Pomalu, velmi pomalu odchází Angela Merkelová. Mnohé bylo řečeno, ale co je asi zásadní: Co to může znamenat pro německo-ruské vztahy? Je zde otázka, zda nastane změna kolem Ukrajiny či stavby Nord Streamu II. A zásadní otázka je také to, jak případný nový „leadership“ bude vyvažovat vztahy s USA, které chtějí vypovědět raketovou dohodu (současná německá vláda trochu brblala), a to právě s Ruskem? Čeští liberální politici naříkají, že teď se Německo začne starat více o sebe a méně o nás... A přitom náš státní tajemník pro evropské záležitosti vyzval Německo, ať se „více angažuje v Evropě“.

Vše bude záviset na tom, kdo místo Angely Merkelové stane v čele CDU, ale dokud bude ona v čele vlády, a to má v plánu ještě v příštích třech letech, tak se německá politika ve vámi zmíněných směrech až tak zásadně a navíc hned měnit nemusí. Na druhou stranu lze ale nejspíš konstatovat, že její oznámený pomalý odchod bude mít dopady na Evropu, respektive Evropskou unii. Ať už s Angelou Merkelovou souhlasíte, nebo ne, byla ve skutečnosti jedinou hybnou silou EU. Dělala sice chyby, které jí asi spousta Němců i Evropanů obecně jen tak neodpustí, ale na druhou stranu platí, že chyby nedělá jen ten, kdo nedělá vůbec nic. Emmanuel Macron se sice loni pokusil stát se taky lídrem EU, ale moc politiků a států se mu s jeho desítkami nápadů oslovit nepodařilo. Spíš je z něj jen jakýsi bublifuk, který vypouští spousty krásných bublin, co ale hodně rychle praskají. Pro děti dobré, pro život už nikoli.