„Samozřejmě jsem nemohl přehlédnout to trochu mediálně teatralizované vojensko-politické představení na Rusi. Napadlo mne, zda jméno Prigožin není významově blízké něčemu jako připraven, přihotoven nebo ‚kdykoliv použitelný‘. Žijeme bohužel v době, kdy je všechno možné, a jak jsem už několikrát lomil rukama, je to tak blbé, že to asi bude pravda,“ předesílá na počátku dnešního Rozjezdu politolog Zdeněk Zbořil.

Vzpomněl si na britskou předsedkyni vlády Liz Trussovou, která v roce 2022 sdělila světu, že se „Voroněže nikdy nevzdáme“. „Původně byla dokonce MZV vlády Borise Johnsona, potom stála v čele vlády Británie a Severního Irska. Všichni se jí smáli, Sergej Lavrov ji nazval důrou a český TV překladatel nánou. Dnes to vypadá, že se jí tehdy do rukou dostalo něco, co nemělo, a prozradila to dřív, než měla. Jak tvrdí někteří britští vojenští historici, v souvislosti s vyloděním Spojenců v roce 1944 v Normandii, války se vyhrávají lstí, oklamáním nepřítele, a s ohledem na britskou stopu v událostech na Ukrajině bychom si mohli připustit, že co bylo jednou myšleno, může být jindy provedeno,“ uvedl Zbořil.

„Vše ostatní včetně tragédie turistické ponorky Titan společnosti OceanGate, která nám byla prezentována jako světodějná událost, se ztrácelo na horizontu majitele Prigožinových wagnerovců, který měl ohlas jako pokus o státní převrat v Ruské federaci. Dnes se zdá, že vše skončilo nějakým ‚finančním vyrovnáním‘, dohodou těch podivných osob, jež spolu stále ještě mluví, a snad se brzy dozvíme, o čem a proč,“ dodal.

Svým způsobem byly podle Zbořila v uplynulých dnech také zajímavé události okolo nápadů vlády ČR, pana prezidenta a jejich veřejných vystupování. „Jistě bude ještě příležitost někde o tom hovořit. Stejně jako o prohlášení paní Zuzany Čaputové, že ji její prezidentování na Slovensku už nebude v příštích volbách zajímat a že, jak si to vysvětlujeme, má už všeho dost. Ale na zkoumání, že je tomu skutečně tak, budeme mít ještě rok času a třeba se ještě o změnách či nezměnách budeme bavit déle než po jedné tiskové konferenci paní prezidentky ve světlech televizních studií,“ komentuje politolog.

Konec občanské války v Rusku? Události stále v pohybu

Zatím se vývoj na ukrajinské frontě dá těžko hodnotit, natož pak předpovídat budoucnost. „Události jsou stále v pohybu a při vysoké míře mediální prolhanosti a hereckých schopnostech politiků všeho druhu se obávám, že co řekneme dnes, nemusí být zítra pravda. A jak víme, myslím, že už od Marka Twaina, nic není staršího než včerejší noviny a žádná ostuda netrvá déle než týden,“ vzkazuje.

„Kdybychom se nechali inspirovat historií, třeba tažením generálů Judeniče a Wrangela ochránit cara, byť to chtěl učinit každý jinak, nebo z letopisů ruských revolucí dodaného hejtmana Pavlo Skoropadského, Baťky Machna a vojsk vedených bolševickými komisaři v zájmu světové revoluce nebo rodícího se sovětského impéria, jistě bychom objevili několik dat něco nám připomínajících i dnes. Konečně by nám podobně mohl posloužit i Šolochovovův Tichý Don nebo Pasternakův Doktor Živago,“ konstatuje Zbořil.

Jenže analogie podle Zbořila obvykle nejsou zdrojem poznání a moudrosti. „Dokonce bych se bál používat slovní spojení jako občanská válka nebo revoluce. Dokonce si ani nemyslím, že šlo o útok na hlavu státu nebo o podobný pokus změny poměrů, k jakému došlo po odstranění Michaila Gorbačova a jeho nahrazení Borisem Jelcinem,“ uvedl politolog. „Doporučoval bych proto ještě několik dnů nebo týdnů trpělivosti a nepodléhat hodnocením stavu věcí z úst českých politiků a političek, které se zdají být něco jako rozsudky rychlých polních soudů parodovaných už Jaroslavem Haškem blahé paměti,“ dodal.