Odpůrci společné evropské měny by se asi měli zamyslet nad slovy bývalého premiéra z řad ČSSD. Vladimír Špidla totiž v rozhovoru pro web A2larm.cz prohlásil, že je pro nás nutností zavést euro. Stabilitu eurozóny prý lze udržet jen její integrací. Málokdo si totiž dovede představit, co by rozpad eurozóny, potažmo EU způsobil. Nastal by ohromný politický chaos s občanskými válkami a hrozivými konflikty. Expremiér to shrnul do sloganu: Buď euro, nebo válka. Jak na varování z úst bývalého předsedy vlády pohlížet?

Ne, není nutností zavést euro. Dovolím si připomenout jiný Špidlův slavný výrok: „Na důchody bude vždy.“ Dnes už asi každý chápe, jaké je takové tvrzení chucpe. Z podobné kategorie je ono tvrzení o euru. Ale nenechte se mýlit, já panu Špidlovi nepodsouvám žádný zlý úmysl – tak jak jsem s ním kdy mohla mluvit, jsem přesvědčená, že je prostě skutečně bytostně přesvědčen o své verzi pravdy a jeho podpora euru je nefalšovaně upřímná. Nicméně já si podobně nefalšovaně upřímně myslím, že se v těchto věcech mýlí. Ne, my jako Česká republika euro nepotřebujeme. Pokud euro přijmeme, pokud budeme nuceni platit dluhy za mnohem bohatší státy, než jsme my, bude to pro nás velmi nevýhodné. A tvrzení o válce škoda komentovat. Nebo má ještě někdo kromě pana Špidly pocit, že to, že dál setrváme bez eura, je důvodem k rozpoutání války…?

Bývalý eurokomisař také uvedl, že jedním z hlavních cílů snažení ČSSD by mělo patřit výrazné zkrácení pracovní doby. Jeho dosažení ale bude vyžadovat dlouhodobý boj, stávky a podobně. Na francouzské zkušenosti se však prý ukazuje, že kratší pracovní doba vede k větší produktivitě práce. Dá se to zobecnit, že čím méně času člověk pracuje, tím je efektivnější?

Prokrindapána, jak pan bývalý eurokomisař přišel na to, že kratší pracovní doba vede k větší produktivitě práce? To je asi jako tvrdit, že čím méně budu jíst, tím budu přejedenější. Takže si to uveďme na pravou míru:

Za prvé: Francouzská ekonomika v posledních letech čelí rostoucím problémům, prudce se jí zvyšuje zadlužení a ve srovnání se sousedním Německem jí výrazně poklesla konkurenceschopnost. Mimochodem, to je právě důvod, proč Francie tolik tlačí na další integraci spočívající třeba ve vydávání společných evropských dluhopisů: Aby se mohla financovat za nižší úrokové sazby, které by svou bonitou garantovalo Německo. Tlak na integraci je tedy ze strany Francie hlavně sebezáchranná mise kvůli svým zhoršujícím se ekonomickým podmínkám.

Za druhé výraz produktivita práce nemá lautr nic společného s počtem odpracovaných hodin. Je to veličina vyjadřující ekonomický výkon za jednotku času na jednoho pracovníka. Produktivitu práce neovlivňuje to, jak dlouho pracujeme, pokud neuvažuji nějakou únavu z přepracovanosti, což zrovna v případě Francie asi vážně nehrozí. Produktivitu práce ovlivňuje to, nakolik jsme vybaveni při práci technologiemi: Když jeden kopáč bude mít hole ruce, druhý krumpáč a třetí sbíječku, nejnižší produktivitu bude mít ten s holýma rukama a nejvyšší ten se sbíječkou, a to bez ohledu na počet odpracovaných hodin.

Jinými slovy, Špidlova slova jsou úplně mimo mísu hned v několika ohledech.

Anglický deník Financial Times specializující se na zpravodajství o světové ekonomice na svém webu napsal, že po roce 2020 by desítky miliard eur z fondů Evropské unie mohly místo do zemí střední a východní Evropy putovat do států těžce zasažených nedávnou finanční krizí, tedy do Španělska a Řecka. Vycházel z návrhů dokumentu Evropské komise, podle něhož by mělo skončit dosavadní rozdělování peněz z kohezních fondů téměř výlučně na základě výše hrubého domácího produktu na obyvatele a nahradit ji kritérii pokrývajícími řadu faktorů, od nezaměstnanosti mládeže, vzdělávání a životního prostředí až po inovace a přístup zemí k migraci. Pokud k této změně dojde, bude pro Českou republiku velký problém, že bude mezi poraženými zeměmi, které přijdou o část finančních prostředků ze strukturálních fondů?

Momentálně fondy přerozdělují podle logiky: Dejme peníze tomu, kdo je nejchudší.

Nově navrhovaný mechanismus by ovšem znamenal přerozdělování na základě logiky: Dejme peníze tomu, kdo je největší lempl. Lempl ve smyslu neochoty šetřit, neochoty inovovat, neochoty jakkoliv se ekonomicky snažit.

Každý si jistě odpoví sám, co je spravedlivější a přijatelnější.