Evropskými médii obíhají pochvalné články na poslední bratislavský summit. Prý se EU poučila a ví, že musí občanům nabídnout přímé řešení migrační krize, být taková, jakou chtějí, a řešit jejich problémy. Je to oprávněná chvála? Jak daleko jsou momentálně představy elit EU od představ občanů na jejím západě, východě a jihu? 

Bratislavský summit prezidentů a premiérů 27 členských zemí EU měl vyřešit nejen bezpečnost fyzickou, ale také hospodářskou a sociální. Premiér Sobotka prohlásil, že „v Bratislavě zvítězila vůle řešit rychle a společně reálné problémy, které zatěžují EU“. Rozeberme si to: Co jsou „reálné problémy EU“, které je třeba řešit „rychle a společně“? 

Je to problém migrace. Zaprvé. Kupodivu. Muslimskou migraci už na bratislavském summitu nikdo nevítal. Ani Tante Merkel. Je náhle problémem. Protože Tante Merkel už má problém se svými Němci… „Na summite sme prijali deklaráciu a namaľovali mapu,“ pravil slovenský premiér. „Cestovní mapa“, která je výsledkem, je ale o dalším směřování evropského integračního projektu. Všimněme si, že EU chce řešit dosavadní rozporné zájmy jednotlivých členských zemí, zejména v otázce Brexitu a migrace větší mírou integrace. Ale integrace a nabubřelá moc Junckerovy Komise je příčinou, a ne řešením problému. My potřebujeme nikoliv diktát shora, provázený hrozbami, ale souhlas zespoda, provázený solidaritou s ostatními členskými zeměmi. Přesto podle závěrů chce bratislavský summit „nabídnout vizi atraktivní EU, které mohou věřit a kterou mohou podporovat“. Nakonec dle mého názoru ji nenabídl. Ale lze to ještě?