Vláda podle hosta nesleduje státní zájem, její kroky jsou v rozporu i se samotným Masarykem, jenž se domníval, že je možné mít malý samostatný stát a šikovnou zahraniční politikou si zajistit jeho stabilitu. Největší nedostatek při hledání národního zájmu je ten, že zde chybí diskuze o povaze a funkci mezinárodního práva. Malý stát nemá žádnou jinou obranu než mezinárodní právo. „Jakápak rizika, řeknou propagandisté, když nás chrání Aliance, nejmocnější vojenská síla. Ta nás chrání jen do té míry, do jaké míry je to v zájmu nejmocnějšího státu té Aliance.“ Takto podle Krejčího prý fungovaly aliance v celých lidských dějinách.

Amerika nás nespasí ani nezachrání!

„Nevíme, co v té chvíli v Americe budou chtít riskovat kvůli nějakému Česku nebo Slovensku. Budou riskovat konfrontaci s Ruskem, když kozáci přepadnou Prahu, jak nám naznačuje naše propaganda? Rozhodně jim za to Česko stát nebude. Tím otřesnější je samozřejmě skutečnost, že celá řada polistopadových politiků se pohrdavě chová k mezinárodnímu právu. Fakticky jsme dvakrát vstoupili do války se státem, se kterým jsme měli diplomatické styky. Česko dalo souhlas ústy svých ústavních činitelů k bombardování Jugoslávie. Tato neúcta k mezinárodnímu právu je sebevražedným chováním malých států.  To nadužívání síly, kterého jsme v současné době svědky ze strany Západu, je spojeno s koncepcí humanitární intervence, jakoby dala někomu možnost, kdo se s námi svévolně rozhodne bombardovat tu Bělehrad, tu Tripolis,“ uvedl za velkého zájmu přítomných Krejčí. „Tím, že někdo prohlásí, že jsou potlačována lidská práva, já budu bombardovat Bělehrad, to je přesně to, co nám zanáší do světové politiky neskutečný chaos. Máme malou odvahu vyhodnotit povahu zahraniční politiky našich klíčových spojenců,“ doplnil profesor. 

(Ne)jsme nuly

Podle něj jsme byli státem, který možná nebyl schopen vyrábět nejmodernější přístroje, ale který byl v řadě oborů - ekonomických, vědeckých, ve školství, zdravotnictví, na samostatném středovém místě, my jsme byli schopni dodávat ucelené investiční celky. „Dneska naše ekonomika díky privatizaci, ale i globalizaci a integračním procesům uvnitř Evropské unie je v podstatě doplňkem ekonomiky Německa. Čím víc jsme ekonomickou periferií, tím víc perifernější je přirozeně i naše zahraniční politika nebo politika obecně. Věci nejsme schopni prosadit, protože k tomu nemáme mocenský potencionál. Ten je na úrovni mikrostátu. Jsme vtaženi svým největším spojencem do spolukonfliktů, ale k řešení máme fakticky nulový potencionál," prohlásil. 

„To, co my dnes potřebujeme, je nějaké ministerstvo pro mimořádné záležitosti. Potřebujeme třeba ženijní jednotku, ale v tomto geopolitickém cyklu nám žádné vojenské nebezpečí nehrozí. Jsme až nadstandardně spojeni s Německem, s našimi spojenci, a pěstovaná rusofobie není nic jiného než sebezdůvodnění militarismu a války. Samozřejmě tato situace nahrává těm nezodpovědným výrokům třeba v případě Ukrajiny. Česká diplomacie se velmi výrazně podílela na podněcování chaosu v této situaci. Byl to český velvyslanec, který poučoval ještě před převratem opoziční síly, že je třeba provést lustrace. Nemluvě o tom, že celou tu asociační dohodu připravoval pan Füle, což byl eurokomisař za Českou republiku. Mimochodem absolvent prestižní a, řeknu to ošklivě, protekční sovětské univerzity za minulého režimu. Tedy člověk, který musí znát jak Rusy, tak Ukrajince. Žádný český národní zájem nebyl oficiálně definován. Proto mohou tak nezodpovědně formulovat teze o ruských mužicích na Ukrajině, urážet koho se dá a v podstatě mezinárodní význam to nemá žádný,“ pustil se do problému Ukrajiny profesor Krejčí.

„Když se náhodou někdo odváží vybočit z toho davu, ať je to Mečiar či Orbán, ten tlak proti němu bude nadstandartní. Barevné revoluce, modelově, byly  poprvé odzkoušeny proti Mečiarovi. Dnes je na řadě Maďarsko, protože se dohodlo o postavení dvou ruských jaderných elektráren v Maďarsku a spolupracuje s Ruskem na stavbě plynovodu, který by obešel Ukrajinu a vyřešil problémy Bulharska či Slovenska,“ pokračoval.