Opětovné schvalování novely pandemického zákona, který Poslanecká sněmovna po vrácení ze Senátu podruhé schvaluje, opět se svými obstrukcemi ztěžuje SPD. Jen předseda tohoto hnutí Tomio Okamura blokoval jednání svým projevem šest hodin. Což se mnohým nelíbí. „Demokracie je diskuse. Ale diskusí není bezobsažný monolog. Zvlášť když jeho cílem je zablokování demokratického rozhodování. Extremisté nás stojí spoustu peněz a blokují Parlament. Vydírat se nenecháme,“ sdělil premiér Petr Fiala (ODS).

K tématu se vyjádřil i starosta Řeporyjí Pavel Novotný. „Měl jsem už připravený krasný tweet o Okamurovi a srabáckém ukončení jeho šestihodinového projevu ve Sněmovně. Ale tweet nebude. Mám to předsevzetí a onen tweet fakt – je mi velmi líto – není možné formulovat bez užití termínu vyp.čenec,“ uvedl. Ozval se i Milion chvilek pro demokracii. „Jen bychom rádi upozornili poslance Tomia Okamuru, že jedna pracovní hodina Poslanecké sněmovny stojí daňové poplatníky celkem 719 tisíc korun. Tolik k tomu, že se právě zájmy běžných občanů pan poslanec při obstrukcích tak rád ohání.“ Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) na Twitteru ve středu napsal: „Kdybyste chtěli někomu přiblížit pojem ‚přehlídka ztraceného času‘, přiveďte ho do Sněmovny. Také dnes totiž budeme pokračovat v poslouchání nesmyslů v podání poslanců SPD. I s tím koněm v římském Senátu byla nejspíš snadnější domluva.“

Petr Fiala: Blokování zákona je správná cesta

A jaká domluva byla se současnou koalicí, když byla v opozici? Oni obstrukce nedělali? Ale ano. Třeba v lednu 2016. Tehdy se pravicové strany snažily zabránit schválení elektronické evidence tržeb. Petr Fiala v rozhovoru pro Aktuálně.cz, který si lze přečíst i na stránkách ODS, tvrdí, že cítí podporu voličů a že blokování zákona je správná cesta. A na otázku, jestli si myslí, že většina vzešlá z voleb má právo prosadit své plány, říká: „Má. Ale současně platí, že menšina má také své práva, a na tom je založena demokracie, nikoliv jen na principu práva většiny. A ta menšina může občas využít i nestandardní nástroje, které ale k demokracii patří.“ 

Na dotaz, jak dlouho chce tyto obstrukce dělat, odpovídá, že jak dlouho bude potřeba, klidně do konce volebního období. A nebylo by pro vás lepší, kdyby vás vládní většina s použitím násilí utnula? „Pro nás by to bylo lepší, ale pro podnikatele a živnostníky, kvůli nimž to děláme, by to lepší nebylo. A já je nemíním obětovat. Jedna německá knížka o politice nese název Taktik je v politice dost, co chybí je strategie. Ano, taktické to být mohlo, ale já sleduji v politice strategii. A tou je mimo jiné ochrana podnikatelů a živnostníků, aby vůbec mohli podnikat. Nevystavím je nebezpečnému experimentu s tím, že teď to na ně Andrej Babiš navalí a oni pak teprve uvidí, že my jsme měli pravdu. To je přece špatně, takto se nedá dělat politika,“ řekl v roce 2016 Petr Fiala.

Pro připomenutí i ODS, když byla u vlády, si obstrukce už v minulosti užila. Například v listopadu 2011 je prováděla opozice v čele s ČSSD proti reformám v Poslanecké sněmovně šest dní a nocí. Četly se přitom i básně, poslanci drželi v noci hlídky.

Obstrukce – někdo něco zanedbal

Jak je to s těmi obstrukcemi? Je něco jiného, když je dělá SPD, a něco jiného u ODS a spol.? „Obstrukce sice budí emoce, ale ve skutečnosti se jedná o celkem standardní jev, ke kterému v Parlamentu kdykoliv dojít může. Je to jen otázka míry. Jestli se něčím tyto obstrukce od předchozích liší, že je víceméně dělá jedna jediná strana, že se opírají o řečnickou výdrž Tomia Okamury a že brání nejen schválení nějakého konkrétního zákona, ale i projednání programu schůze Poslanecké sněmovny. Ale jinak to není nic, co by mělo veřejnost nějak zvlášť vzrušovat,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz politolog Lukáš Jelínek. „Principem obstrukce je, že opozice využije úplně každou možnou příležitost říci svůj názor a třeba i blokovat projednání nějakého bodu. Proto se nad obstrukcemi nijak zvlášť nepohoršuji a nijak zvlášť se jim nedivím. Vždycky jsou výsledkem toho, že někdo něco zanedbal. Že se zanedbal dialog na půdě Sněmovny, dialog vlády s opozicí a potom následují obstrukce. Myslím, že všichni politici by se měli obstrukcím snažit předejít,“ domníval se.

V tomto případě ovšem vláda tedy musela zanedbat dialog i s vlastními koaličními senátory, protože ti novelu pandemického zákona neschválili. „V Senátu to jasně zaznělo. Velmi ostrá kritika vládní komunikace či spíše nekomunikace. Není to tedy něco, na co by si stěžovala jen sněmovní opozice či o tom mluvili někteří komentátoři. Je to názor z vnitřku samotných koaličních stran. Senátoři museli být asi hodně nespokojeni, když vložili takto mocnou zbraň zpátky do ruky Tomiu Okamurovi, když zákon vrátili zpátky do Poslanecké sněmovny s vědomím toho, co se ve Sněmovně zase bude dít. Ukazuje to, že kvalita projednávání toho zákona – jeho úroveň samotnou nechci posuzovat – velmi drhne od samotného počátku,“ povšiml si Lukáš Jelínek.

„V principu se jedná o stejné využití obstrukcí. Na druhou stranu vždy závisí na tom, o jaký zákon se jedná a jak lidé, voliči, berou důležitost toho zákona. Když se díváme na to, jaký to bude mít politický dopad, liší se to podle toho, proti jakému zákonu obstruujete a samozřejmě také v jaké situaci,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz politolog Petr Sokol a vysvětluje i dění v Senátu k tomuto zákonu. „Když se podíváme, jak to probíhalo v Senátu, tam velká část senátorů hnutí STAN hlasovala proti té vládní předloze. Což ukazuje, že hnutí STAN není úplně tradiční stranou a je složené z různých osobností. V tuto chvíli to nezafungovalo. Byli tam samozřejmě i senátoři z dalších stran, kteří pro nehlasovali, ale rozhodující silou bylo hnutí STAN. Je realita, že nejednota mezi senátory hnutí STAN vedla k tomu, že dostal Tomio Okamura druhou možnost provádět obstrukce na půdě Poslanecké sněmovny,“ připomněl s tím, že Senát vrátil Sněmovně zákon bez pozměňovacích návrhů, o kterých by se dalo případně hlasovat. „Takže teď je to jen buď ano, nebo ne,“ vysvětlil Petr Sokol.