Jejich úspěch je o to větší, že ve vznikající koalici jsou vlastně pátým kolem u vozu. Jejich čtyři hlasy v Poslanecké sněmovně Fialova vláda vlastně k ničemu nepotřebuje. I bez nich má totiž pohodlnou většinu 104 mandátů.

Pirátům tak vyšla jejich povolební hra, kdy přiměli ostatní strany, a v první řadě STAN, aby kapitulovaly před jejich přehnanými požadavky. STAN totiž nechce za žádnou cenu na sobě nechat ulpět nálepku podrazáků, kterou na něho hned po volbách začali hlavně právě Piráti lepit.

A ostatní nemají moc na výběr, protože si nemůžou dovolit přijít o STAN a protože nechtějí být viněni z krachu jednání. Do voleb šly obě koalice společně a ve volební kampani dávaly jasně najevo, že po volbách chtějí složit vládu právě na pětikoaličním půdorysu. Navíc vědí, jak zákeřní Piráti umějí být, a nechtějí je mít proti sobě v opozici.

Piráti tak uspěli se svou tezí o tom, že jejich čtyři poslanci mají stejnou hodnotu jako 33 poslanců STAN, protože údajně mají reprezentovat ty voliče společné koalice, kteří nekroužkovali, protože byli údajně spokojení s podobou kandidátních listin, tak jak je koalice stvořila, a na kterých dominovali právě Piráti.

Jak silní jsou Piráti?

Jestli je to skutečně pravda, přitom nevíme. Aktuální skutečnou sílu Pirátů lze jen těžko odhadovat. Vypomoci si můžeme průzkumy veřejného mínění. Například agentura STEM v září viděla poměr sil mezi Piráty a STAN zhruba v poměru 2 : 1.

Tato čísla by tak potvrzovala pirátskou tezi o tom, že si zaslouží silnější zastoupení ve vládě, protože reprezentují ve skutečnosti více voličů, než kolika odpovídá počet jejich poslanců. Na druhou stranu, nemáme relevantní veřejně dostupná a hlavně povolební data.

Vůbec tak nevíme, jaký dopad na voličskou přízeň a náladu měl volební výsledek? A ani jak s voliči pohnuly povolební nářky Pirátů a jejich vzájemné osočování ve STAN, kdo koho podrazil a kdo může za to, že z jarního favorita voleb se postupně propadli tak, že nakonec udělali horší výsledek, než jaký by měli, kdyby kandidovali samostatně?

Stejně tak nevíme, jak moc s preferencemi zamíchá to, že Piráti patrně poruší svoje sliby o nekumulování funkcí? Zdá se totiž, že Ivan Bartoš se, pokud usedne ve vládě, nevzdá poslaneckého mandátu.

Jaká je dlouhodobá prognóza?

Přestože jsou Piráti nezpochybnitelnými vítězi dosavadního povolebního vyjednávání, v dlouhodobém horizontu můžou být mrtví. Kecy o tom, že jejich čtyři poslanci jsou nějací lepší než všichni ostatní a že Piráti si zaslouží větší váhu, jim ostatní strany baští teď po volbách. Jak však půjde čas, bude to všem více a více jedno.

Zároveň zapojením ve vládě Piráti ztratí část svého protestního potenciálu. Své by o tom mohl vyprávět Andrej Babiš. A koneckonců i pirátský primátor Prahy Hřib. Když jste prostě ve vládě, tak se špatně kritizuje, protože přece máte možnost věci měnit.

Pokud navíc Piráti skutečně získají Ministerstvo zahraničí, které by měl obsadit bakalář Lipavský, budou se chtě nechtě dostávat do střetů mezi sebou navzájem. Každý blábol pirátského europoslance Peksy o tom, jak je v Polsku nebo v Maďarsku ohrožena demokracie, bude přímo konfrontován s praktickou politikou jeho vlastního stranického kolegy, který bude naopak tlačen vládou do dobrých vztahů s visegrádskými partnery.

(A teď pomíjím, že dosazení tohohle člověka do čela české diplomacie je jen pokračováním úpadku a degradace, který započali sociální demokraté, když do Černínského paláce posadili subalterního asistenta jednoho europoslance nevalné pověsti.)

Jak to skončí?