Na sjezdu ČSSD bude Bohuslavu Sobotkovi stačit ke zvolení předsedou nadpoloviční většina, nikdo proti němu kandidovat nebude. I Jiří Zimola dává najevo, že žádnou rebelii proti němu nechystá. V jaké vnitrostranické atmosféře se sjezd sejde? Jak moc hrozí, že přijde pro Sobotku nepříjemné překvapení a případně jaké?

Tak ten hlavní spor se v sociální demokracii nyní vede o to, jak silný mandát Bohuslav Sobotka dostane. Určitě tam budou tendence toho opozičního, prozemanovského křídla Sobotku nějak vytrestat. Možná se k tomu přidají i někteří jeho dosavadní spojenci, kteří jsou nespokojeni s premiérovou nedůsledností. Ale pokud by byl celý sjezd jen o tom, jakým způsobem se k současnému předsedovi ČSSD vymezit, tak by to bylo špatně. Ukazovalo by to na fakt, že členům sociální demokracie jde jen o rozložení sil v jejich straně a udržení si svých pozic než na volebním výsledku. Mělo by jim záležet především na tom, ať zvolený předseda má co možná nejsilnější mandát před parlamentními volbami.

Vlivný právník, považovaný za významného zákulisního hybatele sociální demokracie – Miroslav Jansta – ve středečních Lidových novinách uvádí, že jakákoliv diskuse je v ČSSD naprosto umrtvená, že díky Sobotkovi ČSSD umírá. Říká, že podobně se snažil stranu paralyzovat i Špidla, ale nešlo mu to, jenže teď se Sobotkovi v podstatě daří zabetonovat jakoukoliv diskusi. Do jaké míry je to pravda podle vašeho názoru?

Jelikož nejsem členem ČSSD, tak zcela dobře neznám, jak to funguje ve většině regionálních organizací sociální demokracie. Co ale vím, je, že premiér Sobotka patří k politikům, kteří dost respektují programový rozměr své strany. A na nynějším sjezdu se zase o programu bude velmi intenzivně hovořit. Za dobu těch posledních 20 let, co sleduji sociální demokracii, ještě nepamatuji, aby se vedla stejně jako dnes o jejich programu tak široká diskuse, která zasahuje do všech pater a koutů této strany. Nesouhlasím tedy s tím, že by uvnitř ČSSD neprobíhaly debaty. Dokonce i do médií pronikají jejich diskuse o důležitých personálních záležitostech. Co bych ale Bohuslavu Sobotkovi například vytkl já sám, je především nedůsledná personální politika, která nevynesla do čela některé mladé schopné lidi, jež by ho za několik let mohli na postu předsedy nahradit. 

O premiéru Sobotkovi se říká, že je slabý, nicméně „jeho muž“ právník Radek Pokorný dokáže řadu složitých ekonomických záležitostí zařídit, jak to nedávno uváděl i magazín Týden. Internetový portál iDNES.cz šel pak ještě dál a přirovnal dokonce Pokorného k Marku Dalíkovi, lobbistovi bývalého premiéra Topolánka. Sedí toto přirovnání? Co si o tom myslíte?

Rozhodně bych nepřirovnával Radka Pokorného k Marku Dalíkovi, protože ten měl kancelář na Úřadu vlády a doprovázel Mirka Topolánka téměř na každém kroku. A nebylo to z jeho strany jenom o nějakém poradenství, ale on zasahoval i do exekutivy, což se v demokratickém státě dělat nemá. Že je pan Pokorný přítel pana Sobotky a probírají spolu celou řadu věcí, tomu věřím. Jasná je také jeho role v některých právních kauzách, ale ostatní věci, o kterých se někdy dozvídáme z médií, jsou spíše v rovině spekulací. Zatím jsem se nedozvěděl o nějakém konkrétním důkazu, který by svědčil o tom, že by Pokorný premiéra Sobotku nasměroval či ovlivnil v nějaké záležitosti, která by byla proti zájmům ČSSD, vlády nebo i celého státu. Kolem Radka Pokorného je více mýtů než konkrétních informací, takže srovnání s Markem Dalíkem mi moc nesedí.     

