Podle oficiálních informací  provedly ruské vzdušné síly 1534 vojenských letů, při kterých mělo být zničeno celkem 1884 objektů IS. Denní průměr ruské aktivity má být něco mezi 60 až 80 bojovými lety, tvrdí aktuální infografika agentury RIA Novosti. Mapa, která je k dipozici také ukazuje, že ke 3. listopadu mělo Rusko provádět konkrétně letecké údery v oblasti na severozápadě země v okolí Aleppa, tedy v oblasti pod kontrolou skupiny An-Nusrá, dále potom na jihozápadě směrem k Damašku a jeho širšímu okolí, což odpovídá alokovaným pozicím Syrské osvobozenecké armády. A konečně především v oblastech na východě země a podél řeky Eufratu, kde jsou roztroušeny pozice Islámského státu.

Ruská taktika pokračuje leteckou podporou Asadových vojsk na zemi a Rusům se podařilo zmírnit vojenský tlak na Asada, který se na konci září ocital po čtyřletých bojích ve velmi prekérní situaci. Asadova vojska tak mohla přejít k ofenzívě. Jen dnes média informovala  o tom, že se Asadovým jednotkám podařilo získat pod svoji kontrolu strategicky významnou dálnici na severu země mezi městy Aleppo a Salamiyah v provincii Hamá, čímž se syrským vládním vojskům podařilo ukončit blokádu Aleppa.

Umírněná opozice a vídeňský kvartet

Na diplomatickém poli došlo k několika významným posunům. Otázka budoucnosti Asada byla – zdá se – „odložena“ do druhého plánu. To neznamená, že by ztratila na významu. V obecné rovině panuje shoda na tom, že jako součást politického řešení konfliktu, bude nastolena otázka jeho „řízeného“ odchodu. To dává všem stranám prostor pro manévry. Argument Ruska (který nepochybně sleduje ruské zájmy), že případné zhroucení centrální vlády by mělo další destabilizační účinky, našel určité pochopení ve Washigntonu a nakonec i v Ankaře. Zdrojem konfliktu je tak otázka „umírněné opozice“, tj. v podstatě otázka toho, které politické a paramilitantní síly budou přičleněny do politického řešení syrské krize. Nalezení shody v této otázce by teoreticky mělo ovlivnit další podobu post-asadovské Sýrie. A to je logicky kámen úrazu.