dogmatici vetknout za klobouk. Každý člověk, je-li při smyslech, by musel uznat, že tato skutečnost (jednohlasná volba Havla prezidentem) pohřbívá jakékoliv kecy o „sametové revoluci“. 

Ano, samozřejmě, že šlo o dohodu, sám Havel to přiznal poslanci Janu Klasovi, který mi to vyprávěl, jak byl povolán na Hrad, když se snažil prodloužit platnost lustračního zákona. Havel se ho ptal proč. Klas mu naivně líčil své důvody, Havel koukal skrz něj, až se zeptal, na jakém že místě kandidátky byl? Na osmém, odpověděl Klas, pokud si dobře vzpomínám. Havlovi to hned došlo: Aha, tak to nevíte o dohodách.

Myslím, že na ty komunistické poslance nebylo třeba vykonávat velký nátlak, byli zvyklí poslouchat. Ostatně někteří z nich už naskakovali na mnohem onačejší kariéru, vyfutrovanou materiálně!

Komunisté třicet let po listopadu 1989 mají podle Kocába stále větší moc a dostávají prostor v médiích, který není adekvátní jejich voličské podpoře. Souhlasíte? A je to chyba?

Bohužel, Kocáb má pravdu – ale úplně jinak! Veřejnoprávní média jsou ovládána naprosto neadekvátní a společenské poměry nereprezentující menšinou, a to naprosto bolševickým způsobem! Moc ve veřejnoprávních médiích tedy nemají komunisté, ale ti, kteří převzali nejhorší manýry předchozího režimu. Vytěsňují z nich reprezentanty jiného vidění světa. Zcela se vyhýbají jakékoliv hlubší debatě. Jako čert kříže se bojí názorové konfrontace. Takzvané diskusní pořady byly (už na ně nekoukám, léčení následné tělesné újmy by zřejmě moje zdravotní pojišťovna odmítla proplatit!) nesmírně plytké a povrchní a zmanipulované.

Zvláštní kapitolou jsou dryáčníci, kteří zastávají pozici, která se v civilizované společnosti nazývá postem moderátorským. Jejich neurvalé skákání do řeči by po určité nedlouhé době sklidilo fyzický trest v každé normální hospodě! Jejich často i dlouhé monology vyjadřují jejich vlastní politické preference, což jest ve veřejnoprávním médiu absolutně nepřípustné.

A zcela šíleným fenoménem je VĚC MORAVCOPULOS. Ten všudypřítomný svízel přítula je opravdu již jen odpuzující. Vedení České televize by mělo být odvoláno již jen z tohoto důvodu. Pojmenovat Otázky České televize po moderátorovi, to je možné v soukromé, ale zásadně nikoliv ve veřejnoprávní televizi! Snad to udělali i proto, aby tím naznačili, že zcela v rozporu s dobrými demokratickými mravy tohoto „Kimečka České televize“ střídat nebudou, má ten flek zřejmě doživotně. Jeho úroveň upadla již tak nízko, že by musel prohrát ve srovnání s kdejakým začínajícím moderátorem. Vedení České televize se chová jako Jakeš a spol. koncem minulého režimu. Pardon, čest výjimkám, jsou tam i opravdu dobří profesionálové, ale ty žáby na prameni jejich profesionálnímu růstu brání. Opravdu jak ti bilakovci a spol. Takže Kocáb má svým nechtěným způsobem vlastně pravdu.

A ještě něco – divíte se, že ve všech průzkumech se takzvaná veřejnoprávní média ocitají na chvostu sledovanosti a důvěryhodnosti?

Kocáb kritizoval i Českou televizi za to, že pravidelně vysílá filmové týdeníky z dob komunismu s tím, že jde o podobnou věc, jako by německá televize vysílala týdeníky z dob nacismu. Co na to říkáte?

Víte, on Kocáb říká vlastně pravdu, když se ale vcítíte do jeho úrovně. On odečítá desítky let nazpět, tu čtyřicet, tu sedmdesát, to je mu jedno. Neočekávejte ale, že by byl schopen věcného vyhodnocení, nebo rozlišení nacismu od komunismu (který nikdy nikde nebyl), či reálného socialismu nebo stalinismu. 

Je tu ale ještě jeden moment. On se možná bojí, že Česká televize pustí záznam z festivalu politické písně, který se konal „v dobách komunismu“, kde on sám vystupoval. Já ovšem doufám, že to Česká televize neopomene pustit, jak kdysi Kocáb „zdravil u vrbiček“!