Na bratislavské konferenci GLOBSEC zazněla teze, že Rusko se snaží rozložit EU, přičemž je mimořádně aktivní i v Česku a na Slovensku. Myslíte, že je to tak?

Rusko se snaží si upevnit svoji národní identitu, a bohužel to dělá vymezováním se vůči Západu. Vůči Spojeným státům, Severoatlantické alianci, Evropské unii. I vůči jednotlivým zemím, včetně České republiky. Stačí se podívat na televizi RT nebo na některé weby jako Sputnik a jednoznačně to tam vidíte, že se snaží působit uvnitř těchto zemí informačně nebo je dezinformačně rozložit.

Spekuluje se, že Rusko finančně podporuje některé protievropské politické strany, nejvíce se mluví o Národní frontě ve Francii. Je to možné i u nás?

Bylo několik setkání v Rusku – například v Petrohradě – ultranacionalistických organizací ze západní Evropy. Není žádným tajemstvím, že francouzská Národní fronta má peníze – půjčku – od ruských bank. Čili nelze vyloučit, že o něco podobného se Rusové snaží i u nás.

Na výše zmíněné bratislavské konferenci byla také exministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová, která mimo jiné uvedla, že nejlépe na funkci prezidenta USA je prý připravena Hillary Clintonová. Jak to vidíte vy?

Souhlasím s ní. Hillary Clintonová byla ministryní zahraničních věcí. Má obrovské zkušenosti jak ze zahraniční politiky, tak i z té domácí. Což se nedá říci o jejím vyzyvateli Bernie Sandersovi ani například o Donaldu Trumpovi.

Jeden z předchozích rozhovorů s vámi měl titulek, že Evropa se nesmí nechat vydírat Tureckem. Nejnovější zprávy z médií mluví o tom, že Turecko hrozí EU zablokováním dohody o omezení počtu uprchlíků směřujících do Evropy. Učiní tak, pokud Brusel Turkům nezruší vízovou povinnost do června letošního roku. Není tohle vydírání?

S Tureckem byly uzavřeny určité dohody. Čekal bych, že se Turecko bude chovat jako partner a nebude Evropské unii – ať už se to týká peněz, nebo vízové povinnosti – vyhrožovat. Ty dohody fungují, počet uprchlíků se drasticky snížil. Ale nelze přehlédnout, že v Turecku bohužel neustále sílí autoritářské tendence. Pozoruji je uvnitř země, kde jsou pronásledováni novináři a nezávislé sdělovací prostředky, je pronásledována opozice. A vidíme to i navenek, kdy kvůli satiře, na kterou jsme v Evropě zvyklí, vůči tureckému prezidentovi Turci opětovně hrozí. Máme svoje hodnoty otevřené demokratické společnosti. Do ní patří i satira, jejíž součástí je i dělat si legraci z politiků, domácích i zahraničních. Nesmíme si nechat tyto hodnoty narušit ať už Tureckem, či kýmkoliv jiným.

V ideálním případě si ale myslíte, že kdyby dohoda s Tureckem fungovala, přispělo by to k výraznějšímu zmírnění migrační krize?

Zatím za těch několik týdnů vidíme, že počet uprchlíků šel prudce dolů. Je také důležité, že mezitím jak Řekové, tak EU posílí hranici bez ohledu na to, jak se k tomu Turci staví. Takže jsem, pokud se jedná o turecko-řeckou hranici docela optimistický. Ještě bych se vrátil zpátky těm vízům. Turci musí splnit řadu – sedm desítek – technických předpokladů. Podle toho se bude rozhodovat. Neměli bychom ale zapomínat, že v řadě zemí je velký odpor vůči tomu, dávat Turkům bezvízový styk. Hlavně v době, kdy tam silně a znepokojivě rostou autoritářské tendence. Což platí i o vyjednávání o vstupu. Aby se mohla s Tureckem otevřít nějaká další kapitola, musí Turecko dodržovat základní podmínky. To jsou třeba lidská práva a občanské svobody. Mezi něž patří svoboda projevu, vyjadřování, svoboda tisku.

Ve Velké Británii odstartovala kampaň k referendu o setrvání země v EU. Tipnul byste si jeho výsledek? A co by odchod Britů z EU znamenal?

Zajímavé je, že v posledních několika dnech, kdy britská vláda, ale i opoziční labouristická strana, zahájily silnější kampaň za setrvání Británie v Evropské unii, se počet příznivců zachování země v Unii zvednul. Zrovna jsem četl jeden průzkum deníku Daily Telegraph a tam 53 procent je pro, 41 proti. Takže o nějaká dvě až tři procenta se ten počet zvýšil. Převážně mladí lidé jsou mnohem více pro setrvání Británie než ti starší. Takže součást kampaně za zachování členství je i mobilizování mladých lidí, aby šli k volbám. Protože chodit k volbám se mladým lidem moc nechce.

Případný odchod by asi hlavně zasáhl Británii samotnou, že?

Výhodné by to pro ni nebylo. Už jenom kvůli obavám z odchodu – jak píší Financial Times – se zbrzďují investice a vytváření nových pracovních míst. Protože lidé, kteří chtějí investovat a vytvářejí pracovní místa, nevědí co bude. Když by Británie nebyla součástí toho obrovského trhu o 500 milionech spotřebitelích, tak by to samozřejmě na Británii velký dopad mělo. Dopad by to mělo i na ostatní země EU. Přeci jen je Británie šedesátimilionová země, vzájemný obchod je velký. Dnes britská vláda řekla, že odchod by znamenal okamžitě díru 36 miliard liber ve veřejných financích.

A to ještě nemluvíme o Skotech, kteří jsou proevropští...

Přesně tak. Jejich předsedkyně vlády řekla před pár dny, že pokud Británie z EU vystoupí, nikdo se nemůže divit, když si Skotsko udělá druhé referendum.

Na závěr se zeptám na Sýrii. Na části území pod vládní kontrolou teď proběhly volby. Ze Západu zní tvrdá kritika ve smyslu, že volby nejsou legitimní, nemohli v nich kvůli bojům hlasovat všichni voliči, a opozice hrozí, že odejde od stolu mírových jednání v Ženevě. Hradní šéfdiplomat Kmoníček varuje, že snaha odstranit Asada bez nalezené alternativy by mohla skončit libyjským scénářem. Na druhou stranu jeho vojáci mají v syrské válce na svědomí statisíce lidských životů. Co tedy s Asadem? Má být součástí nějakého mírového řešení v Sýrii?

Mnozí v Sýrii by si přáli odchod prezidenta Asada. Z toho důvodu také proti Asadovi vzniklo povstání. Nezačalo tím, že by ho někdo dovezl zvenku, bylo čistě vnitrosyrské. Jenže opoziční síly – v Sýrii ani v zahraničí – nemají tu sílu se Asada zbavit. Pokud chceme nějaké řešení ve smyslu co nejvíce zastavit prolévání krve nezbývá nic jiného než vyjednávat s Asadem. Taková je realita.