V roce 1866 se v prostoru mezi Labem a Bystřicí střetly armády Pruska, Rakouska a jeho saských spojenců. Střetnutí vešlo do dějin jako bitva u Hradce Králové nebo též u Sadové. Rakušané (a my s nimi) tehdy drtivě prohráli.

Bitvu tehdy rozhodlo zabřednutí dvou rakouských sborů do bojů o les Svíb. Ten nebyl nikterak strategicky důležitý, přesto do něj rakouští velitelé vrhali další a další kolony vojáků, kteří v něm krváceli a umírali.

A přesně takhle se chová Fialova vláda s pandemickým zákonem. Sama tvrdí, že ho bude potřebovat možná na podzim. Celý svět sice rozvolňuje, ale ministr Válek prý potřebuje nějaký zákon k řízení pandemie.

Pominu, že jsem netušil, že tu pandemii někdo nějak řídí. Doteď jsem měl za to, že je spíše produktem živelného vývoje podobně jako požár nebo povodně. Vláda ale dodnes nebyla schopna veřejnosti, ale ani svým vlastním zákonodárcům jasně říct, k čemu a proč zákon vlastně potřebuje.

Nouze bez nouze

Ministr Válek mluví o udržení nějakých opatření v sociálních službách, o ochraně seniorů a podobně. Druhým dechem přitom dodává, že pokud zákon nebude, bude muset vládu požádat o nouzový stav. Jinými slovy tak přiznává, že celá věc má i jiné řešení než pandemický zákon.

Ten navíc vláda protlačila Sněmovnou ve stavu legislativní nouze. Což není úplně konzistentní s tvrzením, že ho bude potřebovat až na podzim, a to ještě jen možná.

Tohle silové řešení proběhlo za mohutného odporu veřejnosti. Ta si přijetí zákona nepřeje. Přičemž tou hlavní motivací k odporu je obava o svobodu a odpor vůči tomu, že stát lidem přikazuje, jak mají žít své životy. To vše okořeněné více či méně pomatenými antivaxerskými iniciativami. Ale jádro odporu je prostě nechuť ke státní buzeraci.