Kdo je podle Vás politickým vítězem a politickým propadákem roku – kdo nejvíc získal, kdo nejvíc ztratil?

Na české politické scéně bych za politického vítěze určitě považoval Andreje Babiše. Jím vedené hnutí uspělo v komunálních volbách a na radnicích velkých i středně velkých měst se silně etablovalo. Sám ministr financí je fakticky jakýmsi spolupremiérem, společně s prezidentem vytváří tlak na většinu standardních politických stran, navíc se mu daří stále udržovat mýtus, že sám není politik. Babišovy zisky tedy vidím za rok 2014 jako nejvyšší.

Pokud bych se měl podívat na český politický „propadák“, pak je mým kandidátem prezident Zeman, který poztrácel důvěru velké části společnosti a současně velmi výrazně poškodil obraz České republiky i v zahraničí. Zahraničím zde nemyslím Rusko či Čínu, při vší úctě k těmto zemím a jejich společnostem, ale země takzvaného Západu, tedy skupinu demokratických a liberálních zemí, k nimž jsme se po listopadu 1989 přihlásili.

Pokud bych měl hledat světový politický počin roku, pak bych za něj označil neklesající podporu Angely Merkelové jak v rámci Německa, tak i na evropském a globálním fóru. Kancléřka Merkelová je skutečně politickým talentem, současně se straní populismu a je dostatečně zásadová.

Politickým propadákem roku v globálním měřítku pro mne nutně musí být Vladimir Putin a jeho imperiální a koloniální politika nejen na Krymu a východní Ukrajině. Putin je původcem silného otřesu důvěry v mezinárodním systému.

Co považujete za nejdůležitější politický počin roku?

V českém prostředí je politickým počinem roku delegace generála Petra Pavla do pozice předsedy vojenského výboru NATO. Celosvětově vidím jako počin roku vzestup Islámského státu. Není to počin pozitivní, ale rozhodně je nutné se jím intenzivně zabývat a nepodcenit jej.

Jaké jsou podle Vás nejskandálnější a nejvtipnější politické výroky roku?

Nejskandálnější je, když prezident Putin a jeho ministr zahraničí používají rétoriku ze sovětské školy a obviňují jiné státy z destabilizace Ukrajiny, přičemž jediným destabilizátorem jsou právě oni. Velmi mi to připomíná goebbelsovské heslo, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

V českém prostředí u mne opět negativně boduje prezident Zeman svým sdělením, že se chce v Číně učit, jak stabilizovat společnost. Zřejmě měl na mysli autokratické a totalitní praktiky komunistických mandarínů, cenzuru médií a internetu, pracovní tábory pro představitele opozice, tresty smrti či doživotní tresty pro ujgurské univerzitní profesory žádající dodržování práv této menšiny apod.

Co říkáte na stav politického spektra – stále se mluví o rozpadu tradičních stran, o nezařaditelnosti nových hnutí. Můžete zhodnotit nejen ANO či Úsvit, ale třeba regionální úspěšná hnutí, jako je např. Žít Brno ?

Ano, tradiční politické stranictví prochází hlubokou krizí, a to nejen v České republice. Hlavní příčina spočívá v rozvolnění vazeb mezi sociálními skupinami a politickými stranami, které by je měly reprezentovat. Je otázkou, zda je to období přechodné, po němž se opět usadí několik výrazných sociálních skupin, anebo se společnosti atomizují na neukotvené jedince, jejichž politické chování bude zcela nepředvídatelné. Pokud nastane druhý případ, pak bude velmi těžké predikovat jakékoli volební výsledky a obecně pochopit skupinové volební chování. Politika by se pak ještě výrazněji změnila na mediální a marketingový produkt.

Mnozí kritizují prezidenta Zemana. Vygeneruje nám rok 2015 nějaké výrazné prezidentské kandidáty?  Které si Vy osobně přejete a dovedete představit a kdo je podle Vás nepřijatelný?

Myslím, že na generování prezidentských kandidátů je ještě brzy. Prezidentu Zemanovi přejme pevné zdraví, pak by měl ve funkci setrvat do roku 2018. Ohlásit kandidaturu již nyní by pro potenciální kandidáty znamenalo spíše riziko než výhodu. Co se mne osobně týče, již před třemi lety jsem napsal, že by se mi jako kandidát na prezidenta líbil „soucitný konzervativec“ respektující lidskou individualitu a právo se odlišovat, jak jej definují liberálové. Tím byl pro mne v roce 2013 Karel Schwarzenberg, podobné vlastnosti jako u něj pozoruji například u Petra Fialy, byť nesdílím jeho negativní postoje k evropské integraci. Nicméně kandidátů podobného zaměření je určitě na české politické a společenské scéně více.

Co říkáte naší zahraniční politice – je konceptuálnější, nebo rozevlátá mezi vládou a Hradem?

Já vidím vedle zmíněných aktérů ještě třetí, kterým je parlament – jak sněmovna, tak senát se v otázkách zahraniční politiky snaží výrazně participovat na formování postoje i obrazu České republiky. Podle mne je soulad výraznější, než jsme se obávali při vědomí mentální propasti mezi prezidentem Zemanem a ministrem zahraničí Zaorálkem. Dílčím problémem je zejména jistá rozevlátost prezidentova přístupu – na jedné straně dlouhodobě souhlasím s jeho podporou státu Izrael a vítám, že na Hrad přinesl proevropštější rétoriku a tím srovnal pozice prezidentova úřadu a vlády, na straně druhé jeho námluvy v Rusku a Číně včetně jejich formy považuji za zcela nepatřičné. Mrzí mne spíše opatrnický postoj české vlády k ruské agresi na Ukrajině, včetně vlažné reakce a snahy vykroutit se ze společných západních sankcí vůči Rusku. Chtěl bych více slyšet o zahraniční politice hovořit ministra Zaorálka než předsedu vlády.

• Další odborné názory v rubrice Politologové