Někteří pozorovatelé označují rok 2015 za nejsložitější rok od sametové revoluce. Čelíme masové vlně migrace, tomu předcházel konflikt na Ukrajině, vyvrcholila řecká krize, přišly teroristické útoky a hrozí jejich pokračování. Byl rok, který je téměř za námi, podle vás něčím přelomový?

Byl z hlediska bezpečnosti pro mne přelomový ve dvou věcech. Ta první je, že se do určité míry alespoň stabilizovala situace na východní Ukrajině, i když není pořád ještě vše vyřešeno, ale zdá se, že se od používání zbraní přešlo k vyjednávání, což je velmi pozitivní. A pokud se nestane něco zásadního, tak by pravděpodobně mělo dojít k nějakému dlouhodobému řešení situace na Ukrajině. To neznamená, že to řešení bude úplně pozitivní a takové, jaké si přejeme, ale myslím, že otázka zastavení bojů je zásadní. A druhý aspekt je spojen do jednoho tématu, a to je boj proti tzv. Islámskému státu a s tím související migrační vlna do Evropy. Já to spojuji, i když chápu, že migrační vlna do Evropy je zároveň spojená s humanitárními důsledky, ale z mého pohledu je migrační vlna, která přichází do Evropy, poměrně významnou bezpečnostní hrozbou a ta je spojena s tím, co se odehrává i na Středním východě. Ostatně následné vyšetřování úderů teroristů v Paříži ukázalo, že to mělo souvislost s příchodem některých džihádistů do Evropy.

Myslíte si, že zapojení Ruska do bojů proti Islámskému státu v Sýrii mělo vliv na uklidnění situace na východní Ukrajině? A co Krym? Není už pro Ukrajinu definitivně ztracen?

Krym je samozřejmě problém. Když jsem mluvil o východní Ukrajině, měl jsem na mysli spíše válečný konflikt. Ale samozřejmě, že situace není dořešena do té míry, že bychom mohli být spokojeni. To, co se odehrálo na Donbasu, považuji za důležité proto, že se přestalo střílet, ale musí se ještě provést řada důležitých politických kroků, aby situace byla vyřešena skutečně dlouhodobě; a součástí toho je Krym. I když musím říci, že jsem k řešení Krymu velmi skeptický, protože tam probíhá úplně jiný proces než v současné době na východní Ukrajině. Zapojení Ruska v Sýrii určitě vliv má, ale samozřejmě hlavně na Blízkém východě, v budoucnosti se ukáže, jaký to bude mít vliv na budoucí porážku tzv. Islámského státu.

V každém případě negativní hraniční incident sestřeleného letadla, který se odehrál mezi Ruskem a Tureckem, otevřel spoustu problémů, o kterých se před tím nediskutovalo, například kdo, ať přímo nebo nepřímo, podporuje Islámský stát, aby mohl financovat své aktivity. S tím souvisí debata, která se otevřela, kam proudí ropa z území Islámského státu, aby se mohla dál prodat. I další jiné záležitosti, například účinnost leteckých úderů, které provádí koalice, ve srovnání s ruskými. Nemyslím, že ve výsledku v tom bude velký a zásadní rozdíl. Ale přece jen Rusové ukázali, že s použitím ne úplně humánního způsobu bombardování, jsou totiž mnohem brutálnější než Spojené státy americké nebo další spojenci z NATO, případně arabské státy, měli v prvopočátku určitě lepší výsledky. Bojovali nejen proti Islámskému státu, ale současně proti těm, kteří bojovali proti Bašáru Asadovi. První šok byl asi takový, že měli větší účinnost, ale myslím, že teď se to začíná vyrovnávat.