Hrozí po českých sněmovních volbách podobné roztříštění parlamentu, k jakému došlo na Slovensku? 

Myslím, že něco podobného u nás zatím nehrozí, protože české politické strany jsou celkem dobře vyprofilované a je jich na politické scéně relativně dost. To znamená, že volič má poměrně slušný výběr a nehrozí u nás, že by třeba pravice, která je poměrně dost zdecimovaná a slabá, najednou nevěděla, co se sebou, a že by se pravicové strany štěpily, rozpadaly, vznikaly nějaké nové populistické strany. Máme tu celkem připravenou levici, připravenou pravici, a jestli je něco nevyzpytatelného, je to hnutí ANO, které se hlásí ke středu. Je protestní stranou, která představuje antipolitický proud, ale rozhodně se nejedná o žádné extremisty. Proto si myslím, že situace po českých volbách bude trochu stabilnější a bude větší šance než na Slovensku, že jednotlivé strany, které se dostanou do Sněmovny, po volbách k sobě najdou cestu. Co se může stát, je, že těch stran bude ve Sněmovně víc, protože z některých průzkumů je vidět, že sílí zelení, že sílí Piráti, že se ve Sněmovně může teoreticky objevit jak Úsvit, tak Svoboda a přímá demokracie pana Okamury, což by pochopitelně ty sněmovní počty mohlo trochu zkomplikovat. V tom jistá paralela se Slovenskem je, ale myslím si, že nejsilnější strany, které vycházejí z průzkumů, budou mít natolik silnou pozici, že by nějakou vládu dohromady dát mohly. 

Měla by se česká sociální demokracie nějak poučit z výsledků slovenských voleb i ze ztráty voličských hlasů Ficova Smeru, aby neudělala stejnou chybu? 

Myslím, že hlavní poučení je, že by politici měli rozeznávat problémy reálné a problémy virtuální. Ono se sice hodně mluví o uprchlické krizi a o jejích dopadech na naši bezpečnost nebo na náš blahobyt, ale v okamžiku, kdy tady u nás nikdo žádného uprchlíka téměř neviděl, jedná se spíš o téma virtuální, které sice veřejnost na sociálních sítích nebo u televize či v hospodě zajímá, ale v okamžiku, kdy lidé jdou k volbám, rozhodují se podle stavu peněženky, podle stavu veřejných služeb. To znamená zdravotnictví, školství, důchodového systému apod. a na to podle mého do značné míry doplatil hodně Ficův Směr, protože akcentoval bezpečnostní téma, migrační téma, a zapomněl na to, jak veřejnost a podstatnou část jeho voličů trápí stav zdravotnictví, ze kterého utíkají zdravotní sestry, stav školství, kde protestují učitelé, apod. Proto by i čeští politici měli do budoucna hlavně umět mapovat reálné problémy, tedy potřeby jednotlivých skupin společnosti, a to, jak se daří jednak ekonomice a jednak veřejným službám. 

Když srovnáme razantní přístup k migraci Ficova Smeru a umírněnější přístup české sociální demokracie, myslíte si, že ČSSD takový propad volebních preferencí jako Smeru nehrozí? ČSSD akcentuje spíš sociální témata a boj proti migraci přenechává prezidentovi, Babišovi, Konvičkovi, Úsvitu nebo Okamurovi. 

Jedna věc je, že Sobotkova sociální demokracie skutečně mnohem víc akcentuje sociální témata, což je vidět na tom tlaku na dorovnávání důchodů, zvyšování minimální mzdy nebo prorodinná opatření. To je pravda. Zároveň je podle mne dobře, že vláda se stará i o bezpečnostní téma, tedy o to, aby byla střežena a hlídána jak vnější, tak vnitřní bezpečnost státu. Myslím si, že nikdo nemůže ministra vnitra Chovance podezřívat z toho, že by v něčem zaspal. Proto je podle mne u nás politika sociální demokracie mnohem komplexnější, z tohoto hlediska ji nemůže čekat ve volbách takový náraz jako stranu Roberta Fica. Ale zároveň je potřeba férově říci, že voličská podpora české sociální demokracie je stále nižší, než je současný výsledek Ficova Směru ve slovenských volbách. Česká sociální demokracie si už určitým propadem popularity prošla, zatímco slovenský Smer ji teprve teď následoval. Ovšem nemyslím, že by propad ČSSD nějak výrazně pokračoval, mám za to, že si budou více méně plus minus nějaké procento zachovávat stávající voličskou podporu. A možná že to právě souvisí s tím, že sociální demokracie v České republice se snaží uspokojovat reálné voličské zájmy, protože ví, že je nesmí zklamat. 

