„Na Topolánkově nápadu je nejvíce pozoruhodné, že jen zvýrazňuje neschopnost velkých nebo dokonce i malých stran navrhnout nebo vyjádřit alespoň podporu někomu, kdo by mohl mít jejich sympatie. Ale zřejmě, kde nic není, ani čert nebere!“ Doktor Zbořil komentuje rozhodnutí expremiéra a bývalého předsedy ODS Mirka Topolánka kandidovat v prezidentské volbě. Ostatně, jak už čtenáři vědí, to, že se ještě na poslední chvíli objeví další kandidát nebo kandidáti politolog očekával. „Předpokládal jsem, že se v posledních dnech před podáním kandidatury může přihlásit ještě jeden nebo dva kandidáti, jejichž posláním bude ještě více rozdrobit hlasy voličů pro již veřejně známé a skrytě, třeba v ČT, propagované kandidáty. Nebo dokonce, v případě odhadu vyrovnaných předpokladů pro „horké kandidáty“ by to mohl být nový muž nebo žena, kteří přijdou s neobvyklým programem a budou mít podporu politického zákulisí. To druhé se nestalo, a asi už nestane, ta první možnost je reálná. Bude to tedy i Mirek Topolánek, kandidát s velmi malou nadějí být zvolen,“ doplňuje. „Voliči a konkurenti tohoto kandidáta si jistě vzpomenou třeba na toskánskou aféru (už tak učinil i předseda ANO 2011) a také na ty další, které jsme již zapomněli. A to, že ohlásil pokus ucházet se o Pražský hrad ve dnech, kdy jeho bývalá pravá ruka Marek Dalík nastupuje do některé třeba z pražských věznic by bylo sice také symbolické, ale také tak trochu za hranicí rozumnosti. Předpokládám, že Topolánkovou motivací snad  není získat postavení, které by mu dovolilo amnestovat svého přítele Dalíka,“ dodává s nadsázkou. 

A do jaké míry by mohl být Topolánek lepším kandidátem než profesor Jiří Drahoš? „Je to sice hypotetická otázka, ale lze s její pomocí upozornit na dva různé typy osobností, které napadlo ucházet se o prezidentský úřad. Topolánek byl úspěšný politik, který dokázal mobilizovat voliče ODS a opakovaně vyhrát různé volby. Následoval strmý pád, o který se sám velkou měrou zasloužil. Bývalý ministerský předseda neodešel z politiky jako chudák, spíše jako bohatec (v porevolučním Rusku by o něm řekli jako NEPman)  a jeho nevládní kariéra je nepříliš známá,“ popisuje Zbořil. Jiří Drahoš má podle politologa omezené politické zkušenosti dané řízením z jednoho místa vedeného kolosu, kterým je Akademie věd ČR, a jen velmi sporadicky se dosud vyjadřoval k politickým otázkám. „Dává na misku vah svou politickou nezkušenost, která je prezentována jako neposkvrněnost. Ale není to ani typ jako Karel Schwarzenberg, který se v české politice pohyboval celé čtvrtstoletí a byl svým aristokratickým původem atraktivní i bez pankáčského číra. Jiří Drahoš bude mít masivní monotematickou podporu většiny tištěných a audiovizuálních médií a podstatnou částí jeho programu bude heslo ‚antizeman‘. A doufejme, že se nebude ucházet o přízeň některých politických stran, které právě nedávno prokázaly svou neschopnost získat voliče. Je otázkou zda skutečnost, že se začíná politicky profilovat až nejvyšší funkcí ve státě, mu pomůže, nebo uškodí. Jeho zvolení by mohlo být chápáno jako velký krok do neznáma, ale i to někdy voličům nevadí v takové estrádě, jako je přímá volba prezidenta,“ dodal.

V ČT sestavuje vládu skoro každý

Stále zůstává ve hře varianta menšinové vlády. Většinou jsou v tomto směru slyšet jen kritická slova. A co za uplynulý týden zaujalo doktora Zbořila? „Všiml jsem si zejména toho, že v ČT sestavuje vládu, ať již koaliční nebo menšinovou, skoro každý. Od vrátných a recepčních až po generálního ředitele. Podobně je tomu i v různých zpravodajstvích a komentářích k povolební situaci, ve kterých i ti, kteří se dovolávají parlamentního systému ČR, „řeší“ vládu a nikoli Poslaneckou sněmovnu. V takové situaci stačí, když prezident zmíní možnost sestavení menšinové vlády, a celý týden se zdá, že to ani jinak nepůjde,“ uvedl politolog a dodal: „Andrej Babiš zmínil menšinovou vládu jako možné, ale nechtěné řešení, a všichni věci znalí i neznalí už takovou vládu opět sestavují. Dokonce již 14 dní po volbách a v době, kdy prezident ještě ani nejmenoval Babiše předsedou vlády. Až se chce říci, že některé strany a jejich představitelé si svou malost a bezvýznamnost pletou s velikostí a nepostradatelností.“