Klub na obranu demokracie reagoval na výzvu Tomáše Halíka, aby se dosud roztříštěná opozice spojila a sjednotila se na společném kandidátovi na Hrad, který by dokázal nejlépe oslovit co nejširší vrstvy společnosti. Uvedli jste, že znepokojení Tomáše Halíka sdílíte, ale považujete jeho vymezení krize za příliš úzké, v některých ohledech mylné a zavádějící. Proč?

Především, abych byl úplně korektní: to, pod co jsme se všichni podepsali, je text naší Demokratické iniciativy, který najdete zde. Já v rozhovoru mohu podat jen jeho výklad s tím, že jsem předseda Klubu na obranu demokracie a na formulaci textu jsem se podstatnou měrou podílel. Takže: Profesor Halík se domnívá, že součástí rozvoje politické kultury v naší zemi a celkové kultivace české politiky, což je dlouhodobý úkol, který stojí před českou společností, je dnes hledání nejvhodnějšího kandidáta pro prezidentskou funkci, tj. někoho, kdo může za dva roky v prezidentské volbě oslovit co nejširší vrstvy české veřejnosti.  Nám jde o něco skromnějšího, o to být nápomocni při rekonstrukci polistopadového demokratického režimu. Je to politický úkol. Občané mohou být této rekonstrukci nápomocni účastí ve třech volbách, které nás v těchto letech očekávají: jde o volby do regionálních samospráv, volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a konečně o prezidentskou volbu. O to, abychom ve všech těchto volbách měli koho podporovat, koho do nich nominovat a koho v nich volit. V tomto smyslu je úkol nás občanů širší než to, co zformuloval profesor Halík ve své výzvě: prezidentská volba je jistě významná, ale až poslední a ne nejdůležitější z nich. Pokud v těch prvních dvou jako občané selžeme, v té třetí už toho moc nespravíme.