Vy jste v jednom svém komentáři prohlásil, že úspěšnou ve volbách bude strana, jejíž politika je srozumitelná. A kriticky jste poukázal na to, že ČSSD na jednu stranu rozjela kampaň Stát není firma, ale pak se nepřipojila k opozičnímu návrhu, podle kterého by se podnikající ministři nemohli ucházet o veřejné zakázky, což může být pro voliče poněkud nepochopitelné. Považujete to za přešlap ze strany ČSSD? 

Myslím, že bolestí českých politických stran, které zrovna vládnou, a týká se to v současnosti sociální demokracie, ale našli bychom příklady i v minulosti, je to, že strany nedokáží vládnout a zároveň dělat politické předvolební kampaně. Kampaně za ně dělá nějaká agentura, nebo nějaký speciálně vyčleněný tým a neprobíhá dostatečná komunikace nad tím, jak si strana reálně počíná na vládní úrovni. Proto mne třeba dost zarazilo, že jeden den sociální demokracie spustí kampaň Stát není firma a o dva dny později Andreje Babiše v Poslanecké sněmovně podrží. Jakkoli ty důvody byly celkem pochopitelné nebo oprávněné a odvíjely se od evropské legislativy, ale to už volič nemusí vnímat nebo chápat, ten může mít jen pocit, že se strana chová názorově nekonzistentně. Pro sociální demokracii bude důležité, aby v té volební kampani dokázala zároveň se jasně odlišit od hnutí ANO, a myslím, že k tomu má spoustu dobrých příležitostí, protože jak forma práce těchto dvou subjektů, i jejich zájmy, které reálně hájí, jsou odlišné. Vzhledem k tomu, že sociální demokracie je tradiční zaměstnanecká strana a hnutí ANO je strana stvořená velkopodnikatelem, je pro odlišení dost široké pole. Na druhou stranu si musí sociální demokracie uvědomit a Sobotka si to také uvědomuje, že jednak je na spolupráci s hnutím ANO až do konce volebního období odkázaný, a byla by prohra obou, kdyby se vláda rozpadla předčasně, navíc musí počítat s tím, že příští volby dopadnou třeba tak, že se zase složí úplně stejná vládní koalice, jako je to současná, a nemá tedy smysl do ní vkládat nějaké nástražné miny. Bude to hodně otázka jisté politické taktiky, jak se zároveň umět od politického soupeře odlišit a jak s ním zároveň umět dál vládnout. Říkám, že to není úplně snadné, ten první týden kampaně sociálních demokratů moc nevyšel, ale předpokládám, že jsme se z toho asi poučili. 

Andrej Babiš a Bohuslav Sobotka by se také mohli poučit od pánů Zemana a Klause, kteří kdysi proti sobě ostře mobilizovali v kampani, aby po volbách spolu uzavřeli bez uzardění opoziční smlouvu. To byla jasná ukázka toho, jak se nesmiřitelní političtí soupeři najednou dokáží dohodnout, když je to pro ně výhodné, i když na sebe před volbami naházeli tuny špíny. Dá se to zopakovat?

V tom máte naprostou pravdu. Ten systém funguje úplně stejně, lidé vidí hádající se politiky, kteří si pak sednou za stůl a plácnou si. A pak se jim velmi těžko vysvětluje, že třeba nebyla jiná možnost nebo jiná cesta. Proto se nesmí komunikace vést personálně, nesmí se vést osobně. Aby to byl střet Sobotka–Babiš, nedává žádný smysl. Kromě toho i legislativa, kterou sociální demokracie více nebo méně vlažně podporuje, je zaměřena na to, aby se nepreferovaly podnikatelské a politické zájmy ne jednoho člověka, ale i dalších lidí, kteří mohou mít tendenci vstupovat z byznysu do politiky. A další věc, která s tím souvisí, je to, že prostě politické strany musí už i v průběhu kampaně svým voličům vysvětlovat, že když se navzájem škorpí a snaží se od sebe odlišit, takže poukazují na různosti mezi sebou, ještě neznamená, že za určitých okolností nemohou najít nějaký společný zájem, který by je po volbách mohl zase do vlády svést. To by bylo velmi korektní chování a měly by si ho osvojit všechny politické strany. Když se podíváme na demokratické politické spektrum, do kterého řadím i Babiše a pravicovou opozici – ODS, TOP 09, mezi všemi vždycky existují zájmy společné a zájmy různé. Je potřeba umět vysvětlit to, že v okamžiku, kdy jedna strana kritizuje jinou stranu v určitém tématu, neznamená to, že tu stranu zásadně považuje za neakceptovatelnou, nedemokratickou nebo za škodlivou demokratickému prostředí. Takové ostré odsudky nebo výroky neprospívají politice a zvlášť jejímu vnímání u voličů. 

