„Doufám, že nebudete považovat za svatokrádež, když upozorním na dnešní informaci z pořadu ČT Otázky Václava Moravce, že možná příští rok se vypraví do ČLR (nebo snad na Tchaj-wan?) předseda vlády Petr Fiala,“ říká. „Protože tam nedávno byl i vládní expert pro zahraniční politiku, domnívám se, že je toto prohlášení pravděpodobné. Ale také protože zatím ještě nevíme, co na to druhá strana, kterou mnozí naši politici na státní i komunální úrovni považují za nikoli stranu přátelskou, musíme počkat na další dění a doufat, že tato cesta, jistě obtížněji vyjednávaná než cesta do Nigérie nebo do Saúdské Arábie, bude mít na české straně hodně nepřátel. Hned pan Michálek za zahraničního výboru Poslanecké sněmovny upozornil na ‚její kontext‘ s válkami na Ukrajině a na Blízkém a Předním východu, Marek Benda se vykrucoval, jak je jeho zvykem, a tak se Petr Fiala asi bude muset rozhodnout mezi Sin Ťin-pchingem a jeho pirátskými kritiky v Praze i v Evropě,“ doplňuje.

„V každém případě je to ale odvážné rozhodnutí a doporučuji, aby se komentářů zdrželi všichni, kdo v PS naslouchají paní Pekarové Adamové a v Praze exprimátoru Hřibovi. Mohli bychom špatně dopadnout jako Pražský symfonický orchestr nebo česká část koncernu Škoda-VW jako celý stát. V tom lepším případě třeba jako dodavatelé spíše než laciné pracovní síly jako výhodného výprodejce ještě lacinějšího zbytkového národního majetku. Nebo toho, kdo se bude chtít dohodnout na svobodném pohybu osob, zboží, práce a kapitálu, když Evropská unie v tomto ohledu je jen shora řízeným petrifikovaným monolitem. A pan premiér bude muset získat na svou stranu ještě ‚hradní konstrukt‘, kolegium rádců pana prezidenta, kteří jsou, jak se v poslední době stále častěji ukazuje, v opakovaném mnohadenním zpoždění,“ dodal.

O asijském ekonomickém zázraku

„Snad by si při této příležitosti mohla česká vláda, ale často i veřejnost všimnout, že APEC, původně Sdružení pacifické ekonomické spolupráce (zal. 1990), upravilo svůj název díky čínskému přání na Asijsko-pacifickou ekonomickou spolupráci, což dnes můžeme chápat jako odpověď na Bidenovo přání vládnout Indo-Pacifiku nebo indickému Tichomoří. Čínské komentáře pak využily tohoto setkání k odkazu na tradici ‚čínského věku dospělosti‘ (tj. třiceti let) a přiznalo APEC jejích třiceti třem letům podobné epiteton ornans.
Když máme v EU i u nás doma tak rádi ‚výzvy‘, měli bychom si přečíst závěrečné dokumenty z tohoto zasedání, které předpovídají ‚asijský ekonomický zázrak‘. Zdá se nám, že je to jenom proto, že si nechceme přiznat, že se nám zase někam vzdaluje svět, kterému jsme chtěli diktovat. A také zda náš evropský svět není jen světem kornatění a chátrání,“ zmínil.

Zároveň také dodává: „Ve víru vzpomínkových událostí vztahujících se k výročí 17. listopadu 1989 se ‚na sítích‘ objevila informace, která polistopadovou dobu připomíná svou formou i étosem. Je to jakýsi ‚Cibulkův seznam č. 2‘, který uvádí jména domnělých nebo skutečných agentů StB, kteří dosud nebyli veřejnosti známí. Domnívám se, že je to podvrh, ale nedovoluji si říkat, kdo je jeho tvůrcem. Má totiž stejnou nebo nápadně podobnou formu jako první, a tak populární Cibulkův seznam z roku 1990. Když v roce 1992 vyšel v týdeníku Ekonom článek od mnou dnes už zapomenutého autora, upozorňovalo se v něm, že bylo objeveno perpetuum mobile, které bude věčné, protože bude vždy a znovu použitelné. Zdá se, že za těch třicet let ti, kteří chtějí vyvolávat napětí ve společnosti, na nic nového nepřišli, a tak by se mohli ti zde opět ‚na Seznamu‘ alespoň veřejně ohradit. ‚Vědátor, doktor, hrabě, plavec, rychtář, texas, domino, kazatel, kontrolor, sprcha, rak, tragéd, hroch, zedník…‘ by mohli požádat alespoň ÚSTR, aby jednou pro vždy vydal autoritativní znalecký posudek, který by bránil lidové umělecké tvořivosti na úrovni občanské dehonestace kohokoliv, kdo se bude zdát režimu zbytečným a nepotřebným anebo bude chtít projektovat osobní animozity do občanských vztahů. O zneužívání těchto pomluv na úrovni ekonomické a finanční ani nemluvě. Jinak se ten věčný stroj nikdy nezastaví, i když je mu třeba přiznat určitý humor a vynalézavost v ničení občanské bezúhonnosti.“