„Donald Trump začal rychle plnit některé body svého předvolebního programu. Jednak aby dokázal svým voličům, že nemluvil do větru, jednak že má dobrou vůli,“ reaguje na sérii prezidentských příkazů z minulých dnů politolog Zdeněk Zbořil. „Takže bychom mohli konstatovat, že jsou tato rozhodnutí především politická a až na druhém místě přísně administrativní. To ale také znamená, že se teprve bude dostávat do kolize s dědictvím Obamovy administrativy. A když víme, že nejen ve Spojených státech, ale na celém světě má státní administrativa tendenci stávat se byrokracií, uvidíme jistě v nejbližších dnech, zda se novému prezidentovi podaří v uskutečňování svých vážnějších záměrů pokračovat,“ dodává Zbořil. Z vydaných příkazů můžeme jmenovat zablokování dohody TTP, rozhodnutí o stavbě zdi na mexické hranici, stanovení třicetidenní lhůty, do které mu vedení armády má předložit plán na porážku teroristické organizace Islámský stát. Zásadní zájem vzbudil i páteční exekutivní příkaz, který zavádí přísnější prověřování lidí, kteří do Států přijíždějí. Výnos na 120 dní pozastavuje program Spojených států pro přijímání uprchlíků. Zákaz vstupu do USA platí pro migranty ze Sýrie a na 90 dnů zakazuje vstup všem lidem z dalších šesti zemí, s nimiž jsou spojeny obavy z terorismu.

Vítací mánie Merkelové je s takovým rozhodnutím v nesouladu

S tímto příkazem Trump také narazil na odpor – a dost silný. Nesouhlas vyvolalo rozhodnutí nejen u některých politiků a humanitárních organizací v USA. Za špatné považuje toto rozhodnutí kancléřka Angela Merkelová a nesouhlas v podstatě vyjádřila i britská premiérka Theresa Mayová. „Pokud jde o Angelu Merkelovou ta nemůže jednat jinak než taková rozhodnutí Donalda Trumpa kritizovat, protože její vítací mánie je s takovým rozhodnutím v hlubokém nesouladu. A to, že si s Trumpem jednou krátce zatelefonovala, jednak nemůže vyřešit tento rozdílný názor na přistěhovalectví, jednak nám ani z těch prvních několika kusých informací není jasné, zda není její kritika amerického prezidenta určena německému nebo evropskému publiku,“ komentuje hodnocení kancléřky politolog Zbořil. K situaci britské premiérky uvedl: „Absolvovala pouze informační rozhovor s prezidentem a společné komuniké, respektive vyjádření Theresy Mayové, bylo až příliš jednostranné, a také ono bylo určeno především pro její britské voliče a jako důkaz toho, že politika Velké Británie nechce být pod kuratelou německé kancléřky. To je důležité k zahájení ‚přímého Brexitu‘, jak o něm mluvila v domácím prostředí, a také to, že na tiskové konferenci po setkání s americkým prezidentem přítomným novinářům právě ona chtěla vysvětlit, o čem se mluvilo.“

Zbořil také upozorňuje: „Ačkoli britská diplomacie je proslavená obratnými vyjádřeními na nejrůznější témata, vypadalo to tentokrát, že jsme se dozvěděli jen to, že obě strany si vyměnily názory na je zajímající problémy. Takže zatím se jedná v obou těchto případech jen o výměnu zdvořilostí (včetně zmínky o boji proti terorismu, který USA i GB chtějí mít pod svou ‚národní kontrolou‘). Ale o tom, co se v nejbližších dnech stane, obě dámy sice asi už tuší, ale nevědí. Dokonce ani o tom, jak to bude s těžbou kvalitní ropy v Kaspickém bazénu, zejména té její části, kterou zatím kontroluje Írán.“

Zbořil: Že Zeman podporuje Trumpa, jeho kritiky ani vládu neovlivní

Český prezident Miloš Zeman Trumpovo opatření v otázce migrace uvítal. „Pan prezident se dlouhodobě vyjadřuje proti přijímání muslimských migrantů,“ uvedl mluvčí Hradu Jiří Ovčáček na sociální síti. „Bezpečí občanů ČR je prioritou. Nyní máme spojence v USA,“ doplnil. „Také reakce KPR je určena občanům ČR a kritikům Miloše Zemana, kteří jej zesměšňovali. Jako kdyby si pan prezident chtěl vychutnat příležitost položit obdivovatelům Ztohoven otázku, kdy polezou na Hrad vyvěsit vlajku pruhů a hvězd. To, že se názory pánů prezidentů tak trochu sblížily, pokud jde o migraci a tzv. islámský terorismus, může českého prezidenta potěšit, ale příznivce mu to u jeho zarputilých českých kritiků nezíská a vládu ČR to nebude inspirovat ke změně své dosud až příliš EU oddané politiky,“ předpokládá Zbořil.
V kontextu dané problematiky politolog doplňuje: „Kromě českého komentátorského potěru se každý den dozvídáme, kdo všechno předpokládal, že Donald Trump vyhraje. Na milost jej vzala i ČT. V sobotu publikovaly LN zprávu, že k americkému prezidentovi má cestu nejen Václav Klaus, ale i Karel Schwarzenberg (arci přes nějaké zprostředkovatele). Jen pan předseda vlády a jeho okolí se zatím nevyjádřili. Ale jistě i ve vládě a na MZV se už připravují noty ke kampani, jak to vlastně je se zahraniční politikou ČR a s prezidentským ‚zastupováním státu navenek‘. O své budoucnosti jistě vážně uvažují čeští političtí komentátoři s ruskými jmény, ale  i ti, kteří jsou součástí ‚globálně‘ utkaných sítí ‚bez národní kontroly‘.“

Možná se brzy dozvíme, jak blízko byl svět nukleární válce

Trumpův úřad po sobotním telefonátu amerického prezidenta s ruskou hlavou státu sdělil: „Prezident Trump i prezident Putin věří, že po dnešním telefonátu mohou obě strany rychle začít řešit terorismus a další důležité otázky, na kterých mají společně zájem.“ Telefonát byl podle Bílého domu začátkem zlepšování vztahů, „které potřebují napravit“. „Tato slova představitelů obou velmocí jsou pozoruhodná, když si uvědomíme, že exprezident Obama mluvil o Ruské federaci jako o ‚regionální velmoci‘, Pentagon a CIA, stejně jako jimi kontrolované NATO, souhlasily s označením ‚Ruska‘ jako nepřítele,“ reaguje Zbořil. „Možná se brzy i dozvíme, jak blízko byl v posledních letech svět nukleární nebo jinak ničivé války. Oba státníci také vědí, že zlepšení vzájemných vztahů bude záviset na tom, jak se vypořádají s domácí ‚silovou opozicí‘, o které dosud víme, že existuje jenom v USA. Ale ani prezident Putin nesedí na pyramidě moci, která jej na slovo poslouchá (jak si mnozí jeho kritici u nás a v Evropě myslí),“ doplnil. Zbořil také připomíná, kdo je další ve hře: „A ještě se v této souvislosti příliš nemluví ani o třetím hráči. Jen spíše z podobných náznaků víme, že jím nemusí být rozkolísaná EU, ale ČLR. A konečně, jak víme z vysokých míst NATO, kde se ještě několik týdnů před americkými volbami s humorem pochybovalo o hypotetickém neúspěchu Hillary Clintonové, musí se ze svých snů a lichých očekávání probrat i mezinárodněpolitické zákulisí.“