Jak Jansta, tak šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl řekli, že kandidátem na předsedu ČSSD by měl být Zaorálek. „Jde o klasického levicového intelektuála, který umí rozproudit diskusi,“ vyzval Jansta k jeho posílení ve straně. Odkud se tyto úvahy berou?

Pozice a pověst Lubomíra Zaorálka v sociální demokracii je daná tím, že je to v současné době jejich nejlepší rétor. Dříve mu mohli konkurovat David Rath nebo Jiří Paroubek, ale ti jsou už dávno pryč a dnes ČSSD tolik dobrých řečníků nemá. Ministr Zaorálek má ve své straně respekt, ale není mezi kandidáty na předsedu, který se volí u sociální demokracie nyní a na dva roky, takže uvažovat o jeho roli coby lídra ČSSD mi teď připadá trochu scestné. To, co se kolem něho nyní odehrává, jsou spíše pokusy rozložit ten Sobotkův tábor příznivců, do něhož i Lubomír Zaorálek patří. 

Zaznívají názory, že sice Bohuslav Sobotka pozici předsedy obhájí i s ohledem na to, že jiná varianta není, ovšem souboj se povede o pozici prvního místopředsedy. Je pravděpodobné, že jistá část členů jako satisfakci podpoří spíš Jeronýma Tejce než Milana Chovance? A co by tohle mohlo přinést? Pravdou ale je, že v regionech podpořili Chovance na většině krajských konferencí, může se na poslední chvíli situace změnit? Jaký průběh lze očekávat u volby řadových místopředsedů?

U volby na prvního místopředsedu to bude velmi těsné, protože Milan Chovanec nezískal nominaci zrovna od všech krajských organizací a tam, kde ji dostal, to proběhlo veřejnou, nikoli tajnou volbou. Šance s Jeronýmem Tejcem mají tedy vyrovnané. Oni jsou oba dva politici podobného ražení, kteří mají i dost stejných témat, takových spíše národněsocialistických než sociálnědemokratických. Výběr mezi panem Chovancem a panem Tejcem je volba mezi jedním za 18 a druhým za 20 bez dvou. U ostatních místopředsedů je to otevřená záležitost, na které se určitě už domlouvaly regionální organizace. Těch kandidátů je, myslím, o dva či tři více, než mohou být reálně zvoleni. Slušnou šanci má například takový Jan Birke.  

Sobotka se snaží stále ČSSD s pomocí Špidly, Prouzy i mladých sociálních demokratů přibližovat k tomu, čemu se říká liberální levicová linka, častokrát i zelená, možná snad i proimigrační či proněmecká. Jak s tím uspěl a do jaké míry má v tom podporu? Jisté je, že někteří sociální demokraté takové názory nesdílejí. Je to ideologická zástěrka, věří tomu, nebo je to jinak? Máte informace o tom, jak probíhá diskuse mezi liberálně levicovými lidmi, kterými se obklopuje Sobotka, a řekněme, další částí strany?

Liberálně levicovou linku Bohuslav Sobotka opustil minimálně vloni na podzim po krajských volbách a už ani z této garnitury nemá nikoho blízko sebe po odchodu Jiřího Diestbiera z vlády. Vladimír Špidla na začátku 90. let ČSSD zakládal a Tomáš Prouza nikdy neměl v sociální demokracii nějaký zásadní vliv a i ten menší nyní po odchodu do soukromé sféry ztratil. ČSSD nyní spíše brnká na tu radikální – sociální strunu, což je vzhledem k atmosféře ve společnosti logické. Ale Sobotka se k té liberální lince po určitém čase opět vrátí a může se inspirovat v Německu, kde se Martinu Schulzovi podařilo překonat negativní tendence vůči německé sociální demokracii a někdy v průzkumech má vyšší preference než Angela Merkelová. On dokáže ve své politice skloubit jak radikální, tak liberální politická témata.