Když jsme zmínili příklad pánů Zemana a Klause, není rozdíl v tom, že tehdy šlo v podstatě o to přimět vlastní voliče jít k volbám, ale vzájemně si voliče nepřetahovali, protože voliči pravice by nevolili Zemana a naopak? Teď je situace jiná v tom, že hnutí ANO i sociální demokracie budou bojovat o stejné voliče, protože někteří pravicoví voliči, kteří ANO podpořili, už se zřejmě od Babiše odvrátí a jemu nezbude nic jiného, než se zaměřit na levicové voliče. Nepovede to tedy spíš k ostřejším výrokům ve volebním boji? 

Něco na tom je, ale není to úplně přesné, protože většina českých voličů je dlouhodobě názorově nepevná a přelétavá. My jsme v minulých volebních obdobích zaznamenali třeba i přechod voličů od ODS k sociální demokracii a naopak. A to i často mezi lidmi, kteří jsou vzdělaní a v politice orientovaní, ale vybírali si strany jen podle vůdců, nebo chtěli podpořit stranu, která momentálně vládne, nebo je momentálně v opozici. Ale je pravda, že Babišovo hnutí ANO má tendenci ubírat voliče všem, jak pravici, tak levici, a proto se ten střet o voliče povede mnohem hůř a obtížněji. Bude potřeba, aby politické strany, které se o voliče ucházejí, dokázaly přesvědčit voliče, proč by měl volit právě je. A to dlouhodobě, nejen proto, že má pocit, že všichni kolem zrovna kradou. Myslím, že pozice sociálních demokratů by mohla být dlouhodobě mnohem lepší, protože má za sebou nějakou historii a může se prokázat nějakými výsledky, ale musí to umět udělat. Já mám u našich politických stran obavu, jestli jsou schopny převyprávět ten svůj příběh, svou minulost a svůj význam pro svůj elektorát. Obvykle volební kampaň sklouzne jen k těm přestřelkám, což může logicky na voliče působit dojmem, že jeden je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. 

Není u Babišova hnutí momentální výhoda v tom, že on je strana, jak sám říká? I když se někde organizace hnutí ANO v městech hádají a padají radniční koalice, proti zakladateli a šéfovi hnutí ANO se nikdo neodváží postavit. Kdežto Bohuslav Sobotka má ve straně některé neřízené střely nebo stranickou opozici, která se po nepodařeném puči sice stáhla, ale to neznamená, že se v nějaké vhodné chvíli zase neobjeví, zvlášť když by nepochybně měla podporu prezidenta Miloše Zemana. 

Myslím, že tato obava vlastně není teď aktuální, protože sociální demokracie sama sebe prezentuje jako semknutou stranu. I Michal Hašek sám sebe v rozhovorech označuje za sobotkovce, takže tam v současnosti žádný konflikt nedoutná. Jiná věc je, že samozřejmě po krajských volbách, pokud nedopadnou tak, jak si to někteří sociální demokraté představují, konflikt nastat může, ale na druhou stranu si myslím, že voliči ČSSD jsou zvyklí na to, že strana má různé politiky a různé názory a že mnohem důležitější je, že ti politici a ta křídla v určitém okamžiku dokáží táhnout za jeden provaz a že si dokáží uvědomit, že mnohem víc věcí je navzájem spojuje než rozděluje. V případě hnutí ANO vidíme sice, že Andreji Babišovi nikdo neoponuje, ale na druhou stranu není pochyb, že uvnitř hnutí jsou osobnosti, které se na spoustu věcí dívají jinak. Lidé jako poslanci Zlatuška nebo Pilný, v některých tématech ministr Stropnický a našli bychom i další. Takže myslím, že i v případě hnutí ANO je to jen otázka času, kdy se ti lidé, až získají nějakou politickou zkušenost, začnou vyjadřovat mnohem výrazněji sami za sebe. A to třeba i jiným hlasem, než jaký zaznívá od Andreje Babiše. Myslím, že i na to si budou muset časem voliči ANO zvyknout.