S novým rokem jsme si mohli všimnout jedné velké změny – Andrej Babiš změnil styl komunikace, kritiku nové vlády přesunul na Alenu Schillerovou a Karla Havlíčka a koupil si obytňák – začala prezidentská kampaň.

A Andrej Babiš do ní vstoupil skvěle. Správně pochopil, že jeho největší slabinou je to, že nepůsobí dostatečně ‚prezidentsky‘. Dosavadním stylem vystupování je mu totiž (a možná trochu paradoxně) nejblíže ze všech bývalých premiérů Mirek Topolánek. A ten jak známo, v prezidentské volbě pohořel.

A proč? Těch důvodů existuje nepochybně celá řada, ale jedním z nich je i to, že my, Češi, prostě toužíme na Hradě mít svého tatíčka, moudrého, staršího intelektuála, který důstojně vykonává svůj úřad a reprezentuje vzorně zemi.

Téhle definici ostatně vyhovují všichni polistopadoví prezidenti, stejně jako Edvard Beneš, Emil Hácha a koneckonců i Gustáv Husák a do určité míry i Ludvík Svoboda. Právě proto Andrej Babiš mírní své vystupování a právě proto spočine ta nejostřejší kritika vlády na bedrech Babišových důstojníků Schillerové, Havlíčka a případně dalších.